Hlavní obsah
Smrtící vlna dorazila na pobřeží nečekaně. Brala s sebou vše, co jí stálo v cestě. Foto: Profimedia.cz

Patnáct let po tsunami příběhy znovu ožívají

Ráno šestadvacátého prosince 2004 začalo na jihu Asie jako obvykle. Turisté si užívali další den dovolené v teple, místní pracovali. Nikdo netušil, že minutu před osmou došlo v Indickém oceánu k zemětřesení. To vyvolalo vlnu, jež zabila 230 tisíc lidí, včetně osmi Čechů. Jak na přírodní katastrofu před patnácti lety vzpomínají ti, kteří měli štěstí?

Smrtící vlna dorazila na pobřeží nečekaně. Brala s sebou vše, co jí stálo v cestě. Foto: Profimedia.cz
Patnáct let po tsunami příběhy znovu ožívají

Naše úřady záhy po úderu tsunami oznámily, že v zasažených oblastech trávily konec roku stovky až tisíce krajanů. V následujících dnech odškrtávaly z narychlo sestavených seznamů šťastlivce, kteří se sami ohlásili.

„Měli jsme štěstí,“ říkají s odstupem ti, co největší přírodní katastrofu moderních dějin přežili. Muzikant Jiří Stivín byl v té době na Srí Lance. Michal David, Karel Gott, Karel Svoboda a Karel Štědrý na Maledivách.

29. prosince 2004 české úřady uvedly, že u osmi Čechů a Češek jsou „vážné obavy, že nepřežili“. Odhad se bohužel potvrdil.

Foto: Profimedia.cz

Na pláži Khao Lag v thajském Phúketu zemřeli mimo jiné tři lidé z kroměřížské rodiny Manďákových. Tsunami z ní přežil jen šestnáctiletý Pavel. Osudné ráno strávil na rybách, na lodi na moři. Mámu, tátu a bratra hledal následně více než čtrnáct dnů. Marně. Dnes podniká. Vlastní mimo jiné úspěšný ranč Kostelany. K událostem z roku 2004 se již veřejně vracet nechce.

Česká modelka Petra Němcová se dokonce stala celosvětovým „symbolem“ událostí kolem této katastrofy. Výlet do Thajska koupila snoubenci k Vánocům, domů k rodičům, na sever Moravy, se vracela sama a těžce zraněná.

Michal David: Smůlu už snad máme vybranou

Ničivá vlna vstoupila také do života zpěváka Michala Davida a jeho přátel, s nimiž trávil konec roku na Maledivách. Na výpravě, kterou zorganizoval, nechyběli tři Karlové: Gott, Svoboda a Štědrý. A také jejich ženy.

„Nápad jet na Maledivy byl můj. Ten první týden tam byl nádherný. Všichni si lebedili. Ani poté, co přes oblast přešla tsunami, mi nikdo nic nevyčítal,“ vrací se patnáct let zpátky.

Michal David

Foto: Petr Hloušek, Právo

Když přišla voda, hrál tenis s manželkou Marcelou proti Karlu Štědrému a kamarádovi Petru Neoralovi.

Kdy přesně jste poznali, že je „něco“ špatně?

Přímo na kurtě při tenise, když jsme zčista jasna měli vodu po pás. Byl to šok. Naše dcera Klára byla v tu chvíli v bungalovu, tak jsme se rychle brodili za ní, zjistit, zda je v pořádku.

Když jsme tam dorazili, bylo uvnitř asi půl metru vody, ale rychle ustoupila. Dokonce natolik, že jsme viděli korály, které byly před tím asi metr pod vodou. Báli jsme se proto takzvaného lavorového efektu – tedy že se to vrátí ve větší míře, k čemuž naštěstí nedošlo.

Jak dlouho to celé trvalo?

Asi do hodiny se voda vrátila do normálu. Jen to moře bylo takové šedé a mělo hořkou pachuť. I počasí se strašně zhoršilo. Začalo neskutečně pršet a nebe bylo skoro černé. Totální změna klimatu. Bylo to celé divné.

Ostrov Sumatra po ničivé vlně tsunami v prosinci 2004

Foto: Profimedia.cz

Měl jste po úderu vlny zprávy o zbytku skupiny?

Ano. Hned, co jsme dorazili k bungalovu, tak jsme se tam všichni sešli, včetně naší Kláry. Začali jsme pomáhat ostatním uklízet. A že bylo co. Například katamarán, který byl před tím na druhé straně ostrova, byl najednou před naším bungalovem.

Poškodila vám tsunami nějaké osobní věci?

Naštěstí ne. Měli jsme všechno ve skříni, která byla nad úrovní vody. Ale na ostrově nebylo nic k jídlu a tamní infrastruktura byla zničena.

Nešel proud, nefungovaly mobily, nic. Až do večera toho dne, kdy tsunami Maledivy zasáhla, nebylo možné se s nikým z našich rodin a příbuzných spojit.

Telefon zprovoznil jako první Karel Gott, který dal vědět do Česka, že jste v pořádku. Komu jste volal jako první vy?

Samozřejmě rodičům. Pak se začali ozývat naši přátelé, příbuzní a samozřejmě novináři, média.

Na jak dlouho byla vaše dovolená plánovaná?

Na deset dní. Takže jsme přišli o tři dny. Karel Gott měl stejně naplánováno odletět o den dřív, protože zpíval někde na Silvestra. To se mu nakonec také povedlo. My, zbytek naší výpravy, jsme odletěli pak dva dny po něm.

Jak těžké bylo dostat se do mimořádného letadla?

Z ČSA nám nabídli, že bychom mohli přednostně letět hned tím prvním, to jsme ale všichni odmítli. Neměli jsme více méně žádné problémy.

Jiní Češi na tom byli daleko hůř než my. Někteří neměli ani co na sebe, přišli o všechny doklady, peníze a tak dále. Takže jsme jim samozřejmě dali přednost. Každý den nám pak z ČSA volali, zda opravdu nechceme hned letět. Odletěli jsme ale až posledním speciálem.

Lidé hledající pozůstalé a osobní věci na pláži Pathong v thajském Phuketu

Foto: Profimedia.cz

Na Maledivy jste se po téhle události přesto vrátil, dokonce opakovaně. To jste se nebál?

Víte, já vždy říkám, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Navíc dnes jsou všechny ostrovy vybaveny nejmodernější technikou. Jsem přesvědčený, že kdyby mělo něco podobného přijít, byli bychom varováni, naloděni na lodě a tam by se nám nic nemohlo stát.

Zůstaly vám na tuto dovolenou nějaké traumatizující vzpomínky?

Byla to těžká zkušenost, která pro nás ovšem měla šťastný konec. Věřím, že už nic podobného nezažijeme. A jen pro vaši informaci. Pamatujete na hurikán Katrinu? (Na USA udeřil koncem srpna 2005 – pozn. red.) To jsme právě byli na Floridě v protihurikánovém hotelu a pozorovali jsme z okna, jak kolem nás létají palmy vyrvané ze země, kusy střech, nábytku a já nevím co všechno ještě.

A manželka ještě jako mladá tenistka zažila zemětřesení v Rumunsku (rok 1977 – pozn. red.).

Genetička Halina Šimková: Horší než mrtvoly bylo vyprávění pozůstalých

Genetička Halina Šimková

Foto: Milan Malíček, Právo

Poslední české pohřešované dohledávali v Thajsku dva genetici: Halina Šimková a Martin Krátký. Základnu měli v Phúketu, kde pracovali v jednotkách Interpolu. Od února do března 2005 našli tři české oběti neštěstí.

„Do Asie jsme odlétali jako odborníci na genetiku a na tu jsme se taky těšili, nicméně ona se v době našeho pobytu vůbec nerozběhla. Thajsko mělo na analýzu vzorků exkluzivní dohody s jednou čínskou genetickou laboratoří, což nefungovalo. Forenzní genetika se tak mohla rozjet naplno až později, když zpracování vzorků převzaly zavedené laboratoře,“ hodnotí zpětně Halina Šimková s tím, že ostatní expertízy fungovaly naopak skvěle.

Vzpomíná také, že v oblasti panovala až úmorná vedra. Teploty ve stínu dosahovaly 45 stupňů Celsia... Oběti živelné katastrofy za těchto podmínek čekaly na svou identifikaci v chladících kontejnerech, které záhy po neštěstí do Asie dopravil právě Interpol.

Ač genetici, hledali pohřešované podle jiných stop: zubních záznamů, porovnání rentgenů... Nakonec tak zdaleka nejvíce času strávili u počítače, hrabali se v různých databázích.

Foto: archív Haliny Šimkové

„Než se podařilo svézt tisíce mrtvých do chladu, byla těla od sluníčka spálená, nafouklá. Jejich úplnému rozkladu zamezila právě márnice,“ doplní s tím, že všichni specialisté dělali v Thajsku obvyklou, standardní proceduru identifikace. Proběhla pitva, rentgeny, odebraly se vzorky DNA, otisky prstů...

Záznamy putovaly dál s jediným cílem: aby neznámí dostali jména. Když se to podařilo, čekaly je další cesty, v rakvích, domů.

Lze ještě žít?

Šimková dodá, že přes velmi systematický postup rozhodně nebylo lehké kohokoli najít:

„S Martinem jsme jezdili do márnice připravovat vzorky tkání pro genetické analýzy, jenže bylo zjevné, že genetická identifikace je v nedohlednu. Proto jsme pátrání po Češích pojali dost partyzánsky. Ač genetici, hledali jsme je podle jiných stop: zubních záznamů, porovnání rentgenů...“

Nakonec tak zdaleka nejvíce času strávili u počítače, hrabali se v různých databázích. Hodiny a hodiny u monitorů prokládali cestami do márnice.

Těla, která se nepodařilo identifikovat, zůstávala v chladících kontejnerech v Phúketu ještě roky po neštěstí.

