Hlavní obsah
Viktor Dvořák Foto: Petr Horník, Právo

Viktor Dvořák: Kvůli Václavu Havlovi jsem si „r“ zakázal

Pro potřeby poslední role ve filmu Havel se obarvil na blond, naučil se ráčkovat a začal kouřit. Viktor Dvořák (40) se nejen díky těmto krokům změnil ve slavného dramatika, bojovníka za lidská práva a politika Václava Havla. Nový film režiséra Slávka Horáka ukazuje jeho život v letech 1968–1989.

Viktor Dvořák Foto: Petr Horník, Právo
Viktor Dvořák: Kvůli Václavu Havlovi jsem si „r“ zakázal

S postavou procházíte čas od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy až do sametové revoluce. Jaký úsek jeho života je vám osobně nejblíž?

To říct nedokážu, jaký úsek jeho života je mi nejblíž. Nemůžu říct, že nejblíž je mi období, kdy byl Václav Havel ve vězení, přesto právě prostředí ruzyňské věznice bylo jedno z nejzajímavějších. Pochopitelně za podmínky, kdy jsem věděl, že jsem tam na návštěvě.

Vzrušující mi přijde také období přípravy textu Charty 77. Na druhou stranu, když vás po ulicích sleduje tajná policie a vy máte znění Charty právě u sebe, tak se nám slovo „vzrušující“ trochu posouvá. O „nejblíž“ už ani nemluvím. Přesto tenhle úsek života musel dávat všem zúčastněným smysl.

Na legendární Havlově chalupě Hrádečku jste ale přímo netočili, že?

Všechna místa ve filmu skutečně neodpovídají těm, kde se Václav Havel pohyboval. Hrádeček tak nahradila jiná chalupa, ovšem jen pár kilometrů od něj.

Vězení se natáčelo, jak jsem už říkal, v pražské Ruzyni, kde byl Havel jen chvilku. (Byl také v Heřmanicích, na pražské Pankráci, plzeňských Borech.)

Do role Olgy Havlové obsadil režisér Slávek Horák Aňu Geislerovou. Řadu scén pak natáčel v Podkrkonoší, konkrétně v Chotěvicích. Tamní chalupa zastoupila legendární Hrádeček.

Foto: Bontonfilm

Napadlo vás před natáčením, že jste mu podobný?

Mě samotného to nenapadlo nikdy, ale potkal jsem pár lidí z branže, kterým to tak připadalo. Rozhodně první byla herečka a pedagožka Jaroslava Adamová. Když jsem končil DAMU, tak na mě křikla: „Ty jsi podobnej Havlovi zamlada. Já to můžu říct, já jsem ho zažila.“

Ještě jedno vás spojuje. Václav Havel se narodil 5. října, vy 7. října. Jste oba narození ve znamení Váhy.

Tohle mi připomněli až na jedné z kamerových zkoušek. Uvědomila si to naše kostýmní výtvarnice Natálie Steklová. Ona se zajímá o astrologii, takže to nemohla přehlédnout.

Film vás asi donutil se mnohé o něm naučit. Třeba i ráčkovat. Jak dlouho trvá, než se herec naučí špatné „r”?

Slovo „mnohé“ mi přijde trochu přehnané. Ono zase ráčkování není tak těžké. Hodně lidí ho přece více nebo méně umí. U herce, který hraje ráčkující postavu, to ovšem musí vypadat co nejopravdověji, nejpřirozeněji. A na tom musíte trochu pracovat.

Nesmíte si říct: budu ráčkovat, musíte si říct: vůbec neumím r. Musíte zapomenout na to, jak se ta souhláska dělá dobře. Pak vám tělo samo nabídne způsob, jak ho vyslovit jinak, špatně.

Jiří Bartoška představuje ve filmu filozofa, profesora Jana Patočku.

Foto: Bontonfilm

Jak se dá zapomenout dobrá výslovnost „r”?

Prostě ho neřeknete. Nesmíte. Kvůli Václavu Havlovi jsem si r jednoduše zakázal. Během natáčení, při přípravách na něj jsem ráčkoval i v normálních situacích, v rozhovorech s blízkými. Na place mi to pak zůstávalo také mimo ostré záběry, abych nevypadl z praxe. Někdy jsem si to uvědomoval, někdy vůbec ne.

