Hlavní obsah

Zpěvačka Beth Hart: Karaoke bar je můj kostel

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Kalifornská bluesrocková zpěvačka Beth Hart přijede 7. června do pražské haly O2 universum odehrát kvůli pandemii přeložený koncert k albu War In My Mind, které vydala v roce 2019. Zazní i několik písní od Led Zeppelin, protože v mezičase nahrála desku, jež je poctou této slavné britské kapele. V rozhovoru pro Právo hovoří nejen o tom, jak těžké je pro ni dosáhnout rozsahu, jaký měl Robert Plant, ale i o atmosféře svého nedávného amerického turné.

Foto: Greg Watermann

Beth Hart nazpívala i písně skupiny Led Zeppelin.

Článek

Album A Tribute to Led Zeppelin byla druhá deska, kterou jste nahrávala s producentem Robem Cavallem. Jak se jeho nahrávání lišilo od práce na předchozím War In My Mind?

Bylo to tentokrát něco úplně jiného. Nyní jsme totiž nenahrávali mé písničky a točili jsme během pandemie. Vlastně jsme se skoro vůbec nepotkali ani s Robem, ani s kapelou. Všechno jsme dělali přes Zoom. Mám doma studio, ale není nahrávací. Měla jsem ho jen na hraní a psaní písniček. Takže jsme ho dovybavili a na jedné obrazovce jsem měla Roba a na druhé zvukaře Douga McKeena a zpívala jsem si úplně sama na mikrofon.

To se asi nezařadí k vašim nejoblíbenějším vzpomínkám ze studia?

Naopak, je to krásná vzpomínka. Naprosto mě to zachránilo. A hodně mě bavilo, že pro skladby Led Zeppelin to byla velká pěvecká výzva. Zvládla jsem to a jsem na sebe za tu tvrdou práci pyšná. Musela jsem se toho hodně naučit. Psaní písniček pro mě získalo úplně nové rozměry.

Takže pro vás nebyla hračka skladby Led Zeppelin zazpívat?

To si sakra pište, že to nebyla hračka. Díky bohu za mého pěveckého kouče, se kterým pracuji od svých šestnácti. Pracuji s ním celé ty roky a teď jsme si zase mákli. Rozsah Roberta Planta je obrovský. Musela jsem použít všechny možné techniky, aby se mi těch not na začátku jeho možností podařilo dosáhnout.

Vy už jste se po pandemii vrátila do vysokého koncertního tempa. Jak se nyní na pódiu cítíte?

Je to kombinace velkých obav a radosti. Osobně jsem měla takový ten bláznivý strach, jestli to ještě pořád budu umět. Naštěstí jsme začali zvolna, nejdřív nás čekalo pár koncertů v Rumunsku a Bulharsku a pět vystoupení v Anglii. Až poté jsme vyjeli na delší americké turné, takže jsem do toho neskočila po hlavě. Byla jsem opravdu nervózní, jak to zvládne můj hlas i z vystupování samotného.

To všechno je ale něco, na co jsem zvyklá. Horší byl pocit, že jsem nervózní z turné ve své vlastní zemi. Máme tu hodně zbraní, a já cítila, že lidé v sobě mají kvůli tomu, jak byla, nebo spíš nebyla zvládána pandemie, dost vztek. Toho jsem se bála. Také jsem se bála, že někdo z kapely dostane covid.

Jak to hodnotíte zpětně?

Na americké turné jsem vyjížděla plná vážných pochyb, ale ten výsledek… Můj bože! Opět jsem se do své země zamilovala. Kamkoli jsme šli, a nemám na mysli jenom koncerty, ale třeba i návštěvy obchodů nebo obyčejné procházky po ulici, byli lidé velmi přátelští. Napříč celou Amerikou. Cítila jsem velký vděk a úlevu.

Navíc jsou má kapela i zbytek týmu pro mě rodina. Nemáme s manželem děti a tihle lidé pro mě hodně znamenají. Trávit s nimi čas bylo úžasné. Těšila jsem se na všechny, včetně řidiče autobusu Kirka, kterého jsem strašně dlouho neviděla. Když to shrnu, to turné bylo perfektní.

Mluvíte o tom, že jste se znovu zamilovala do své země. Cítila jste na tom turné ve společnosti velkou změnu?

Myslím, že jsme všichni o něco pokornější. Vidíme, kolik se toho jako země pořád musíme učit. Pandemie odhalila, že jsme pořád mladá země. Jsme velmi mladá a mocná země, to je kombinace, která má své problémy. Ale jsme si jich vědomi.

Třeba naše zdravotnictví je v příšerném stavu, je tu velká chudoba a kriminalita, rasismus je naprosto mimo kontrolu. Ale myslím, že díky demokracii a svobodě jdeme správným směrem. Věřím tomu, protože Amerika je opravdu krásná na pohled a je krásná i díky tomu, co jí její zakladatelé vnukli do vínku.

Máme před sebou dlouhou cestu a musíme se naučit lépe o vše pečovat. Moc doufám, že toho budeme schopni. Naději mi dávají příběhy některých evropských zemí, které za sebou také mají těžkou minulost, ale dnes vidíme, jak daleko se dostaly.

Na co se nyní nejvíc těšíte?

Čeká nás hodně koncertů. Také bych ráda natočila další vlastní desku, opět s Robem Cavallem. Přála bych si trávit víc času s přáteli. To je něco, co jsem dřív kvůli práci velmi zanedbávala, a pandemie mi nastavila budíček, který mi připomenul, jak důležitá je blízkost přátel.

Dneska jdu například po rozhovoru zahradničit k tátovi, pak se skočím hodit do gala a jdu s přáteli na karaoke. To je můj kostel. Můj nejlepší kamarád už od čtrnácti let provozuje karaoke bar a já to tam miluji. Sleduji, jak zpívají ostatní, a občas se přidám. Je to úžasná zábava. Všichni se tam znají a dobře baví.

Takže ano, těším se na turné a nahrávání desky, ale nechci o tenhle čas s milovanými lidmi zase přijít.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám