Hlavní obsah

Ve třinácti letech onemocněl leukémií. Největší oporou mu je jeho dvojče

Dvojčata David a Miroslav jsou na sebe fixovaná tak, jak jen mohou dvojčata být. Chodí stejně oblékaná, do stejné školy, hrají si spolu venku. Bohužel Davidovi diagnostikovali lékaři loni v červnu leukémii. Celé rodině se záhy obrátil život vzhůru nohama. Přestože to nyní vypadá, že čtrnáctiletý školák rakovinu porazil, strach, že se může kdykoliv vrátit, rodinu sužuje dál. Největší oporou je mu bratr.

Ve třinácti letech onemocněl leukémií. Největší oporou mu je jeho dvojče

Rodiče dlouho netušili, co se s jejich synem děje. „Asi v polovině června se u Davida objevily teploty a stěžoval si přitom na bolest nohou. Trvalo to asi čtrnáct dní, pak měl vysoké horečky,“ vypráví maminka Ivana. Rodina si původně myslela, že se jedná o chřipku či angínu, k čemuž se přikláněl i jejich lékař.

Vzhledem k tomu, že problémy neustávaly, byl David odeslán na vyšetření do plzeňské nemocnice, kde lékaři odhalili pravou příčinu potíží.

Diagnóza zněla akutní lymfoblastická leukémie. David zprvu neměl tušení, o co se jedná, pro rodiče to byla ale zdrcující zpráva. „Složili jsme se tam, oba dva,“ vypráví se slzami v očích maminka Ivana. Podle otce Miroslava doktoři kvůli tomu museli na kapačky napíchnout i je.

David bohužel patří mezi přibližně 350 dětí, kterým je každoročně diagnostikováno onkologické onemocnění. Leukémii jako diagnózu si vyslechne přibližně polovina z těchto dětí, dalším častým onkologickým onemocněním jsou nádory na mozku nebo lymfomy.

Rodině leukémie obrátila život vzhůru nohama.

Foto: Novinky

„Tři hodiny nám trvalo, než jsme to šli říct Davídkovi,“ dodala paní Ivana. Léčba začala hned druhý den, Davida čekala náročná chemoterapie. V nemocnici strávil v kuse měsíc a půl, poté ho lékaři postupně začali pouštět na čas domů.

Stesk po bratrovi

Zatímco maminka trávila s Davidem dny v nemocnici, o domácnost se musel z velké části postarat Davidův bratr. Ani pro něj tak nastalá situace nebyla vůbec jednoduchá. S Davidem trávil čas nejen ve škole, ale i mimo ni.

„Je to blbý. Přišli jsme ze školy spolu, napsali jsme si úkoly, chodili jsme spolu ven, a teď když přijdu ze školy, tak on tu není. Stýská se mi,“ přiznává.

David strávil několik dlouhých týdnů v nemocnici.

Foto: archiv rodiny Timurových

Davida nyní čeká poslední blok chemoterapie v nemocnici. Po ní, už doma, nastane udržovací léčba. Stres a každodenní strach tím však pro rodinu nekončí. Kvůli snížené imunitě může Davida poslat zpátky do nemocnice i běžná chřipka.

„Všechno musí být dezinfikováno. Musí se povlékat postele každý den, nesmí mezi lidi, nesmí mezi děti,“ popisuje maminka. Stejně jako většina rodin, jejichž člen se potýká s onkologickým onemocněním, tak musí i Timurovi žít v částečné izolaci.

Opatření jsou přitom náročná nejen fyzicky a psychicky, ale i finančně. Dítě potřebuje neustálou péči, neustále je třeba udržovat sterilní prostředí, a to se týká i stravy, která musí být nízkobakteriální, tedy čerstvá, nijak ohřívána či dlouhodobě skladována.

„Všechno, co se otevře, se musí do čtyřiadvaceti hodin sníst, nebo potom vyhodit. On už to nesmí,“ vysvětlila maminka. Až David přejde na udržovací léčbu, mamince navíc skončí neschopenka. „Buď budu muset být na pracáku, nebo jít do práce, což vlastně nemůžu, aby tady David nebyl sám,“ dodala.

David se s nemocí pere jako lev.

Foto: Novinky

Finanční pomoc

Rodině Timurových naštěstí hned ze začátku léčby pomohla i nadace Dobrý Anděl, která se zaměřuje na rodiny, které se vlivem nemoci dostaly do tíživé situace.

Většina rodin totiž kvůli náročné péči přijde nejen o příjem jednoho z rodičů, ale musí řešit i nárůst výdajů spojených s péčí. Bez pomoci příbuzných, přátel nebo právě neziskových organizací se tak bohužel většina rodin neobejde.

To nejtěžší má David zatím za sebou, následná rekonvalescence může ale trvat ještě několik let. Existuje přitom riziko, že se zákeřná nemoc kdykoli vrátí. Nadále však odhodlaně bojuje dál a na rozdíl od většiny svých vrstevníků se těší, až bude moci chodit znovu do školy.

„Těším se, až budu moct chodit třeba s bráchou ven, chodit do školy, mezi kamarády,“ zmínil. Prozatím už může alespoň s bratrem trávit čas na zahradě.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků