Hlavní obsah

Syfilis, ničivá pohlavní nemoc, která až do nástupu antibiotik devastovala lidské pokolení, není „dovozem“ z Ameriky, jak se dosud soudilo. Dokázali to rakouští archeologové při zkoumání převážně středověkého obřího hřbitova v Sankt Pöltenu.

Syfilis řádila v Evropě už před Kolumbem

„Našli jsme tam přesně 22 134 koster,“ řekl městský archeolog Ronald Risy. Jednou z nich byla kostra sedmiletého dítěte, které se nakazilo syfilidou už v děloze. Tak se u něj vyvinuly deformace zubů, typické pro tuto nemoc.

Dítě zemřelo nejpozději kolem roku 1440, tedy aspoň půl století před první výpravou Kryštofa Kolumba do Ameriky v roce 1492. Vyvrací to dosavadní názor, že „Kolumbova posádka byla pacientem nula, který přivezl nemoc z Ameriky“, jak řekl osteolog Fabian Kanz z Lékařské univerzity ve Vídni.

Je to biologický archiv, jaký jen tak nikdo nemá
Ronald Risy, rakouský archeolog

Objev pacienta se syfilidou umožnila i půda, do níž byli obyvatelé Sankt Pöltenu ve středověku a v raném novověku pohřbíváni. Hřbitov totiž fungoval od 9. století až do roku 1779, kdy jej zrušil císař Josef II.

Dicht unter dem Asphalt haben Archäologen in St. Pölten in Niederösterreich mehr als 22.000 Skelette geborgen.

Zveřejnil(a) WELT Geschichte dne Sobota 16. listopadu 2019

„Je to biologický archiv, jaký jen tak nikdo nemá,“ řekl Risy k pohřebišti o velikosti fotbalového hřiště.

Kosti se v něm dochovaly ve vynikajícím stavu. Lze z nich získat DNA, bílkoviny, stopové prvky i izotopy.

Pozůstatky mrtvých tak bude možné prozkoumat celou řadou vědeckých metod. „Je to poklad,“ prohlásil proto o nálezech osteolog Kanz. Risy dokonce doufá, že kosti a „poselství“, které se v nich skrývá, nabídnou cesty k novým lékům a léčebným postupům.

Nejvíce bylo dětí

Vykopávky na bývalém pohřebišti a nynějším parkovišti u sanktpöltenské katedrály měly původně trvat tři roky. Vzhledem k množství nálezů se však výzkum bývalého hřbitova protáhl na celé desetiletí.

Kromě kostí nalezli archeologové i sklo, keramiku, tisíce mincí a více než jedenáct tisíc dalších kovových předmětů: spon, prstenů, přezek od opasků a přívěsků. Prakticky se ale neobjevovaly zbytky rakví. Zesnulí byli při pohřbu zřejmě jen zavinuti do lněného plátna.

Mezi mrtvými jsou ve velkém počtu zastoupeny děti: patří jim asi polovina nalezených kosterních pozůstatků. Vyniká přitom vysoký podíl mrtvých ve věku 10 až 14 let. Kanz to považuje za doklad, že rodiče z venkova posílali své děti do města na práci.

Pozornost vědců se nyní zaměřuje na výzkum zubů zesnulých. „Zubní kámen je pohřebištěm bakterií v ústech, které nabízí zprávu o původcích chorob,“ vysvětlil Kanz.

Dosavadní analýzy kosterních pozůstatků ukázaly, že už tehdy lidé trpěli rakovinou prsu či prostaty. Kanze ale zarazilo, že ve středověku se neobjevovaly u mrtvých některé proteiny spjaté se vznikem zánětů.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků