Co je vlastně pokrok? Znovu vychází kniha Malé je milé

Kniha vyšla anglicky poprvé v roce 1973, v době vrcholící ropné krize, a rychle se stala světovým bestsellerem. Schumacherův koncept „buddhistické ekonomie“ zaujal média a úsloví „small is beautiful“ našlo trvalé místo v diskusích o řešení ekologické krize i o roli, jakou v ní hraje ekonomické myšlení. Nyní vychází knížka díky nakladatelství Kořeny v mém překladu v reedici česky. Proč ji ale vlastně, po téměř padesáti letech, ještě číst?

První důvod, proč dnes číst Schumachera, spočívá v nadčasovosti jeho sdělení. Schumacher se táže po hlubších příčinách současné krize – která se od jeho doby dále prohloubila – a klade otazníky za pohodlné pravdy, nad nimiž nás nikdy nenapadlo se do hloubky zamyslet:

Je ekonomie středního proudu objektivní vědou, nebo vychází z určitých nepřiznaných hodnot? Rozleptávají tyto nepřiznané hodnoty i naše morální cítění v osobním životě? Je ekonomický růst slučitelný s dlouhodobým přežitím naší civilizace? Je to, co zažíváme v posledních sto letech, skutečně pokrok? Co je vlastně pokrok? Je způsob, jakým člověk nakládá s přírodou, násilím? A jak k tomu přispívá současné ekonomické myšlení? Je běžná firma, jejímž cílem je pouze zisk, součástí problému? Jaké jsou alternativy? Tyto i další otázky Schumacher nadhazuje jaksi mimoděk, s lehkostí a glancem, nezřídka i s humorem.

A to je další důvod, proč si i dnes přečíst Schumachera. Spočívá v jeho svěžím stylu a v naději, která ze stránek autorovy knihy dýchá.

Tato naděje má dvojí podobu. Na jednu stranu je to Schumacherovo neprvoplánové duchovní poselství, které oslovuje nejen náš intelekt, ale i naše srdce. A na stranu druhou je to naopak jistý pragmatismus, který autorovi nedovoluje létat v nadoblačných výšinách.

Kniha se tak stává i dnes inspirací, jak utvářet realitu sociálně a ekologicky příznivým způsobem. Schumacher mimo jiné přináší klíčový koncept přiměřené, středně vyspělé techniky, rozebírá etické a demokratické modely podnikání a volá po nenásilném přístupu v zemědělství, který vnímá půdu, hospodářská zvířata i rostliny nikoli jako zdroje, ale jako živé bytosti.

Třetí důvod, proč je tato knížka stále aktuální, je skutečnost, že k řadě Schumacherových vhledů naše společnost teprve dozrává. Podívejme se na některé jeho myšlenky v zrcadle současné doby.

Jedna z nich je idea metafyziky či metaekonomie, tedy tvrzení, že ekonomie nestojí na vlastních nohou, nýbrž je odvozená od našich hodnot a od toho, co je pro nás důležité.

Schumacher tuto myšlenku vysvětluje na příkladu, kdy by ekonomie nevycházela z hodnot industrializující se Evropy 18. století, jak je tomu dnes, ale z hodnot buddhismu, tedy z jednoduchosti a nenásilí.

V tom případě by cílem ekonomické činnosti nebyla snaha omezovat pracovní příležitosti v zájmu finanční efektivnosti, ale naopak podporovat plnou zaměstnanost a důstojnou a smysluplnou práci. Namísto maximalizace produkce a spotřeby by ekonomie usilovala o zlatou buddhistickou střední cestu a umírněnou spotřebu. A tak dále.

Klíčové Schumacherovo sdělení – totiž, že základní přístupy, cíle, závěry i samotné otázky, které si současná ekonomie klade, jsou zásadně ovlivněny jejím světovým názorem, tedy skrytými předpoklady, z nichž vychází – dosud ve středoproudé ekonomii nerezonuje a učebnice ekonomie se povětšinou stále halí do hávu naivního realismu. Dočítáme se v nich, že ekonomie je pozitivní, objektivní věda, která nestranně nahlíží na (objektivně poznatelnou) realitu a vědecky ji popisuje.

Důležitým tématem byla pro Schumachera i energetika. Autor vyjadřuje obavu, že pokud bude ekonomika zejména v průmyslových zemích nadále růst, hrozí světu za pár dekád fatální ohrožení nedostatkem zdrojů energie. A pokud přece objevíme další ložiska fosilních paliv, která pokryjí naši rostoucí spotřebu – říká Schumacher v roce 1973 – narazíme na meze tolerance přírody a obrovské „tepelné znečištění“. A dodává: „To platí pro kterékoli palivo: Pokud jeho spotřebu zvýšíme čtyřnásobně, pak pětinásobně, pak šestinásobně…, dříve nebo později si s problémem znečištění přestaneme vědět rady.“

Schumacher se snaží doložit, že na destabilizaci přírodního systému má zásadní podíl náš expandující systém ekonomický, orientovaný na stálý růst produkce a spotřeby a jednostranně upřednostňující soukromý zisk. V nejhlubší rovině je podle něj problémem již zmíněná metafyzika, tedy převládající systém hodnot, který odděluje člověka od přírody, přírodě upírá bytostnou hodnotu a spoléhá na to, že technologie vyřeší každý problém.

Toto téma je dnes palčivější než kdy jindy. Evropská unie ve své politické strategii Zelená dohoda pro Evropu sice počítá s masivním přechodem na obnovitelné zdroje, respektive bezuhlíkovou ekonomiku, ale zároveň předpokládá další ekonomický růst, a to takový, který „bude oddělen od využívání zdrojů“. Jinými slovy: budeme toho nadále vyrábět a spotřebovávat stále více, ale zároveň bude klesat spotřeba zdrojů a znečištění.

Bohužel – možnost takového „andělského růstu“ či „absolutního decouplingu“, tedy zjednodušeně řečeno oddělení ekonomického růstu od jeho environmentálních dopadů, nebyla zatím hodnověrně empiricky prokázána. Přesto nejenom EU, ale i instituce jako OECD či OSN nadále hovoří o „zeleném růstu“.

S vizí stále expandující ekonomiky souvisí i další metafyzická idea, prostupující západní civilizaci. Je to osvícenská představa pokroku, přičemž stejně jako byl pro Marxe předvojem budoucí spravedlivé společnosti proletariát, je v současné představě předvojem pokroku ke světlým zítřkům Západ.

Schumacher se poprvé na delší dobu ocitl v zemi globálního Jihu – v Barmě (dnes Myanmar) – roku 1955. Namísto chudáků, kteří by měli být „rozvíjeni“, však našel společnost, jež na něj hluboce zapůsobila svou duchovní a uměleckou kulturou, důstojností a skromností.

Schumacher popisuje paradox, kdy Barmánec, nedisponující moderní technikou, co má šetřit čas, je sice „neproduktivní“, avšak má oproti běžnému obyvateli technicky pokročilé západní země „obrovskou spoustu času na vlastní zábavu a potěšení“.

Autor tak staví otazník za vžitou představu lineárního pokroku, v němž je Západ kýženým vzorem k následování. Naopak, ve své kapitole o buddhistické ekonomii se nechává otevřeně inspirovat barmskými duchovními hodnotami.

V pochybnostech o konvenčním modelu rozvoje byl Schumacher v sedmdesátých letech 20. století dosti osamocený. Teprve dnes, v době, kdy s úderem každé nové krize (ekologické, finanční, klimatické, pandemické) ztrácí příběh pochodu západní civilizace ke světlým zítřkům na přesvědčivosti, nabývá toto téma na naléhavosti. A teprve dnes dozrávají proudy myšlení, jako je postrozvoj, který odmítá konvenční ideu lineárního pokroku ve smyslu nekritického následování Západu i „rozvíjení“ ostatních zemí k jeho vlastnímu obrazu.

Schumachera by jistě zaujal také sílící myšlenkový proud buen vivir – sumak kawsay, jenž vychází z kosmologie původních obyvatel jihoamerického kontinentu. Jeho ideálem je harmonie, respektive vyvažování protikladů, tedy život „dobrý“, nikoli „stále lepší“.

Evropského původu je naopak akademické a sociální hnutí nerůstu, které stejně jako Schumacher odmítá stálou ekonomickou expanzi a prosazuje obnovení lokálního ukotvení ekonomických dějů, ale i zpomalení a hlubší prožívání naší životní poutě.

Malé je milé v něčem nedokázalo překročit stín své doby. Marně tu budeme hledat zmínku o měnící se roli žen či o tom, že dominance mužských hodnot může být jedním z kořenů potíží naší současnosti. Problematické jsou některé zmínky o zemích globálního Jihu, které jako by jim upíraly vlastní tvořivost a autonomii. Tyto pasáže o „rozvoji“ jsou v přímém rozporu s řadou jiných, v nichž Schumacher naopak svou dobu výrazně předběhl.

A konečně je tu fakt, že Schumacher v knize vyzývá k osobní transformaci, ale příliš nezmiňuje institucionální systémové změny. Ač ekonom, nehovoří o roli peněz, finančnictví, zdanění a veřejných výdajů při formování statu quo ani o nutnosti jejich reformy.

Přesto zůstává Malé je milé zásadní knihou, která by neměla chybět v knihovně nejen přemýšlivějších ekonomů, ale každého, kdo se zajímá o hlubší souvislosti vícečetné krize naší společnosti.

Text je zkrácenou a upravenou verzí předmluvy k diskutované knize.