Článek
V České republice jste ještě nikdy s kapelou nehráli. Byl jste tu někdy soukromě?
Jednou, během turné v Evropě. V Anglii mi nějaký mladý lupič rozbil obličej lahví. Snažil se nás okrást a já ho střídavě srážel k zemi a pomáhal mu vstát. Několikrát se to opakovalo. Říkal jsem mu: Tohle není tvůj den, nevyhraješ.
Vždycky mě napadl, já ho dostal na zem, pomohl mu vstát a říkal mu, že by to stačilo. Nakonec ho to přestalo bavit, ale když jsem odcházel, popadl lahev a přerazil mi očnici, tvář a nos. Takhle jsem pokračoval asi týden v turné, až jsme dojeli do Mnichova. Tam jsem šel do nemocnice, kde mě spravili.
Během rekonvalescence jsem s přáteli vyrazil na výlet a mimo jiné jsem navštívil Prahu, německý Černý les a to nejprostší odpočívadlo pro kamiony, jaké jsem kdy viděl. Líbilo se mi to. Kromě toho odpočívadla.
Příští rok vaše kapela oslaví třicet let. Snil jste na začátku o tak dlouhé kariéře?
Když jsme začínali, byl jsem teenager. Plánování tedy nebyla má oblíbená činnost. Prostě jsem miloval hudbu a koncertování. Rád jsem jezdil s kapelou po okolí a dělal to samé co dnes. Mám pocit, že třicet let poté jsem stále u toho, co jsem si představoval jako zábavu tak na jednu pětiletku.
Jaké vzpomínky na některé z prvních úspěchů patří mezi vaše nejmilejší?
Asi když mi nebo dalším lidem začali hudebníci, k nimž jsem vzhlížel, říkat, že se jim líbí má hudba. Když mi vrstevníci, kteří se mi zdáli o něco málo moudřejší a starší, začali projevovat respekt. Znamenalo to pro mě velmi mnoho.
Jak se nahrávání vašich prvních alb lišilo od způsobu, jakým nahráváte dnes?
Prvních pár alb jsme nahrávali s velmi malým rozpočtem, což znamenalo, že jsme museli do studia naběhnout, nabrat a zmixovat všechno za dobu, kterou dnes strávíme jen přípravou nahrávání. Do studia jsme tedy šli, až když bylo všechno perfektně nazkoušené. Nahrávali jsme na pás, a když se něco nepovedlo, překryli jsme to dalším pokusem.
Dnes si nahrajete různé varianty a o tom, která je nejlepší, rozhodujete následně. Tehdy jsme se, i pokud se nám zdálo, že to docela jde, museli na místě rozhodnout, jestli je to opravdu dost dobré, nebo to zkusíme znovu. Občas už jsme to znovu tak dobře nahrát nedokázali.
Dnešní doba dovoluje dělat z jednotlivých pokusů hudební koláž a, protože mě nenapadá lepší výraz, používat speciální efekty.
V začátcích jste vydali tři silná alba během pěti let, což pak jistě znamenalo mnoho času na turné a intenzivní kapelní život. Jak jste tuhle éru prožívali?
Díky, že nezmiňujete ty asi čtyři nahrávky, které tomu předcházely. Většina lidí o nich neví, vydali jsme je jen na kazetách. Nicméně v té době nám bylo něco přes dvacet let, čas plynul jinak. Za těch pět let jsme toho zažili tolik, všechno bylo zábavné a nové.
Koncertování byl jediný způsob, jak se dalo zjistit, jestli je tam někde venku komunita lidí se stejným nadšením pro hudbu, jakou jsme dělali. Každá cesta na další místo a každý koncert byly dobrodružstvím. Přijeli jsme na místo a dopředu si nebyli jistí, jestli jedeme hrát k někomu domů, do bláznivého potápěčského baru nebo na nějakou školní akci.
Jednou jsme přijeli na koncert do Los Angeles a zjistili, že to je jen open mic, neplacený večer, na který mohl přijít a zazpívat kdokoli. Když jsme zjistili, že nám nedají zadarmo ani pivo, vycouvali jsme, skočili do dodávky a jeli do obchodu s deskami jménem Tower Records, kde hrál zrovna Beck.
Zažili jste chválu a kritiku. Kdy jste si připadal nejvíc nepochopený?
Jednou jsme dělali rozhovor s dámou, která ho chtěla mít s celou kapelou. Chtěla, abychom byli všichni najednou na jednom místě, ale mluvit si přála s každým zvlášť. Ten den měl můj syn narozeniny, tak jsem si řekl, že ostatní budou stejně radši odpovídat, když u toho nebudu, a šel jsem zavolat synovi.
Velká část článku pak byla o tom, že jsem byl naštvaný, a když hovořili ostatní, nebyl jsem tam. Nemohlo to být dál od pravdy. Ale to je fuk, prostě chtěla napsat tohle. Jenom potřebovala, abychom jí k tomu dělali stafáž.
Nedávno jste spolupracoval na nové písni opět s Johnnym Marrem. Co vedlo k tomuto šťastnému opětovnému setkání?
Napsali jsme spolu opět písničku. Na dálku, dopisovali jsme si. A mluvili jsme o tom, že uděláme něco víc. Jak a kdy se to stane, nevím.
Je šance, že s vámi přijede do Ostravy?
Myslím, že si s námi zahraje pár písní z alba We Were Dead Before the Ship Even Sank, když se ocitneme někde v jeho blízkosti. Tenhle plán se ale bez varování může změnit, jako ostatně jakékoli současné plány. Johnny má dost práce a svých projektů a my už máme vlastní dobrou sestavu. Stručně řečeno: ne, Johnny s námi v Ostravě nevystoupí.
Může se vám hodit na Zboží.cz: