Hlavní obsah

Marshallův plán Československo vítalo, po nátlaku Stalina ho ale muselo odmítnout

Novinky, Filip Šára

Přesně před 70 lety, 3. dubna 1948, podepsal americký prezident Harry S. Truman zákon o poválečné zahraniční pomoci, jehož součástí byl Marshallův plán. Čeští reprezentanti – nejen prezident Edvard Beneš, ale i Klement Gottwald – se k tomu nejprve stavěli pozitivně. V době schválení plánu v USA už jej ale Československo odmítalo, a to na nátlak sovětského vůdce Josifa V. Stalina. Plán hospodářské pomoci Evropě tak nakonec definitivně zpečetil existenci studené války.

Foto: Profimedia.cz

George C. Marshall (1880–1959), americký generál a ministr

Článek

Po konci druhé světové války byla hospodářská situace v Evropě zoufalá. Města vybombardovaná, desítky miliónů lidí bez práce a OSN chyběly zdroje na zlepšení situace. Východiskem se měl stát Marshallův plán z pera amerického ministra zahraničí (později obrany) a generála George C. Marshalla, poprvé představený na půdě Harvardovy univerzity dne 5. června 1947.

Trumanova doktrína

Marshallův plán neboli Plán evropské obnovy byl přijat americkým Kongresem dne 3. dubna 1948. Realizací hospodářského projektu (měnová spolupráce, odstraňování obchodních překážek) byla pověřena nově ustanovená Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Plánu předcházely obavy USA ze zhroucení demokracie a nastolení nadvlády komunistů v evropských státech. Skutečností při vývoji poválečné situace v Evropě je, že například na jaře 1947 byli ve Francii a Itálii z vlád vypuzeni komunisté. Ve stejné době se zrodila Trumanova doktrína (zvěstovala politiku zadržování komunismu), nedlouho poté byl představen právě Marshallův plán.

Řecko vs. Turecko

Původní americký záměr směřoval do všech evropských zemí, ale již od konce války se výrazně zhoršovaly vztahy mezi spojenci z nouze, takzvanou Velkou trojkou, reprezentovanou na jedné straně Spojenými státy (Truman) a Velkou Británií (Winston Churchill), na straně druhé Sovětským svazem (Stalin).

Foto: Profimedia.cz

Zleva Churchill, Truman a Stalin v červenci 1945 při setkání v Postupimi v Německu

Poválečným varováním před diktátem Moskvy se stal proslulý Churchillův projev ve Fultonu z 5. března 1946 – a zejména Trumanův z 12. března 1947, v němž byla deklarována americká podpora všem svobodným vládám čelícím sílícímu tlaku sovětského komunismu (Trumanova doktrína). Truman byl prezidentem USA za Demokratickou stranu v čase, kdy republikáni ovládali Kongres, neměl tedy jednoduchou volbu, jak prorazit přes tento blok.

Podle historika, pedagoga a publicisty Zbyňka M. Dudy však vsadil na ožehavý problém ve vztazích mezi Řeckem a Tureckem. Dal jasně najevo, že nepřijde-li do těchto sporů americká pomoc, zvítězí v obou zemích komunismus. Zvláště řecký problém byl palčivější, protože USA sledovaly i další cíle vážící se k naftovým polím na Středním východě. Jak se časem ukázalo, nebylo podstatné, který režim a proti komu v Řecku či jinde budou USA podporovat.

SSSR neměl zájem o pomoc, která bude i politická

Z britsko-francouzské iniciativy se již v červenci 1947 v Paříži konala II. konference zástupců šestnácti vlád (Velká Británie, Irsko, Francie, Švýcarsko, Rakousko, Itálie, německá Trizónie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Dánsko, Švédsko, Norsko, Island, Řecko, Turecko – a později i Španělsko). Ty oficiálně požádaly Spojené státy o hospodářskou pomoc.

Podle Marshallova plánu měla Evropa sestavit společnou jednotku, v jejímž rámci mělo dojít ke slíbenému přerozdělení peněz – šlo o 13 miliard amerických dolarů. Podmínkou bylo zveřejnění státních rozpočtů a škod způsobených válkou, což ale SSSR jednoznačně odmítl.

„Na počátku se do projektu vložilo 17 výše zmíněných západoevropských států. Tedy bez účasti takzvaně lidově demokratických zemí v čele se Sovětským svazem – vyjma Titovy Jugoslávie, která se ke smlouvě připojila později,“ připomněl pro Novinky historik Duda.

Již v dubnu 1947 jednal Marshall se Stalinem v Moskvě, kde se dle Dudy dozvěděl či se dovtípil, že SSSR se jen tak snadno nevzdá středoevropských kořistí, a tím i svého dávného snu proniknout konečně na západ Evropy a „nakazit jej bacilem komunismu“. USA proto nabídly svou pomoc všem evropským vládám včetně SSSR, jenž s účastí nejprve rovněž souhlasil.

Stalin chtěl vliv i uran

„Stalin a jeho ideologové ale záhy zpozorněli, zjistili totiž úzkou spojitost mezi Marshallovým plánem a Trumanovou doktrínou. Nejvíce se však zalekli skutečnosti, že pomoc bude mít především charakter věcných darů, jen menší část budou tvořit dlouhodobé úvěry,” vysvětlil historik.

„Kromě toho se v nastávajícím procesu ‚železné opony‘ a v soutěži mezi kapitalismem a komunismem, navíc s reálnou představou dalšího světového, tentokrát atomového konfliktu, dobrali k závěru, že nejde jen o pomoc hospodářskou, ale také politickou – vedoucí k velmocenské americké převaze ve světě,“ dodal.

Z těchto všech důvodů Stalin svou účast na plánu nejen odřekl, ale pod hrubým politickým nátlakem přinutil k odřeknutí také země formujícího se bloku lidově demokratických zemí pod diktátem Moskvy. „Zejména se zaměřil na Československo, protože disponovalo něčím zcela mimořádným – uranem,“ doplnil.

I poválečné Československo nejprve s Benešovým souhlasem a pod Gottwaldovým vládním vedením Marshallův plán dne 7. července 1947 přivítalo a pevně s ním v národohospodářské obnově státu počítalo.

Ale také známe velice dobře příběh československé vládní delegace v čele s Gottwaldem, která na popud Moskvy odjela o dva dny později k jednáním, ze kterých se vrátila zcela zdecimovaná, neboť diktátor Stalin jim dal ultimativní požadavek, aby do 10. července do 16 hodin od smlouvy odstoupili.

Jejich pocity po přistání na starém ruzyňském letišti sdělil přítomným novinářům ministr zahraničí Jan Masaryk slovy, že „odjížděl jako československý ministr a vrátil se jako Stalinův pohůnek“.

Foto: Profimedia.cz

Jan Masaryk

„Hlavní slovo na schůzi měl Stalin. Mluvil klidně, avšak stále s takovým důrazem, že jsme od začátku neměli nejmenších pochybností, že jeho slova jsou pro nás vlastně příkazem,“ vzpomínal ve svých memoárech tehdejší generální tajemník ministerstva zahraničí Arnošt Heidrich, jeden z účastníků moskevské schůze.

Toto nucené přehodnocení mělo pro Československo fatální důsledky. Kvůli odmítnutí Marshallova plánu se mu na dlouhou dobu uzavřely dveře do západní Evropy, Sovětům se tak rychle podařilo zmařit Benešovu myšlenku takzvané teorie mostu. Podle ní jsme měli být pomyslným mostem – neutrální spojkou – mezi východními a západními státy.

Ekonomická velmoc a studená válka

Každopádně je zřejmé, že Trumanova doktrína učinila z USA, vítězné vojenské mocnosti 2. světové války, především vítěznou ekonomickou velmoc číslo jedna, což jí umožnilo být na výsluní až do poloviny 70. let 20. století.

„Právě z této doktríny vzešel i plán na poválečnou hospodářskou pomoc v Evropě, představený ministrem zahraničí a obrany Marshallem dne 5. června 1947,“ shrnul Duda.

Zákon o zahraniční pomoci, na jehož základě začaly do Evropy proudit potraviny i průmyslové zboží, výrazně stabilizoval západní demokratickou Evropu a položil také základní kameny k evropské integraci v Bruselu, kde za účasti Velké Británie, Francie, Nizozemska, Belgie a Lucemburska byla 17. března 1948 ustanovena Západní unie (Bruselský pakt), jejíž signatáři se zavázali k vzájemné vojenské pomoci v případě ohrožení některého z nich.

V této souvislosti je vhodné zmínit následnou brutální Stalinovu akci ze 24. června 1948, kdy nechal vyhladovět německé obyvatelstvo v Západním Berlíně. Američané tehdy okamžitě reagovali proslulým leteckým mostem.

„V návaznosti na Bruselský pakt byla 4. dubna 1949 podepsána ve Washingtonu Severoatlantická smlouva jakožto smlouva o kolektivní sebeobraně. Zároveň na ni navazovala v dubnu 1951 také integrace hospodářská známá jako Evropské společenství uhlí a oceli,“ uzavřel historik.

Marshallův plán i s popsanými navazujícími kroky potvrdil rozdělení nejen starého kontinentu, ale vlastně celého světa na dvě části a zpečetil studenou válku.

Reklama

Související články

Muž, který musel obhajovat ďábla

Jméno Kamilla Reslera z našeho povědomí dávno vypadlo, ale do dějin české justice se tento muž zapsal jako obhájce ex offo nacistického válečného zločince K....

Výběr článků

Načítám