Báj, zpracovaná s velkou pravděpodobností Homérem, vypráví, že Odysseus pořádnou dávku bystrosti a důvtipu uplatnil i v trojské válce. Po desetiletém marném obléhání města v dnešním severozápadním Turecku řeckými oddíly navrhl využít do podrobností promyšlenou lest.

Řecké vojsko disponovalo velkým počtem koní, sloužících ať už jízdě, nebo k tahu válečných vozů. Útočníci proto postavili během tří dnů ze zbytků lodních trupů obřího dutého dřevěného koně, zasvěceného bohyni Athéně. Uvnitř stavby se skryla dvacítka nejstatečnějších a ke všemu odhodlaných vojáků vedených Odysseem. Poté zbývající Řekové v táboře demonstrativně zapálili všechny stany a odpluli na místo, které nebylo z Tróje vidět.

Řada vědců zaměřených na antické dějiny a kulturu není ochotná připustit, že by po staletí udržovaný mýtus mohl být vyvrácen.

Trójané považovali mohutný předmět za tehdy běžný dar na usmířenou a začali oslavovat vítězství. Aby koně dostali do města, pobořili část proslulých hradeb. V okamžiku, kdy město po mohutné veselici usnulo, uvolnili Řekové padací dveře na boku koně, slezli po provazovém žebříčku a rychle otevřeli brány pro vojáky, kteří mezitím pod pláštíkem noci připluli před dekádu se bránící a teď jim zcela napospas vydané město.

Útočníci neznali slitování, rozespalé a znavené muže nemilosrdně pobili, ženy a děti odvlekli do otroctví a město do základů vypálili. Tolik aspoň známá legenda.

Ztraceno v překladu

„Válečný trik Řeků před Trójou je jednoduchý a snadno zapamatovatelný. Aspoň jednou v životě o něm slyšel každý,“ potvrzuje Ernst Pernicka z univerzity v německém Heidelbergu, odborník na využití fyzikálních, chemických a biologických metod v archeologii. Sám určitou dobu působil i na nalezišti na místě bývalé Tróje.

Není divu, že se příběh o trojském koni dočkal během 2700 let mnoha literárních, výtvarných, hudebních i filmových zpracování a na hodinách latiny a řečtiny se jej učilo nemálo studentů klasických gymnázií a univerzitních posluchačů. Co když se však všechno odehrálo trošku jinak?

S tímto názorem přišel v časopise Archaeologia Maritima Mediterranean pedagog marseilleské univerzity Francesco Tiboni. Kromě toho, že patří mezi uznávané odborníky na starodávné lodě, je i zdatným potápěčem, který zkušenostmi z pobytu pod mořskou hladinou zahanbí i četné profesionály.

Italský archeolog Francesco Tiboni je přesvědčen o tom, že kůň, který pokořil Tróju, byl ve skutečnosti obchodní loď.

Italský archeolog Francesco Tiboni je přesvědčen o tom, že kůň, který pokořil Tróju, byl ve skutečnosti obchodní loď.

FOTO: DPA

Archeolog, který studuje současně vraky antických lodí potopených ve Středozemním moři a antické texty a symboliku, tvrdí, že trojský kůň byl ve skutečnosti obchodní lodí fénického typu s figurou ve tvaru koňské hlavy na přídi.

Slovo hippos totiž v řečtině označuje jak koně, tak právě takovou loď. Ostatně zmiňovaný výraz pro loď se objevuje i v druhém Homérově díle, popisu dobrodružného desetiletého putování hrdiny Odyssea a jeho mužů z Tróje zpět do Ithaky, známé Odysseii.

Zlato a plavidla jako výraz uznání

„Už ve druhém století našeho letopočtu zpochybňuje legendu o velkém dřevěném koni v knize Popis Řecka řecký zeměpisec Pausanias,“ zdůrazňuje Tiboni. „Řada věcí souvisejících s trojským koněm bude hned jasnější a zřejmější, pokud přijmeme názor, že proslavený kůň byl vlastně lodí.“

Argumentuje mj. tím, že Řekové si zvykli po ústupu vojska věnovat protivníku jako výraz uznání stejně jako drahé kovy právě lodě se stylizovanou hlavou oře, postavené z prken a určené k dopravě rozmanitého zboží. Féničtí a levantští kupci v nich vozili také cenné dary určené vladařům a představitelům řeckých států.

Navíc ve velkém člunu by se vojáci bezpochyby lépe schovali než v břichu dřevěného koně. V epose Aeneida z pera slavného římského básníka Vergilia někteří Trójané navrhují řecký dar raději potopit. „Pokud by nešlo o loď, nedávala by tato zmínka smysl,“ tvrdí Tiboni.

Ne každý souhlasí

Řada vědců zaměřených na antické dějiny a kulturu ale ne ní ochotná připustit, že by po staletí udržovaný mýtus mohl být vyvrácen. „Nikdy jsem neměl v úmyslu příběh o pádu Tróje popírat. Když opustíme nedorozumění s dřevěným koněm, stane se řecká lest důvěryhodnější,“ je přesvědčen Tiboni.

Jestliže se zabýváte legendou založenou na téměř 3 tisíce let staré výpravné básni, jejíž věrohodnost je mezi vědci předmětem debat, není podle archeoložky Eleni Stylianouové dost dobře možné odlišit historickou skutečnost od fantazie a literárních smyšlenek.

„Jedná se z poloviny o mýtus, z poloviny o historii. Příběh o trojské válce si každý může vykládat, jak chce. S velkou pravděpodobností se nikdy nedozvíme, co se ve skutečnosti stalo. Uvedená řecká sága je pro překladatele a Indiana Jonesy doslova zlatým dolem,“ uzavírá aténská badatelka.