Článek
Když vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler 16. března 1939 vydal svůj výnos o vzniku protektorátu Čechy a Morava, bylo v něm mimo jiné napsáno, že „protektorátu se dostane zástupce u říšské vlády s úředním označením vyslanec“. Do této funkce byl jmenován bývalý ministr zahraničních věcí Česko-Slovenské republiky František Chvalkovský, který ji zastával téměř až do konce existence protektorátu.
Vzděláním právník Chvalkovský se s výjimkou krátké přestávky, kdy zasedl do poslanecké lavice, celý pracovní život věnoval diplomacii. Byl vyslancem v Japonsku, USA, Německu a Itálii. Jeho porozumění – a snad i jistý příklon – k režimům fašistického diktátora Benita Mussoliniho a diktátora nacistického, Adolfa Hitlera, byl dán právě jeho dlouhodobým pobytem v Římě a Berlíně.
Po pádu první republiky se Chvalkovský stal prvním ministrem zahraničních věcí Česko-Slovenska. Pod jeho vedením se zahraniční politika Prahy orientovala výlučně na Berlín – druhá republika se tak de facto stala prvním skutečným satelitem třetí říše. Ne nadlouho.
Dne 15. března 1939 spolusignoval František Chvalkovský s prezidentem Emilem Háchou Berlínský protokol, v němž vložili osud národa a státu „s plnou důvěrou“ do rukou říšského kancléře Adolfa Hitlera.
Chvalkovského sídlo bylo nedaleko Wannsee.
Chvalkovský se po celou dobu rozhovorů choval neutrálně, o tom, že by svého prezidenta v nejtěžších okamžicích jeho života podpořil, se hovořit nedá. Z titulu ministra zahraničních věcí vzápětí vydal pokyn k předání česko-slovenských diplomatických misí do německých rukou.
V pasivní roli
Jako vyslanec protektorátu Čechy a Morava u říšské vlády ale Chvalkovský nebyl součástí diplomatického sboru. Podléhal výhradně Úřadu říšského protektora, a činnost vyslanectví se proto omezovala na ověřování dokladů a kontakt se šéfy říšské a prezidiální kanceláře.
K vymezení kompetencí vyslanectví nikdy nedošlo, naopak v roce 1940 bylo výnosem říšského protektora Konstantina von Neuratha stanoveno, že vyslanectví jako subjekt de facto neexistuje a že protektorát zastupuje pouze fyzická osoba s titulem vyslanec.
Věděli jste, že…
honosný státní pohřeb Františka Chvalkovského se 13. března 1945 uskutečnil ve strašnickém krematoriu v Praze? Zúčastnili se jej mimo jiných představitelé protektorátní vlády v čele s ministerským předsedou Richardem Bienertem. Věnec od Adolfa Hitlera k rakvi položil státní ministr Karl Hermann Frank.
František Chvalkovský se tedy smířil s pasivní rolí předkladatele intervencí za zatčené, vězněné a k smrti odsouzené příslušníky protektorátu, jimiž jej pravidelně pověřoval státní prezident Emil Hácha. Na jednu takovou korespondenci se můžete podívat na konci článku ve fotogalerii.
V neděli 25. února 1945 se Chvalkovský rozhodl odvézt svoji manželku holandského původu Blanche na zotavovací pobyt do Würtemberska a poté hodlal pokračovat do Prahy. Na cestu vyrazili krátce po deváté hodině ranní, s sebou do vozu manželé přibrali ještě ministerského komisaře Adolfa Schebka. Asi 75 kilometrů od Berlína však byl jejich vůz na dálnici napaden americkým hloubkovým stíhačem. Zatímco Chvalkovský byl zasažen palbou z kulometu přímo do hlavy a na místě zemřel, jeho žena a komisaři Schebek utrpěli zranění, která přežili.
Poválečnému procesu s protektorátní vládou, do něhož by byl pravděpodobně zařazen, ani ponižujícímu zacházení, jehož se za mřížemi dostalo státnímu prezidentovi Emilu Háchovi, se tak Chvalkovský vyhnul.
Projekt Rok osvobození v průběhu roku 2025 poutavým způsobem přiblížil důležité i některé méně známé aspekty posledního roku druhé světové války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představil i použité zbraně, nechyběly reportáže ze zahraničí, které doplnily články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostala prostor také umělá inteligence.
Všechny materiály z projektu Rok osvobození najdete zde.