Syfilis řádila v Evropě už před Kolumbem

„Našli jsme tam přesně 22 134 koster,“ řekl městský archeolog Ronald Risy. Jednou z nich byla kostra sedmiletého dítěte, které se nakazilo syfilidou už v děloze. Tak se u něj vyvinuly deformace zubů, typické pro tuto nemoc.

Dítě zemřelo nejpozději kolem roku 1440, tedy aspoň půl století před první výpravou Kryštofa Kolumba do Ameriky v roce 1492. Vyvrací to dosavadní názor, že „Kolumbova posádka byla pacientem nula, který přivezl nemoc z Ameriky“, jak řekl osteolog Fabian Kanz z Lékařské univerzity ve Vídni.

Objev pacienta se syfilidou umožnila i půda, do níž byli obyvatelé Sankt Pöltenu ve středověku a v raném novověku pohřbíváni. Hřbitov totiž fungoval od 9. století až do roku 1779, kdy jej zrušil císař Josef II.

„Je to biologický archiv, jaký jen tak nikdo nemá,“ řekl Risy k pohřebišti o velikosti fotbalového hřiště.

Kosti se v něm dochovaly ve vynikajícím stavu. Lze z nich získat DNA, bílkoviny, stopové prvky i izotopy.

Pozůstatky mrtvých tak bude možné prozkoumat celou řadou vědeckých metod. „Je to poklad,“ prohlásil proto o nálezech osteolog Kanz. Risy dokonce doufá, že kosti a „poselství“, které se v nich skrývá, nabídnou cesty k novým lékům a léčebným postupům.

Vykopávky na bývalém pohřebišti a nynějším parkovišti u sanktpöltenské katedrály měly původně trvat tři roky. Vzhledem k množství nálezů se však výzkum bývalého hřbitova protáhl na celé desetiletí.

Kromě kostí nalezli archeologové i sklo, keramiku, tisíce mincí a více než jedenáct tisíc dalších kovových předmětů: spon, prstenů, přezek od opasků a přívěsků. Prakticky se ale neobjevovaly zbytky rakví. Zesnulí byli při pohřbu zřejmě jen zavinuti do lněného plátna.

Mezi mrtvými jsou ve velkém počtu zastoupeny děti: patří jim asi polovina nalezených kosterních pozůstatků. Vyniká přitom vysoký podíl mrtvých ve věku 10 až 14 let. Kanz to považuje za doklad, že rodiče z venkova posílali své děti do města na práci.

Pozornost vědců se nyní zaměřuje na výzkum zubů zesnulých. „Zubní kámen je pohřebištěm bakterií v ústech, které nabízí zprávu o původcích chorob,“ vysvětlil Kanz.

Dosavadní analýzy kosterních pozůstatků ukázaly, že už tehdy lidé trpěli rakovinou prsu či prostaty. Kanze ale zarazilo, že ve středověku se neobjevovaly u mrtvých některé proteiny spjaté se vznikem zánětů.