Berlín

Téměř čtyřmiliónový Berlín prošel za dobu své existence krkolomným vývojem. Od hlavního města Pruska přes Hitlerův velín a rozpůlení betonovou zdí, až po jednu z nejrychleji se rozvíjejících evropských metropolí. Bizarní centrum sice není příliš bohaté na starobylé památky, zato je symbolem moderního životního stylu v Evropě.

Hlavní město a zároveň jedna z šestnácti spolkových zemí Německa se nachází v severovýchodní části země, jen několik desítek kilometrů od hranic s Polskem. Město leží na řece Sprévě a zabírá necelých 900 kilometrů čtverečních.

Během své existence prošlo pozoruhodným vývojem, který po sobě zanechal hluboké, ať už světlé či tmavé stopy. Dnes je Berlín bezpochyby jednou z nejrychleji se vyvíjejících světových metropolí, která se může chlubit svou otevřeností, nevázaností a tolerancí. Vyhledávají ji umělci a lidé různých vyznání a přesvědčení. Je důležitým kulturním střediskem a centrem umělecké avantgardy. Často bývá považována za evropskou Mekku nočního života.

Počátky města Berlín se váží k roku 1307, kdy došlo ke spojení dvou, do té doby nevýrazných osad Berlína a Köllnu, pocházejících z první poloviny 13. století. Během let toto dvojměstí nabíralo na významu, až si jej koncem 15. století vybral brandenburský kurfiřt za své sídlo a Berlín byl povýšen na knížectví. Později město získalo opevnění a na jeho území byly postaveny první honosné budovy.

Třicetiletá válka měla pro Berlín ohromné následky, její vinou zemřela třetina tamních obyvatel. Postupně se ale vzpamatoval a v roce 1701 byl ustanoven hlavním městem Pruska. Během příštích let se zařadil mezi nejvýznamnější metropole tehdejší doby a centra osvícenství. Populace brzy překročila stopadesátitisícovou hranici.

V roce 1920 už ve všeobecně rozvinutém městě a jeho předměstích žilo na čtyři milióny lidí, a to i přes katastrofické následky první světové války. O třináct let později se k moci dostala Hitlerova NSDAP a Berlín se tak stal nacistickým sídlem. Během druhé světové války měl „führer“ v jeho středu svůj bunkr, ve kterém těsně před německou kapitulací spáchal sebevraždu. Ještě předtím ale hlavní říšské město, jež chtěl Hitler v době největší slávy přejmenovat na Germania, utrpělo následky bombardování obrovské materiální i lidské škody.

Po válce bylo zruinované město rozčtvrceno a čtyři vítězné mocnosti si v něm rozdělily sféry vlivu. Zatímco východ připadl Sovětskému svazu, jihozápadní část přešla do správy USA, západ připadl Velké Británii a severozápad Francii.

Roku 1948 odřízli Sověti celý západní sektor od zásobování, což vešlo ve známost jako Berlínská blokáda. Nedlouho po ní došlo k rozpolcení celého státu. Východní Berlín se stal hlavním městem Německé demokratické republiky, kdežto západní část metropole se ocitla uprostřed socialistického státu. Berlín tak dlouhou dobu působil jako brána pro útěk na Západ. Tomu zamezila až stavba tří a půl metrové Berlínské zdi, symbolu Studené války, jež 13. srpna 1961 město definitivně rozdělila.

Zeď byla stržena až po necelých třiceti letech v listopadu 1989 a nejen Berlín, ale i zbytek Německa byl znovu sjednocen. Následovala masivní obnova města. I přesto je však dodnes patrné předchozí rozdělení a obyvatelé dříve separovaných sektorů na sebe někdy nahlížejí s despektem.

Jednorázová radikální přestavba se samozřejmě podepsala na specifické architektuře Berlína. Dnes se v jeho ulicích mísí vzpomínky na všechna prodělaná období: od středověkých budov poblíž Alexanderplatz až po ultramoderní skleněné a ocelové stavby na Potsdamer Platz.

Z betonového hnízda plného šedých budov se tak město na Sprévě stalo barevnou oázou, kde se kromě rozmanité architektury nachází také velké množství zeleně. Parky údajně zabírají dvě třetiny celkové plochy.

V největším německém městě je výborně postaráno i o kulturní život. Nachází se v něm celá řada muzeí, galerií, divadel, hudebních sálů a dalších zařízení. Hostí také několik významných univerzit, například Svobodnou univerzitu, Humboldtovu univerzitu a Technickou univerzitu. Zejména mladí si libují ve vysokém počtu klubů či barů a Berlín je podle toho po právu označován za krále nočního života v Evropě.

Díky své frivolnosti a vysoké míře tolerance si čtyřmiliónový Berlín oblíbila řada extravagantních umělců i prostých lidí se zálibou ve výstředním životním stylu. Německé hlavní město tak mnohdy působí značně bizarně, asi jako japonské Tokio.

Do metropole ročně přijíždějí milióny návštěvníků z Německa i okolního světa. Nejen jim slouží pro přepravu vysoce kvalitní síť veřejné dopravy. Její páteř tvoří takzvaná U-Bahn, podzemní dráha, a S-Bahn, nadzemní železnice. Samozřejmostí jsou moderní tramvaje a autobusy. Většina mezinárodních letů se uskutečňuje na letišti Tegel, jež se nachází v západní části města.

Hlavním legislativním orgánem v Berlíně je parlament zvaný Abgeordnetenhaus (poslanecká sněmovna). Maximální počet jeho členů není omezen, minimálně jich však musí být 130, z nichž 78 se volí přímo. V německém Spolkovém sněmu je hlavní město zastoupeno 23 mandáty, ve Spolkové radě má 4 mandáty.

Od roku 2001, kdy byla změněna berlínská ústava, je město rozdělené do 12 obvodů. V každém z nich žije zhruba 300 tisíc obyvatel. V samotném Berlíně žije kolem půl čtvrtého miliónu obyvatel, celou metropolitní část obývá o více než 600 tisíc lidí více.

Berlínští obyvatelé byli vždycky hodně multikulturní. Již v minulosti sloužilo město jako azyl cizincům, ať už šlo o Hugenoty, Židy, Rusy či jiné Východoevropany. I dnes tvoří půl miliónu, tedy sedminu populace, cizinci. Nejvíce je Turků, Poláků, Srbů a Arabů.

Berlín se v roce 2009 umístil na patnácté příčce ve světovém žebříčku nejdražších měst. Jeho ekonomika pochopitelně stoupala a klesala s klíčovými událostmi, jež město potkaly. V devadesátých letech, po zbourání Berlínské zdi, prudce vzrostla, ale optimistický vývoj dlouho nevydržel. Brzy přišel propad, který provázela zejména vysoká nezaměstnanost.

Dnes už se situace částečně uklidnila, ale přesto na tom Berlín není optimálně. Podle odborníků na tom nese značný podíl jeho poloha mezi zaostalejšími spolkovými zeměmi. Převážná většina práceschopných Berlíňanů je zaměstnána v sektoru služeb.