Foto: archív Haliny Šimkové

Pohled na mrtvé přesto nebyl podle Šimkové tím nejhorším, s čím se v Thajsku setkala: „Fyzicky tyhle situace ustojím poměrně dobře. Jednoduše řečeno, nezvracím... Jasně, těla v rozkladu zapáchají, ovšem horší bylo poslouchat tragické příběhy pozůstalých. Patří k nim i ten, jak pán vzal na dovolenou ženu, tři děti, rodiče a rodinu sestry. Po úderu vlny zůstal úplně sám, protože zrovna šel pro zmrzlinu, byl prostě na jiném místě než oni.“

Tehdy, jak říká, hodně přemýšlela o tom, zda vůbec lze něco podobného přežít a zda jde vůbec dále jakkoli smysluplně žít...

Na Maledivách byl také Karel Gott s Ivanou, později Gottovou

Karel Gott při návratu z Malediv 2004

Foto: Petr Hloušek, Právo

Mít fotku z jeho příjezdu do Česka bylo redakční ctí. A proto před pražskou Bertramkou stál i náš fotograf Petr Hloušek.

„Tenkrát jsme s pár kolegy čekali na příjezd Karla Gotta z Malediv před jeho domem do půl třetí ráno. Uletělo mu na přestupu ve Vídni letadlo, a proto přijel se zpožděním autem. Byla zima, byli jsme unavení, jenže tsunami byla obrovsky sledovaná událost, takže bylo třeba vydržet.

Když konečně před vraty zaparkoval jeho vůz, vystoupil řidič a apeloval na nás, ať pana Gotta neobtěžujeme, že je po dlouhé cestě unavený a že rozhodně nemáme počítat, že se nám vůbec ukáže. Pár vteřin poté Karel vystoupil, přátelsky pozdravil, poděkoval za zájem a stručně popsal své zážitky. Tehdy jsem si uvědomil, jaký je obdivuhodný profesionál.“

Topmodelka Petra Němcová z Karviné

Zraněná Petra Němcová

Foto: ČTK

Petra Němcová u nás tehdy téměř neznámá, ve světě už hvězda – trávila konec roku 2004 v thajském letovisku Khao Lake se snoubencem, módním fotografem Simonem Atleem. Tsunami na jejich bungalov udeřila, když balili a chystali se odjet jinam.

Petra Němcová vzpomínala, že když uslyšela hluk a křik, vyšla na balkon. Simon zůstal v koupelně. Voda ho následně vynesla ven. Naposledy ho spatřila, jak se drží jedné střechy, slyšela jeho volání: Petro, Petro. Tehdy si pomyslela, že je dobrý plavec, že má šanci živlu čelit. Mýlila se. Simon Atlee se stal jednou z britských obětí.

Petra Němcová se svým tehdejším snoubencem Simonem Atleem

Foto: Facebook/Pokcknonn Dissayabutra

Ona, těžce zraněná, boj o život vyhrála díky palmě, na níž se zachytila a kde strávila dlouhé hodiny, než ji našli zachránci. Se zlomeninou kyčle a poraněnou pánví se následně léčila v Česku, mimo jiné v Lázních Darkov. Musela se znovu učit chodit.

V roce 2005 založila nadaci Happy Hearts (Šťastná srdce), která pro oblasti zničené živelními pohromami vybrala již desítky milionů dolarů. Letos v létě se Petra Němcová vdala za podnikatele Benjamina Larretcheho. V listopadu se jim narodil syn Bodhi.

Jiří Stivín

Jiří Stivín

Foto: ČTK

V době úderu tsunami pobýval v jednom z hotelů ve srílanské vesničce Kuggala. Když vlna dorazila k pobřeží, právě si v pokoji četl. Voda ho vynesla z objektu ven.

Tsunami v bodech

  • Vlnu vyvolalo podmořské zemětřesení o síle 9,1–9,3 stupně Richterovy stupnice. Došlo k němu u ostrova Sumatra v 7:58:53 místního času (1:58:53 SEČ).
  • Pobřeží čtrnácti států následně zaplavila vlna vysoká až 30 metrů. Za tři hodiny zpustošila hlavně oblasti v Indii, na Srí Lance, Maledivách, Bangladéši, Myanmaru, Thajsku, Malajsii a Indonésii. Napáchala obrovské ekologické a ekonomické škody. Až dvě třetiny tamní lodní flotily byly zničeny. Kolem milionu lidí přišlo o bydlení.
  • Počet mrtvých se zprvu odhadoval na desítky tisíc, zastavil se na zhruba 230 tisících. Jejich těla se identifikovala několik let. Mezi oběťmi bylo asi devět tisíc turistů, cizinců – nejvíce – 543 – pocházelo ze Švédska.
  • Na pomoc přeživším se ve světě vybralo přes 14 miliard dolarů (zhruba 322 miliard korun).
  • Slovo tsunami pochází z japonských slov tsu (přístav) a nami (vlna). Volně jej lze přeložit jako „velké vlny v přístavu“.

Ocitl se ve změti věcí – ostré předměty ho pořezaly, jiné potloukly. Vážně zraněný ale nebyl. Poté, co vlna opadla, pomáhal s tehdejší přítelkyní, lékařkou, zraněným. Do ČR se dostali speciálním letadlem.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků