Kočka stará 2200 let. Na tajemné peruánské planině odhalili velký obrazec

Kočičí obrazec archeologové objevili náhodou při úpravě stezky na jeden z kopců, který slouží jako pozorovací místo a jsou z něj dobře vidět další tzv. negativní geoglyfy, umělé struktury obvykle geometrických tvarů.

Obrazec dlouhý 37 metrů s liniemi o tloušťce mezi 30 a 40 centimetry představuje kočku s natočenou hlavou.

„Obrazec byl sotva viditelný a málem zmizel, protože je umístěný na poměrně prudkém svahu, který je náchylný k erozi,” sdělilo v prohlášení peruánské ministerstvo kultury.

„Je pozoruhodné, že ještě pořád nacházíme nové obrazce,” citovala agentura EFE vedoucího archeologa Johnyho Islu. Podle něj se na planinách u měst Palpa a Nazca v posledních letech objevilo dalších 80 až 100 obrazců, které jsou všechny starší než kultura Nazca, která vzkvétala zejména v období let 100 př. n. l. a 800 n. l. a měla podle dostupných poznatků na svědomí nejznámější geoglyfy.

Isla soudí, že zmíněné nově objevené geoglyfy pocházejí od příslušníků pozdní kultury Paracas z let 500 před naším letopočtem až 200 našeho letopočtu. „Víme to z porovnání ikonografie. Například textilie této kultury zobrazují ptáky, kočky a postavy, které jsou s těmito geoglyfy jednoduše srovnatelné,” vysvětlil.

Na planině Nazca, která leží zhruba 400 kilometrů jižně od peruánské metropole Lima, se nachází podle časopisu National Geographic celkově více než 800 přímých linií, zhruba 300 geometrických figur a dalších obrazců či jejich pozůstatků, dále na 70 zvířecích a rostlinných vzorů geoglyfů. To vše na rozloze cca 520 kilometrů čtverečních.

Obrazce jsou různě velké a rozpoznatelné pouze z větší výšky či dálky. Vznikly odstraněním svrchní vrstvy kamenů a zeminy, čímž se odkryl světlejší kontrastní materiál.

Smysl obrazců na planině, zapsaných od roku 1994 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, zůstává záhadou. Podle některých teorií sloužily k náboženským rituálům jako způsob komunikace s bohy, někteří vědci tvrdí, že šlo o astronomický kalendář.

Někteří míní, že šlo o zavlažovací systém, podle některých jde o výtvor mimozemské civilizace.

Některé z obrazců na planině zaznamenali už španělští dobyvatelé v 16. století. První, kdo se tím zevrubněji zabýval, byl americký historik Paul Kosok, který je studoval na místě ve 40. letech minulého století. Podle něj byly obrazce na zavlažovací systém příliš mělké. Kosok se přikláněl k vysvětlení, že šlo o astronomický kalendář.

Podle loni zveřejněné zprávy objevili v oblasti japonští odborníci značné množství dalších obrazců, a to z doby mezi 1. stoletím před naším letopočtem a rokem 300.