„ČR prožívá podobné ekonomické problémy jako Itálie. Jsme svědky pomalého růstu či problému s udržením přijatelně vyrovnaného státního rozpočtu. My těžíme z toho, že nejsme v eurozóně, máme svou vlastní měnu. Nicméně, dobře víme, že jsme na stejné lodi,“ řekl Klaus po jednání s Napolitanem.

Prezidenti se ovšem zásadně rozcházejí, pokud jde o metody řešení krize eurozóny, potažmo celé EU. Česko spolu s Velkou Británií odmítají evropský fiskální pakt i bankovní unii. Podle Napolitana jsou však tato řešení nezbytná, i když z jeho vyjádření bylo patrné, že velmi zadlužená Itálie pod tlakem trhů neměla jinou možnost, než se k fiskálnímu paktu i bankovní unii připojit. Šlo tedy podle něj o řešení „svým způsobem vynucené“.

„Je velmi důležité, abychom v rámci evropských institucí dospěli k co největšímu politickému konsenzu. Je zcela nezbytné, abychom v eurozóně pokročili k hlubší integraci. Když se dá do společného fondu měna, je třeba se dohodnout na dalších společných věcech, jinak společná monetární politika nevydrží,“ řekl v naprosté shodě s například německým postojem Napolitano.

Shoda na rozšíření EU

Podle Klause by si o opatřeních, které řeší fiskální pakt, měla rozhodnout každá země sama. „Já také nevěřím, že existují krátkodobé možnosti urychlovat ekonomický růst. Ten může v Evropě znovu nastat po výrazné, hluboké změně celého ekonomického a sociálního systému Evropy,“ uvedl Klaus.

Oba prezidenti se ale shodli na tom, že EU by se neměla bránit dalšímu rozšíření. Jde o balkánské země a Turecko. „My jsme dlouho ťukali na dveře EU, abychom se tam mohli dostat. A bylo by nezodpovědné, abychom po našem vstupu tyto dveře chtěli zabouchnout před dalšími členy,“ dodal Klaus.

Klaus se v úterý setkal ještě mj. s italským premiérem Mariem Montim. Ve středu odjíždí do Neapole, kde v šedesátých letech půl roku studoval. S prezidentem odletěla také početná podnikatelská mise. V Římě a Neapoli se tak konají česko-italské podnikatelské semináře.