Zpěvačka a hudebnice Andrea Šulcová: Ke skládání mám velký respekt

Ve folku, country a bluegrassu jsem vyrůstala zejména díky tatínkovi, který je amatérský muzikant. Už třicet let působí na Náchodsku s lokální kapelou, ve které jsem hrála i já. Naučila jsem se tam spoustu věcí. Z Náchoda také pocházejí bratři Malinové, kteří jsou osobnosti na této scéně. Jsou to moje idoly.

Potom jsem chtěla jít hudbu studovat, ale měla jsem na vybranou v podstatě mezi klasikou a jazzem a ani v jednom stylu jsem necítila touhu zpívat. Nastoupila jsem tedy na obor jazzová flétna na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Další dva roky jsem pokračovala ve studiu v rakouském Grazu. To jsem se věnovala opravdu především jazzu.

Po intenzivních studiích jsem měla vážné zdravotní problémy. Když jsem se z nich dostala, cítila jsem vášeň a radost z muziky. Takovou tu čirou, dětinskou, nenarušenou institucí. Přirozeně jsem se tedy vrátila k hudbě, na které jsem vyrostla, ale zůstala mi i láska k jazzu. Zkombinovalo se to.

Vzala jsem kytaru a složila spoustu písniček. Podporovalo mě v tom i mé okolí a můj hudební styl se vyvinul do současné podoby. Základem jsou jednoduché skladby o pár akordech s jednoduchou harmonií, jasným příběhem a textem.

Vystupuji sama s kytarou jako písničkářka. Momentálně jsem ale dala dohromady kapelu, ve které jsou špičkoví jazzmani, moji kamarádi. První koncert budeme mít 21. listopadu v pražském Jazz Docku. Moc se na něj těším.

Pár jsem jich napsala v pubertě, ale chyběla mi odvaha, takže jsem u toho nezůstala. Nabyla jsem dojmu, že bych měla nastudovat, naposlouchat i nahrát dostatečné množství hudby, abych se mohla pustit do skládání se sebedůvěrou.

Během studií jsem napsala pár instrumentálních skladeb a po nich jsem začala psát písničky. To bylo asi před rokem a půl. Pak začal lockdown, který mě oddělil od přítele, jenž byl v Německu, a od rodiny, která je v Náchodě. Já žila v Praze, měla jsem spoustu času a napsala jsem mnoho písní. Doteď mám však ke skládání respekt.

Co se týká natáčení písní a klipů, zatím je vydávám pod vlastním labelem Andrea Music Production v různých obsazeních, které se mi ke každé z písní líbí. Je to pro mě také hodně osobní, takže oslovuji muzikanty, k nímž vzhlížím a přeji si s nimi tvořit. Na podzim bych chtěla natočit první EP s kytarou, více folkové, a v příštím roce s celou kapelou, více jazzové.

Trvá. Působím v ní jako flétnistka a s její vedoucí, dirigentkou, trumpetistkou a skladatelkou Štěpánkou Balcarovou, se staráme o účetnictví a management. Letos jsme také natočili a zveřejnili mou píseň a klip Lose and Get. Natáčeli jsme ji v šíleně omezených podmínkách, je zázrak, že to vyšlo, a já si té příležitosti moc vážím.

V podstatě ano. Věřím, že pokud jsou písničky dostatečně silné, mohou být prezentovány v různých obsazeních. Vydávám tedy singly, k jejichž nahrání si pozvu vždy jiné muzikanty. K realizaci Wake Up Call jsem pozvala pianistu Vítka Křišťana, který působí v Concept Art Orchestra i mé nové kapele. Tu skladbu jsme sice nahráli jen ve dvou, ale jistě bude i v repertoáru mé kapely.

Je to smyšlený příběh ženy, která má spoustu trápení a působí navenek problematicky. Je nicméně hlavně o tom, že je třeba mít oči otevřené, opečovávat si své přátele, rodinu i blízké, protože někdy může povzbudit či dokonce změnit život jen pár slov. Přijde mi to důležité, zvláště v této době, která je trochu neosobní.

Zejména proto, že žiju v Německu, partner je Ital, spoustu kamarádů máme v Rakousku a během studií jsem hrála v celé Evropě. Mé působení a tvoření je tedy tak rozeseté, že bych si přála, aby mu mohli rozumět lidé v různých zemích.

Kromě toho je angličtina krásně zpěvná a projde v ní textově ledacos, co by v češtině neobstálo. Občas ovšem píšu i české texty a chtěla bych, aby se v repertoáru sem tam objevila i česká písnička.