Kvůli téhle roli jste si nechal narůst delší vlasy. Byl to pro vás nezvyk?

Moc jsem se v tom účesu na máničku necítil. Ne že bych měl vlasy až tak dlouhé, ale byly delší, než jsem zvyklý. Nestříhal jsem se čtyři měsíce, což už pro mě nebylo komfortní. To víc v pohodě bylo, že se barvily.

Na blond?

Správnou barvu jsme ladili s maskérkou Adrianou Bartošovou na dvě tři sezení. Oproti Václavovi Havlovi mám totiž vlasy tmavší a mám v nich víc šedin. Ty se nám ale hodily, když jsem v roli stárnul…

Změnu barvy vlasů jsem si užil. Nic mě nepálilo, byl jsem v rukách profesionálů. Navíc jsem podobnou barvicí změnu udělal před lety sám. Měl jsem potřebu prožít jedny letní prázdniny s oranžovou hlavou.

Kvůli roli si nechal Viktor Dvořák narůst vlasy. „Být za máničku mě moc nebavilo,“ tvrdí.

Foto: Bontonfilm

Role vám – jako odnaučenému kuřákovi – vrátila do rukou cigarety. To už příjemné asi není.

V minulosti jsem kouřil docela dost. Přes deset let jsem dával denně dvacet až třicet cigaret. Moje závislost na cigaretách naštěstí po natáčení znovu nenaskočila. Naštěstí.

Slávek Horák a všichni další, kteří film připravovali, přistupovali k postavě Václava Havla s láskou.

Jako poučený muž jsem věděl, že existují cigarety bez nikotinu, které jsou od těch pravých k nerozeznání. Produkce mi vyšla vstříc, objednávaly se z ciziny. Čímž se vyřešilo možné obnovení mé fyzické závislosti na cigaretách, ale některé „cigaretové“ scény mi daly stejně docela zabrat.

A proč?

Protože jsem se, jak se říká, překouřil. Dal jsem za jeden natáčecí den třeba čtyřicet cigaret a ty, ač byly bez nikotinu, vykonaly své. Rána pak nebyla úplně dobrá. Ale takových dnů bylo jen pár.

K Havlovu životu patřily vedle výjimečného nadání, charismatu, blond hlavy, ráčkování a cigaret také večírky, alkohol, ženy, hudba… Objeví se ve filmu i tyhle momenty?

Ovšemže se v něm vámi vyjmenované věci objeví. Patřily k jeho životu, a není to nic neobyčejného…

Slávek Horák a všichni další, kteří film připravovali, přistupovali k postavě Václava Havla s láskou. A myslím, že je to na výsledku znát. Dokážu si představit, že někdo jiný než Slávek by podobný příběh natočil mnohem drsněji, mně rozhodně vyhovuje ten náš jemnější přístup.

Milenku Václava Havla Jitku Vodňanskou hraje Barbora Seidlová.

Foto: Bontonfilm

S herci, kteří hráli prezidenty, se role až celoživotně vlečou. Nebojíte se toho?

Kdybych se toho bál, stejně mi to v ničem nepomůže.

Je ještě nějaký československý, český prezident, kterého byste si přál zahrát?

Hm. Zatím ne. (smích)

A kolikrát budete ochotný hrát ještě Václava Havla?

Asi bych další podobné role hodně zvažoval. Záleží samozřejmě na nabídce. Taky nejsem první ani jediný herec, který ho ve filmu představoval. Zatím mi přišly dvě nabídky, abych kdesi byl takzvaně za Havla, což jsem musel odmítnout. Nejsem ani jeho imitátor, ani ten, který by ho teď chtěl dělat na požádání…

Ovšem v Městských divadlech pražských, v divadle Rokoko, se jako Havel objevuju. V představení ČAPEK. Není ovšem o Václavu Havlovi, ale o Karlu Čapkovi. Havel se v něm setkává s Čapkem jen na začátku a na konci, hypoteticky a krátce.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků