Hlavní obsah
Marika Šoposká Foto: Petr Horník, Právo

Marika Šoposká: Pokud má žena víc dětí, stane se přirozeně manažerkou i produkční

S mateřstvím začala v pětadvaceti, což mezi herečkami zvykem nebývá. Po čtyřech letech herečka, známá z pohádky Micimutr nebo z filmu Jan Hus, očekává další přírůstek. „Před kamery se nehrnu, matka více dětí se automaticky stává manažerkou domácnosti a produkční. I když to nebude jednoduché, těším se na to,“ tvrdí Marika Šoposká.

Marika Šoposká Foto: Petr Horník, Právo
Marika Šoposká: Pokud má žena víc dětí, stane se přirozeně manažerkou i produkční

Už je to tři roky, co jste vydala s kamarádkou Berenikou Kohoutovou knížku deníkových zápisků Sedmilhářky. Jakou největší změnu byste si zaznamenala do deníčku teď?

Že se rozrosteme o dalšího člena rodiny. A že ten původní přírůstek je už mnohem větší, než byl. Žádnou novou knihu jsem ale nenapsala a ani se nechystám. Byl to experiment, který vyplynul z momentální situace, i když kdoví? Třeba to zase někdy vyjde. Teď jsou aktuální jiné věci.

Třeba nový film Hra, kde hrajete s Jirkou Mádlem. O jakou hru v něm jde?

Těch je tam víc. Jedna je vztahová a odehrává se v milostném trojúhelníku mezi jedním mužem a dvěma ženami. A další hra spočívá v tom, že Jiří coby režisér zkouší svou novou hru. Her je ve filmu mnoho a pozorný divák si může odkrýt tu, která s ním rezonuje.

V novém filmu Hra vystupuje po boku Jiřího Mádla.

Foto: Stanislav Honzík

Jaká byla oblíbená hra vašeho v dětství?

Vzpomínám si, že jsem si často a ráda hrála na obchod. Jsem asi obchodnice odmalička. (směje se) Tohle hraní jsem milovala. Já sice obchod neměla, ale moje kamarádka Verča, která bydlela o tři patra níž, ano.

Měla obchůdek s malým plastovým zbožím, dokonce i se zvonkem, a s ním jsme trávily hodiny a hodiny. Strašně nás bavilo nakupovat a prodávat.

Baví vás to i dnes?

Už o hodně méně. Zvlášť dokupovat potraviny není moje oblíbená činnost. S ostatními věcmi je to lepší, ale nenakupuji moc často.

Jak jste si rozuměli s Jirkou Mádlem?

Skvěle. Myslím, že je výborný herec, zodpovědný i poctivý. Svým přístupem k tomu donutí i lidi kolem sebe. My jsme na tom filmu dost pracovali a byli poctiví.

Neprobíhalo to tak, že bychom se mezi klapkami bavili vtípky. Práce byla koncentrovaná. Obtížnější to bylo v tom, že jsme hráli v češtině a režisér nás režíroval v angličtině, takže nám úplně nerozuměl. Nuance, které nám sděloval, byly velmi jemné, a práce tak byla dost niterná. A mně to takhle vyhovuje.

Jako záchranářka Bibi Mrázková v Ordinaci v růžové zahradě.

Foto: archiv TV Nova

Takže jste se pod vlivem Jirky Mádla stala zodpovědnou?

Ano, jistě, zodpovědnou matkou, manželkou, herečkou, prostě vším. (směje se) Ale vážně, mám tohle v sobě taky. Spíš nejsem zvyklá, že to má někdo podobně jako já, a u Jirky mě to mile překvapilo.

Potkat někoho, kdo se věcmi zabývá do hloubky, stojí mu to za to a není líný vynaložit úsilí, aby byl výsledek dobrý, je pro mě vždy přínosné.

Na herecké partnery máte štěstí. S jedním také zajímavým jsem vás viděla v divadelní roli, kde jenom ležíte.

Á, vy máte na mysli hru Něžná je noc s Martinem Hofmannem. No to je můj další herecký idol. Paradoxně je ta role, o které mluvíte, velmi těžká.

