Jeho živá pochodeň vyvolala bouři, jež se jako tsunami přehnala arabským světem. Její nápor změnil a mění dál situaci ve velmi citlivém regionu. Vlna, pro niž se vžil název „arabské jaro“, rozbila zdánlivě neotřesitelnými režimy a skácela trůny diktátorů.

Po desetiletích života v Západem podporované autokracii se Tunisané vyburcovaní Buazízího pochodní vydali do ulic. „Máme toho dost! Pryč s nezaměstnaností, korupcí, cenzurou, chceme svobodu,“ volaly hněvivě rozzuřené davy.

Chcete znát příčinu? Nezaměstnanost mladých a korupce. Jeoffrey Sachs, americký ekonom

Prezident ben Alí do nich nechal střílet. Sebevědomí mu dodala Paříž, jež slíbila materiální policejní pomoc při drcení demonstrací. Když však v polovině ledna do lidí odmítla pálit už i prezidentova vlastní armáda, ben Alí uprchl do Saúdské Arábie.

Video

Statisíce lidí na náměstí v centru Káhiry na počátku února. Zdroj: Reuters

Šok z úspěchu pak mobilizoval bezmocné v boji proti krutovládcům v okolních státech. „Arabské jaro pak v únoru smetlo egyptského prezidenta Husního Mubaraka a o půl roku později libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, kde však místo demonstrantů nastoupili ozbrojení povstalci podporovaní NATO. V březnu propukly nepokoje v Sýrii, kde se dosud za cenu potoků krve drží prezident Bašár Asad.

V listopadu se dohodl s opozicí na odstoupení v příštím roce jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih, jenž je u moci od roku 1978. V Jordánsku král Abdalláh II., vládnoucí 22 let, rozpustil vládu, ale stále čelí volání po svém odstoupení a provedení skutečných hospodářských a politických reforem. Neklid vládne v Alžírsku, Maroku, Saúdské Arábii či v Bahrajnu.

Smrt korupčníkům!

Motorů revoluční vlny bylo více: roztrpčení z neustále se prohlubující chudoby, drahota a nezaměstnanost, a to ve světle bezuzdného rozkrádání státního majetku vládnoucími klany a jejich loajálními přívrženci, pro něž davy v ulicích žádaly smrt.

Americký ekonom Jeffrey Sachs označil za původ revolucí nezaměstnanost mladých a provokující korupci.

Například v Egyptě – s jeho 80 milióny obyvatel nejlidnatější arabské zemi – žije podle posledních statistik více než 40 procent populace pod hranicí chudoby, tedy s méně než dvěma dolary (38 Kč) na osobu a den. Přitom majetek klanu Mubaraků čítá podle nejstydlivějších odhadů více než 50 miliard dolarů.

Islamisté na vlně

V obrovské vlně popularity se nyní v arabském světě koupou islámští radikálové. V říjnových volbách do tuniského Ústavodárného shromáždění zvítězila umírněně islamistická Strana obnovy (Hizb An-Nahdá) Rašída Ghannúšího.

Listopadové volby v Maroku opanovala suverénně umírněně islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje (PJD) a v probíhajících volbách v Egyptě vítězí islamistická Strana svobody a spravedlnosti (FJP), založená před volbami fundamentalistickým Muslimským bratrstvem, ale také radikálně islamistická, salafistická strana Núr.

Islamisté s úspěchem poukazují na pokrytectví a zkaženost Západu, který řadu krvavých režimů léta všemožně podporoval. Protimubarakovské demonstrace v Egyptě se vedly mimo jiné i pod heslem „Vzpoura proti mučení, chudobě, korupci a nezaměstnanosti“.

Přitom právě Mubarak patřil k miláčkům Západu a bez ohledu na krutost ho za osobního přítele označovali mnozí – mezi nimi i bývalý americký prezident Bill Clinton či český prezident Václav Havel.

Účet revolt? 55 miliard dolarů
„Arabské jaro“ stálo zúčastněné země přes 55 miliard dolarů (přes bilión korun).
Odhad částky, kterou státy kvůli nepokojům ztratily a jež se odrazí na výši hrubého domácího produktu a výši deficitů veřejných rozpočtů, zveřejnila poradenská společnost Geopolicity. Nejvíce postižené jsou podle studie Egypt, Sýrie a Libye.
Geopolicity používala pro svůj odhad data Mezinárodního měnového fondu a zdůrazňuje, že částky jsou pouze orientační. Zjevné však je, že série povstání v arabských zemích jejich finance značně poznamená.
Nejvíce postižená je v tomto ohledu Sýrie, která v důsledku protivládních demonstrací zatím přišla o 27 miliard dolarů. Egyptská vláda tratila deset miliard a Libye 14 miliard dolarů. Právě v Libyi například znamenal pád vlády 84procentní pokles v příjmech státu, který nebyl schopen vybírat daně.
Zpráva poradenské společnosti nezapočítává škody na infrastruktuře, zmařené současné a budoucí investice ani ztráty na životech. Přestože jsou podle ní hospodářské důsledky politických převratů dalekosáhlé, region jako celek prý na „arabském jaru“ vydělá.
Největší nárůst příjmů přitom zaznamenají státy, v nichž se těží ropa a které žádné demonstrace nezažily nebo nepokoje potlačily – tedy například Kuvajt, Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty.
Zdroj: ČTK, BBC