Článek
(Od našeho zvláštního zpravodaje)
Můžete v krátkosti popsat, v čem spočívá vaše práce?
Jmenuji se Najannguaq Hegelundová a jsem předsedkyní organizace Sila 360. Pomáhám s právní pomocí grónským rodičům žijícím v Dánsku, jejichž děti byly odebrány z domova a umístěny do pěstounské péče. Provádíme monitoring těchto případů a snažíme se začlenit práva domorodých obyvatel do vnitrostátního dánského práva.
Grónsko je najednou ve světě středem pozornosti. Jak to prožívají místní obyvatelé?
Myslím, že pro mnoho lidí tady to bylo trochu moc. Na takovou pozornost nejsou zvyklí. V některých ohledech to bylo pozitivní, ale v některých také negativní. Je cítit, že v Nuuku panuje jakási únava z novinářů. Mnoho lidí odmítá rozhovory, dávali jsme už spoustu zahraničních rozhovorů.
Loni také přijeli novináři, dánská premiérka se nám omluvila v souvislosti se skandálem s nitroděložními tělísky. Takže nám bylo věnováno hodně pozornosti a upřímně řečeno, myslím, že mnoho lidí má pocit, že rok 2025 byl jedním z nejdelších let. Protože se toho dělo tolik, na co vůbec nejsme zvyklí. Myslím, že pro mnoho Gróňanů to bylo prostě vyčerpávající.
Cítila jste tento tlak vy sama nebo vaše rodina?
Tlak jsme rozhodně cítili, i když nemáme úplný obraz o tom, co se děje v zákulisí. Viděli jsme spoustu vojenských letadel přistávajících a odlétajících z letiště. Máme výhled přímo na letiště, takže jsme tohle všechno mohli vidět. Ze strany vlády nebylo až donedávna mnoho informací.
Před schůzkou s (americkým viceprezidentem) J.D. Vancem a naší ministryní zahraničí a dánským ministrem zahraničí se objevila uniklá tisková zpráva o tom, že se připravujeme na pět dní bez elektřiny. Už jsme nakoupili potraviny, připravili si jídlo a zamrazili ho. Takže kdyby se cokoli stalo a byli bychom několik dní bez proudu, měli bychom jídlo. Také jsme koupili plynové lahve a spoustu svíček, což se nám včera moc hodilo, když byl výpadek proudu (rozhovor byl veden v pondělí – pozn. red.), ale na to jsme tady v Grónsku zvyklí.
I tak myslím, že kdyby k výpadku proudu došlo o týden dřív, lidé by se prostě přestali ovládat nebo by zpanikařili. Mám pocit, že po zlepšení dialogu mezi Dánskem a Grónskem je tu určitý pocit úlevy, a také teď, když bylo získání Grónska vojenskou cestou vyloučeno.
Předtím jsem slyšela o lidech, kteří chodí do práce s pláčem, protože se bojí, a o starších lidech a dětech, kteří mají v noci potíže se spaním, protože se bojí, že přijde americká armáda. Slyšela jsem o lidech, kteří uvažují o útěku do Dánska, pokud by k tomu došlo, nebo o tom, že by se vydali na lodi do fjordů, do chat, a takříkajíc to tam přečkali.
Také my jsme diskutovali o našich dětech. Měli bychom je poslat do Dánska, nebo ne? Rozhodli jsme se, že prostě musíme zůstat. Nemyslím, že je realistické, že by americká armáda v tomto případě použila sílu, protože Gróňané jsou docela mírumilovný národ.
Vrací se teď život v Nuuku do normálu, nebo se něco trvale změnilo?
Myslím, že se něco změnilo. Lidé se méně bojí, ale také jsou unavení z diskuse, která probíhá na internetu a v médiích, místo dialogu mezi politiky a prostřednictvím diplomatických kanálů. Myslím, že lidé to berou ze dne na den. Protože nikdy nevíte, co Trump udělá a jaká prohlášení učiní. To se může změnit opravdu rychle.