V čem?

Vy říkáte, že tam jen ležím, ale ono to tak úplně není. Vizuálně to tak vypadá, a dokonce tam nepromluvím ani slovo. Situace v té hře je však dost těžká a expresivní. Tam člověk nemůže jen ležet, musí naplno hrát.

Dokonce bych řekla, že to je jedno z nejtěžších představení, co hraju. Je emočně hodně náročné. Vždyť slova emocím pomáhají, vyjadřují je, a já tam tuhle pomoc nemám.

V Divadle v Celetné, kde to uvádíme, je kontakt s divákem velmi blízký. O to víc musí herec přidat na autenticitě. V tak malém prostoru se nic neztratí, divák nic nepřehlédne. Takže to, co se odehrává na jevišti, musí být opravdu, ne jenom jako.

Hru režíruje Patrik Hartl a on mi na začátku přiznal, jak přemýšlel o tom, že do postele položí místo mě pytel brambor skrytý pod peřinou. To jsem se opravdu smála, že jsem tedy vyhrála casting vedle pytle brambor. Opravdu dobrá zpráva!

Ve hře Něžná je noc je jejím hereckým partnerem Martin Hofmann. Uvádí Divadlo v Celetné.

Foto: Michal Hladík

Pamatuji si, že když byl na premiéře režisér Jaroslav Brabec, byl unesený. Tvrdil, že první půlka představení, kde účinkuje Martin Hofmann sám, se mu moc líbila, ale že v druhé, kde jsem s ním já, celou dobu koukal pořád na mě a čekal, kdy něco řeknu. Že to pro něj bylo napínavé. To mě potěšilo, že to diváci mohou vnímat i takto.

Jaký je kolega Martin Hofmann?

Hrát s ním je požitek. Já ho prostě zbožňuju. Je autentický a zcela přirozený. S ním má člověk pocit, že nastoupí do vlaku a prostě jede, dokud představení neskončí.

Před osmi lety na sebe upozornila rolí Agáty ve filmu Poupata.

Foto: Bontonfilm

Improvizuje, je živelný. Překvapí vás někdy?

Ano, a to je na něm krásné. On tím ale umí vládnout a divák nikdy nemá pocit, že se něco stalo špatně. Umí vše zahrát tak přesvědčivě, že vznikají zajímavé situace. Je to mistr.

Myslím, že to mám podobně jako on. (rozesměje se) To je dobrý. Já tady vždycky vychválím svoje kolegy a pak řeknu, že to mám taky tak. Ale je pravda, že improvizaci mám ráda a mile mě překvapí, když je na jevišti něco jinak a herec je ve střehu. Ty chvíle, kdy jde rutina stranou.

Šílenství kolem seriálu Most! se do návštěvnosti téhle hry promítlo?

No jejda! Už jsme ji dávno chtěli stáhnout, vždyť ji hrajeme asi sedm let. Martin i já jsme měli pocit, že jsme se vyčerpali, že už stačilo. Po odvysílání Mostu jsme ale museli přidat.

Hlavně tedy Martin, on měl hlavní slovo. Představení se začalo šíleně prodávat, takže jsme vytrvali. Lidi si Martina našli i tady a chtěli konkrétně tuhle inscenaci.

Jenže teď už v ní nejste.

Mám alternaci – Evičku Josefíkovou. Ta mě často střídá. Už jednou tuhle roli zkoušela, když jsem byla poprvé těhotná. Teď ji opakuje znova a alternuje za mě i ve Studiu DVA. Je můj talisman. Ona zase tvrdí, že já a můj manžel jsme její herečtí agenti, kteří jí dohazují práci. (směje se)

Maminkou jste se stala poprvé v pětadvaceti, po čtyřech letech se chystáte znovu. Nezahálíte.

Asi se nerada nudím.

„Před kamery se nehrnu, matka více dětí se automaticky stává manažerkou domácnosti a produkční.“

Foto: Petr Horník, Právo

Předpokládám, že se po porodu na jeviště hned nevrhnete.

Ne, tím jsem si prošla s prvním dítětem. Fajn zkušenost, ale teď už se nechci nikam hnát, chci být hlavně v klidu. Myslím, že se dvěma dětmi to bude o dost jiné než s jedním. Spojit s dalším miminkem chod domácnosti, přejít na jiný režim nebude snadné.

Oběma dětem se chci věnovat spravedlivě. Pracovní plány momentálně žádné nemám. Spíš nějaké ty dlouhodobé. Hlavně nesmí otěhotnět Josefíková. (směje se)

Váš tříletý chlapeček je po vás?

Je trochu živější, a tedy po mně. My jsme si to rozdělili. Fyzicky je Ben tatínkova kopie, ale povahově je dost po mně. To je celkem šílená kombinace.

Královnu Žofii ztvárnila ve filmu Jan Hus, Václava IV. si zahrál Vladimír Javorský.

Foto: Renelt

Netušila jsem, že je Ben tak módní jméno, herečka Aneta Krejčíková má taky jednoho.

My ale máme Benedikta, protože to bylo jediné jméno, na kterém jsme se shodli. Byl to totiž šílený boj. Můj muž má utkvělou představu, že vymýšlím samá příšerná jména. Snažila jsem se mu vnutit teorie, že když rodí maminka, tak by si měla vybrat i jméno dítěte, ale to neprošlo.

Tvrdí, že vůbec nechápe, proč by se naše dítě nemohlo jmenovat nějak klasicky a normálně. Nějakým tím jménem, kterých je pak ve třídě dvacet. No dobře, tak patnáct. Ale taková jména já vymýšlet neumím. Benedikt ale prošel, asi si to jméno nese s sebou.

A víte, jaké jméno si s sebou nese druhé miminko?

Víme. Už jsme zase dobojovali a už to snad máme vymyšlené.

Jste s manželem názorově rozdílní i v jiných věcech?

Asi moc ne.

S manželem Petrem Čechákem, zvukařem, očekává druhého potomka.

Foto: ČTK

Takže se neshodnete jen ve jménech?

Tam se to nějak láme. Doufám, že tu situaci už nebudeme absolvovat moc často. Jinak si rozumíme, i když jsme každý jiný. Ve věcech, co má jeden v plusovém, druhý v minusovém provedení, se hezky doplňujeme.

Vy jste prostřední ze tří sourozenců a váš bratr, poslední v pořadí, je o dost mladší než vy. Zopakujete rodinný scénář?

To teď opravdu nevím. Zatím mi čtyřletý rozestup připadá ideální. Asi nebude úplně jednoduché synchronizovat všechny Benovy kroužky, kam chodí, s režimem miminka, ale říkám si, že to je jen období, které pomine.

Doufám, že po pár letech budou parťáci, že se ještě hezky stihnou. Zpočátku to ale bude záhul, to je mi jasné. Myslím, že pokud má žena víc dětí, stane se přirozeně manažerkou i produkční. Možná bych pak mohla rozjet nový byznys. (směje se)

V inscenaci Hovory o štěstí mezi čtyřma očima s kolegou Romanem Štabrňákem. Uvádí Studio DVA.

Foto: Václav Beran

Nedávno jste si matku zahrála, i když celkem problematickou.

Ano, v novém cyklu Jak si nezkazit život, který by měl běžet na podzim. Režíroval ho Vítek Karas, produkovala Tereza Kopáčová, která dělala Nevinné lži, a koncept bude stejný. Jsou to povídky, každá o něčem jiném.

Ta, ve které hraju, se jmenuje Beze stopy a je to trochu thriller. Poprvé jsem hrála tak vypjatý žánr, a k tomu nezodpovědnou matku.

Zatím jste hrála spíš charakterní role. Jak jste k tomu přišla?

Viďte? Taky nechápu, jak mě do toho mohli obsadit! Ale vážně, bylo to moc zajímavé. Jsem ráda, že jsem si takovou ne úplně pozitivní postavu mohla zahrát. Role měla hloubku a spletitý příběh, i když negativní. Dramatické postavy jsou složité, ale tak to bývá i v životě.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků