Hlavní obsah
„Už mi není dvacet a pár propadů jsem zažil,“ tvrdí úspěšný herec. Foto: Jan Handrejch, Právo

Jiří Vyorálek: Snažím se věci vidět z více stran a potom už nic není ideální

Do svojí čtyřicítky se poklidně věnoval divadlu v Brně, ale pak nastal fičák: role v seriálu První republika a nabídka do divadelního angažmá v Praze mu změnily život. „Myslím, že jsem to ustál hladce,“ říká Jiří Vyorálek (46), který je také otcem tříměsíční Marušky a tříletého Vincka.

„Už mi není dvacet a pár propadů jsem zažil,“ tvrdí úspěšný herec. Foto: Jan Handrejch, Právo
Jiří Vyorálek: Snažím se věci vidět z více stran a potom už nic není ideální

Že jste herec, je jasné, ale že hrajete v punkové kapele Jupiters Disco Cowboys, je pro mě novinka.

Ta kapela už bohužel nehraje, hodně se to mění. Teď se realizuju s partou kamarádů, která si říká Dr. Vykape.

To zní taky dost punkově.

Hrajeme písničky, co máme rádi, takže většinou Joeovy. Prostě rock and roll. A ten název je vlastně zkratka. Doktor, to je náš zubař, dál je to Vyorálek, Karafiát, Pěnička. Joe Karafiát je bývalý kytarista z Garáže a z Plastiků, Toník Pěnička taky bubnoval s Garáží. Saxofonista Kamil hraje u Laury a jejích tygrů.

Slušní muzikanti!

Ano. Beru to tak, že mám šanci zahrát s legendami, a to mě hřeje.

Kapely jako Plastic people nebo Garáž jsou symbolem revolty, prošel jste si takovým obdobím?

Co mi můj duševní rozhled dovoloval. Věděl jsem, že bolševik není v pořádku, takže jsem se vymezoval, jak to šlo. Teď není v pořádku spousta věcí, ale nejsem extra aktivní buřič.

Když se vám něco nelíbí, mlčíte?

To ani ne, ale těžko se mi přistupuje na určitou stranu, snažím se věci vidět z více stran a potom už nic není ideální. Takže si spíš brblám pro sebe.

Možná je to tím, že jste se usadil.

Možná. Dost dlouho jsem si jel po svém, mimo mainstream, věnoval jsem se nezávislému divadlu, což bylo dost málo konformní. Živil jsem se i mytím oken a přes léto sběrem ovoce v cizině, abych měl z čeho žít. Oproti tomu teď žiju opravdu docela usedle. Podařilo se mi to díky tomu, že jsem za posledních sedm let udělal tolik práce, že můžu žít i trochu komfortně.

„Snažím se věci vidět z více stran a potom už nic není ideální.“

Foto: Jan Handrejch, Právo

Je to i tím, že jste se přestěhoval z Brna do Prahy?

Ano, v Praze začínám sedmou sezonu. Stěhování bylo spojeno s nabídkou do angažmá do Divadla Na zábradlí, kde se tvořil nový tým pod vedením Petra Štědroně, Jana Mikuláška a Dory Viceníkové. Zároveň se začala točit První republika, takže se k mému přesunu spojily dva důvody, z nichž každý sám o sobě by k opuštění Brna stačil.

Na konci sedmiletky bývá krize. Potkala vás?

Ve střídavých krizích jsem docela dlouho, takže jsem na ně zvyklý. Nějaká sedmiletka mě nemůže rozhodit. Už mi není dvacet a pár propadů jsem zažil. Teď ale nic takového zásadního necítím.

No dobře, a jakých tedy těch sedm pražských let bylo?

Stalo se toho tolik, že ani nevím, jak to shrnout. V osobním i pracovním životě to byl takový velký vír. Natočil jsem velký seriál, prodal tvář do reklamy, narodily se mi děti.

Samozřejmě, že mi to pomohlo trochu se zajistit, ale byl to zase jiný druh práce, který jsem mohl poznat.

Nemám čas přemýšlet, jestli jsem spokojený, či ne. Nebo co mi ty změny přináší či berou. Stalo se toho tolik, že jsem automaticky řešil jen to, co jsem měl před nosem. Je to vlastně dobré, člověk je zaměstnán a nemá potřebu a zbytečný důvod pitvat se sám v sobě a stěžovat si. Vlastně jsem tím vším prošel hladce.

Tváří reklamy (na služby mobilního operátora) jste byl pět let. Rozmýšlel jste se, když jste tu nabídku dostal?

Byla z těch, které se špatně odmítají, a jsem za tu zkušenost rád. Samozřejmě, že mi to pomohlo trochu se zajistit, ale byl to také jiný druh práce, který jsem mohl poznat.

V Divadle Na zábradlí hraje v úspěšném představení Korespondence V+W.

Foto: Divadlo Na zábradlí, KIVA

Musíte hodně přepínat, když dotočíte reklamu a pak jdete hrát třeba Korespondenci Voskovce a Wericha?

Na přepínání jsou herci cvičeni. Ale v obou případech je vyžadována precizní práce a soustředění. Teď mám konkrétně přepnuto na Zlatou pláž, právě vznikající novou inscenaci Divadla Na zábradlí v režii Jana Prušinovského. Je to o postiženém člověku, který terorizuje své okolí. A já budu hrát jeho švagra. Asi to bude ostré i trpké. Korektní asi ne.

Právě inscenace Korespondence V+W má za sebou kolem 170 repríz. Patřil jste k těm, kteří na slavných forbínách vyrůstali?

Ne, to vůbec. Byla to ale skvělá výzva věnovat se korespondenci, která není o těch citátech, ale o rozdělení nerozlučného přátelství dálkou. Je o smutku a tragických osudech lidí, kteří spolu chtějí něco dělat, ale nemůžou a velmi si chybí.

Citáty tam zazní, ale hra je postavená spíš na lidské tragédii než na nich.

Říká se, že přátelství dvou mužů je druhou nejsilnější vazbou, kterou mohou lidé utvořit – hned po vztahu matky s dítětem. Máte takového kamaráda?

Mám několik dobrých přátel, ale tak hluboké přátelství, jako měl Werich s Voskovcem, to asi není. U nich to byla jedna duše ve dvou tělech. Byli spojeni životem i tvorbou, a to se daří výjimečně.

Koukám, že patku Jaroslava Valenty z První republiky jste už shodil. Jste rád?

Dík, že jste si všimla. Přišlo mi, že ji mám dlouho a dost jsem si oddechl, když jsem ji mohl sundat. Valenta se ale se mnou táhne, lidi si na něj často vzpomenou a ptají se, co bude dál.

Jako Jaroslav Valenta v seriálu První republika dostal na televizní obrazovce velký prostor.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Co jim říkáte?

Že už nic. Jsem ale za ty reakce vděčný, že se to povedlo tak, že i po nějaké době lidi mají seriál rádi a vzpomínají na něj.

Kvůli roli jste si nechal vloni v létě vyholit hlavu. To bylo lepší než patka?

No, to byl druhý extrém. Bylo parné léto a já dostal roli ve filmu Vladimíra Michálka Úhoři mají nabito, která pro mě po všech těch historických a dějinných tématech byla úplně z jiného světa.

Takže žádný Gottwald nebo Henlein?

Byl jsem za týpka, který nebyl moc chytrý, ale drsňák. Šlo o postavu odlišnou ode všech, které jsem zatím hrál. Příběh je o partě paramilitantní skupinky, která si hraje na zásahovku.

Touží chlapi po rolích drsňáků?

Všichni touží po všem.

Jak odpočíváte?

S dětmi.

Být sám se sebou a věnovat se jen sám sobě není úplně důležité. Času pro sebe už jsem měl hodně.

Nezlobte se, ale to mi přijde jako protimluv.

Taky ano, je to vysilující, ale vzácné. Čas s nimi strávený je pro mě důležitý. Některé nabídky i odmítám, abych s nimi mohl být co nejvíc.

Máte čas jen pro sebe?

To nemám.

Chybí vám to?

Ani ne. Být sám se sebou a věnovat se jen sám sobě není úplně důležité. Času pro sebe už jsem měl hodně. Teď mám dvě malá děcka, která můj čas potřebují, a já jim ho moc rád dám.

Trailer k filmu Úhoři mají nabito

Video: Falcon

Máte kluka a holčičku. Dá se jim dělat stejný program?

Ještě moc ne. Na odpočinek je tedy lepší tříměsíční Maruška. Ta toho ještě moc nedělá, většinou ji jen držím v náručí. Ale tříletého Vincka už musím dobíhat, takže to je rozdělené. Ale myslím, že nebude trvat dlouho, a zabaví se sami.

Vy máte o deset let starší sestru, která vás hodně ovlivnila. Nasměrovala vás k divadlu.

To ano. Tak nevím, k čemu přivede Vincek Marušku. Zatím mu říkám, že ji musí chránit a opečovávat co nejvíc. Vštěpuju mu to od dětství. My se ségrou jsme spolu byli hodně díky tomu, že se mnou našim pomáhala. Moji první kamarádi byli ti její, takže jsem dost vyrůstal mezi staršími.

Dvojitého agenta, který pracuje pro Anglii i Rusko, hraje v inscenaci Tajný agent.

Foto: Divadlo Na zábradlí, KIVA

Chodí na vás do divadla?

Ano, byla se nedávno podívat na děti a zkontrolovat mě v roli agenta. To je moje poslední role na Zábradlí. Hraju dvojitého tajného agenta, co pracuje pro Anglii i Rusko. Podle románu Josepha Conrada z roku 1905. Staré, ale aktuální téma, které mě baví, až z toho mrazí.

Co je pro vás luxus?

Mít všechny kolem sebe zdravé. A peněz a volna akorát.

Čeho se vám nedostává?

Ono je vždycky všeho moc a najednou, nebo není nic.

Když není nic, zachováváte klid?

Dokážu velmi dobře zachovat klid a vůbec mě nestresuje, že se nic neděje a nikdo mi nevolá. Jsem totiž moc rád. Vyrazím někam s rodinou a fakt mě nemrzí, že nemám tři akce během jednoho odpoledne.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků