Hlavní obsah

Češi se čile soudí i v rámci Evropy

Právo, Jiří Roškot

Česká republika neporušila právo dvou svých občanek na jejich soukromý a rodinný život plynoucí z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když nemohly kvůli platnému zákonu rodit doma s porodní asistentkou. Tak zněl loni v listopadu konečný verdikt velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (ECHR) ve Štrasburku.

Foto: Tomáš Reiner, Novinky

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku

Článek

Kauza se týkala stížnosti žen, které požádaly o nové posouzení poté, co se už dva roky předtím v jejich neprospěch vyslovil sedmičlenný senát téhož soudu. [celá zpráva]

Česko, jež podle verdiktu v zásadě vyvažuje zájem státu na odborné péči o novorozence a matky s právem na jejich soukromí, si však zároveň vyslechlo výzvu zlepšit podmínky v porodnicích hojně kritizované ve zprávě z roku 2010.

Případ budil pozornost a opět připomněl u nás nejčastěji zmiňovaný název mezinárodního soudu. Vyznat se mezi nimi všemi je ovšem složité. Ve světě jich je totiž momentálně 23. Pro rychlou orientaci se dají dělit na celosvětové a regionální, stálé a dočasné, s různou mírou působnosti.

Češi mezi těmi, kdo se soudí nejčastěji

Češi patří v Evropě k těm, kdo se chtějí soudit nejčastěji. Na rozdíl od jejich státu, proti němuž jejich stížnosti naopak směřují – je-li občan přesvědčen, že ho české úřady a justice krátí na lidských právech a svobodách, přičemž k nápravě využil všechny domácí právní prostředky.

Nejčastěji se na soud obracejí jednotlivci, ale mohou také jejich sdružení, mezinárodní organizace, ale verdiktu se mohou vůči sobě dožadovat i státy, což není časté. Podle statistiky ECHR ustaveného v roce 1959 obdržel loni 346 českých žádostí, z nichž však po předběžném posouzení označil tříčlenný výbor soudu drtivou většinu – 339 – za nepřijatelné.

V sedmi „českých“ kauzách pak vynesl pět verdiktů, z nichž ve dvou shledal porušení evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (1950), jež je sférou jeho působnosti.

Není všechno jen Unie

To vše se však neodehrává na platformě nynější EU, ale v kontextu zmíněné úmluvy sjednané v rámci Rady Evropy. Rada je mezivládní organizace sdružující 47 evropských zemí, jež posuzuje vývoj a budoucnost kontinentu, zatímco členy EU se všemi jejími nadstátními prvky je 28 zemí. Spory o výklad a naplňování společné unijní legislativy pak rozhoduje Evropský soudní dvůr (ECJ).

Vedle něj působí i soud Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) jako instance příslušná pro Norsko, Island a Lichtenštejnsko, jež nejsou členy EU, nespadají proto pod jurisdikci Evropského soudního dvora, avšak jsou zároveň členy jednotného unijního trhu. Méně známý je Evropský tribunál pro jadernou energii (ENET) příslušný pro strany dvou konvencí (celkem 19 států), řeší odpovědnost za škody způsobené jadernými incidenty.

Nejstarší je soudní dvůr OSN v Haagu

Země Beneluxu mají pro vzájemné obchodní záležitosti vlastní soud. Působí pod záštitou¨Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

„Nestora“ soudobé globální justice – Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v Haagu – připomněla letos nejnovější kauza – žaloba Ukrajiny proti Rusku, jíž se domáhá odškodnění za podporu agrese na Donbasu a za diskriminaci menšin na Krymu, jak tvrdí Kyjev.

Soud byl zřízený Chartou OSN v roce 1945 a rozhoduje spory mezi členskými státy, nikoli jednotlivci, nebo na vyžádání poskytuje právní stanoviska. Jen v únoru rozhodl asi pět hraničních sporů, většinou mezi zeměmi Střední a Latinské Ameriky.

Státy se buď dopředu zavážou respektovat jeho verdikt, nebo ve zvlášť závažných případech jeho naplnění daným státem nařídí Rada bezpečnosti OSN. Prvním případem, kdy soud řešil spor o životní prostředí, bylo v 90. letech vodní dílo Gabčíkovo–Nagymaros. ICJ rozhodl, že Maďarsko neoprávněně pozastavilo práce na projektu a později smlouvu z roku 1977 vypovědělo a že má SR zaplatit kompenzaci. Spor se táhne dál.

Rada bezpečnosti rozhodla o vytvoření dočasných trestních tribunálů ke stíhání jednotlivců za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny například v bývalé Jugoslávii (1993) nebo ve Rwandě (1994–2015).

S cílem mít pro takový účel stálý nástroj se státy dohodly na zřízení Mezinárodního trestního tribunálu (ICC), který začal působit 1. července 2002. Vlastní soud má i Světová obchodní organizace (WTO), samostatný soud rozhoduje spory států podle mořského práva (ITLOS).

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám