Hlavní obsah
Vladimír Železný v Národní galerii před „modrými Medky“. Foto: Galerie Zlatá husa

Vladimír Železný řekl o výstavě, z níž stáhl osm obrazů: Naše zkušenost byla příliš devastující

Národní galerie Praha před uzavřením kulturních institucí nabídla výstavu děl malíře Mikuláše Medka Nahý v trní. Krátce po otevření z ní Galerie Zlatá husa stáhla osm děl, která na výstavu zapůjčila. Mezi nimi také slavné „modré Medky“. Vladimír Železný, bývalý ředitel TV Nova a sběratel, kterému Galerie Zlatá husa patří, řekl, že k rozhodnutí je přiměl katalog výstavy.

Vladimír Železný v Národní galerii před „modrými Medky“. Foto: Galerie Zlatá husa
Vladimír Železný řekl o výstavě, z níž stáhl osm obrazů: Naše zkušenost byla příliš devastující

Je pravda, že jste svá díla stáhli kvůli popisku u obrazu Akce I (Vajíčko), na němž nebyla uvedena jako zapůjčitel Galerie Zlatá husa, ale jen soukromý sběratel?

Stáhli jsme podle smlouvy s Národní galerií celkem jedenáct zapůjčených děl, z toho osm Medkových. Ale neuvedení Galerie Zlatá husa u obrazu Akce I (Vajíčko) bylo jen formálním právním důvodem.

Za standardních okolností bychom naše právo obrazy stáhnout z probíhající výstavy kvůli jednomu popisku jistě nevyužili. Ale naše zkušenost s tvůrci výstavy Nahý v trní byla natolik devastující, že nebylo zbytí.

Už se ozvaly nářky, že jste stáhli i oba slavné takzvané modré Medky, kteří budou milovníkům umění chybět.

Pozoruhodné je, že až dnes to náhle všichni chápou. Náhle všichni pokrytecky vědí, že modří Medkové jsou ten trhák výstavy, že Akce I (Vajíčko) je ta senzační česká Mona Lisa. Že jsou to poklady českého moderního umění, které teď Galerie Zlatá husa zlovolně upírá návštěvníkům výstavy v Národní galerii.

Jak to, že to nikomu nedošlo před zahájením výstavy, kdy Národní galerie na webu a v propagačních materiálech neutrousila o modrých Medcích ani slovo? A kdy se nezmínila ani o jednom díle zapůjčeném z Galerie Zlatá husa, která teď náhle budou návštěvníkům výstavy tolik chybět. Budeme-li propagaci výstavy Nahý v trní brát vážně, pak se přece stažením naší Medkovy kolekce z výstavy v Národní galerii vlastně vůbec nic nepřihodilo. Vždyť ta kolekce nestála ani za jedinou zmínku.

Čím jsou právě modří Medkové tak výjimeční?

Uplynulý rok byl pro milovníky českého moderního umění zázračný. Během jediného roku se po dlouhých desetiletích z amerických sbírek vrátily domů dvě legendy. Nejprve modrý obraz Akce II (Vlna), který v roce 1957 koupila od Mikuláše Medka do své newyorské kolekce dr. Joan Harteová. Od té doby ho nikdo nespatřil, ani jsme nevěděli, že je také modrý. Znali jsme ho po třiašedesát let jen z nezřetelné černobílé fotografie. Obraz byl zpět do České republiky vydražen vloni na Floridě za rekordní částku.

A po mnohaletém úsilí se podařilo jedné pražské galerii získat z jiné newyorské sbírky pro svou aukci sen několika generací našich sběratelů moderního umění, Medkovo slavné modré Vajíčko, tedy Akci I, neboli také českou Monu Lisu, jak ten obraz rychle překřtili novináři. Vajíčko dosáhlo po urputném aukčním souboji absolutního rekordu pro poválečné české výtvarné dílo a ještě na dvojnásobek překonalo Vlnu – bylo vydraženo za padesát sedm milionů korun. Právem.

Postavy na figurálních obrazech maloval Mikuláš Medek vždy červeně. Oba modré obrazy jsou tedy výjimečné a vzácné. Ale nejen tím, že jsou jediné modré, a nejen tím, že na rozdíl od všech ostatních nemají ústa. My, kteří jsme tu dobu žili, tomu velmi rozumíme.

Jsou to obrazy, které jsou v evropském měřítku jedinečné. Málokdy české výtvarné umění vydalo něco tak silného a přitom originálního. A v případě Vajíčka také něco tak uhrančivého.

Oba modré obrazy byly vydraženy do Galerie Zlatá husa. Byl to pro nás hvězdný okamžik, na který jsme se dlouho připravovali. Obětovali jsme část sbírky a soustřeďovali prostředky po několik let, po které se objevovaly náznaky, že by se modrý Medek mohl do Česka vrátit.

Objevila se i zpráva, že skutečným důvodem stažení obrazů byl nesouhlas s tím, jak byly vaše obrazy na výstavě instalovány. Že Akce I (Vajíčko) neměla dostatečný odstup…

Jistě nás může instalace rozčilovat, můžeme ji považovat za hodně amatérskou, ale je záležitostí kurátora a architekta. Opravdu nebyla důvodem, který by nás přiměl využít právo na stažení našich obrazů. K tomu rozhodnutí nás přiměl až katalog výstavy.

Akce I (Vajíčko) neboli česká Mona Lisa.

Foto: Galerie Zlatá husa

V katalogu byly publikovány jen čtyři obrazy místo osmi, které jste zapůjčili. Chyběl například obraz Nějaký svatý, který prý Mikuláš Medek považoval za své vrcholné dílo.

Jediným důvodem, proč soukromá galerie s vlastními kvalitními výstavními prostorami obětuje konání své výstavy vrcholných děl ze své sbírky a místo toho je půjčí do jiné galerie, je, že díla budou publikována v katalogu. Pro historii se tak obrazy z její sbírky ocitnou zasazeny v širším kontextu umělcova díla. Pokud bychom věděli, že část námi zapůjčených obrazů kurátor vyřadí z katalogu, třeba Umění jísti strom, ale zejména Medkovo zcela zásadní dílo, jakým je Nějaký svatý, místo zápůjčky bychom jistě volili konání vlastní výstavy.

Bohužel nás předem ani ve snu nenapadlo, že by takovou pitomost mohl profesionální kurátor udělat. To byl ale ten rozhodující moment, který vyvolal naše rozhodnutí využít smluvně podepřeného práva a naše obrazy z výstavy stáhnout.

Šlo možná o to, aby obrazy z naší galerie nezastínily obrazy, které bylo nutno propagovat z jiných než uměleckých, kunsthistorických důvodů. Katalog je přeplněný průměrnými a okrajovými díly Mikuláše Medka. Bude jen zajímavé sledovat, které z nich se brzo objeví jako dražební položka na aukcích.

A navíc celá výstava byla jednoznačně podřízena propagaci jednoho obrazu z jakési soukromé sbírky s nahým hochem v trní. A tak magické Vajíčko muselo jít stranou, protože by bylo hned zřejmé, jak průměrný, až okrajový ten centrální obraz Nahý v trní vlastně je.

Ve všech propagačních materiálech Národní galerie a na jejím webu proto vznikal dojem, že žádní modří Medkové vůbec neexistují, že výstava je o všem možném, jen ne také o obrazech zapůjčených z Galerie Zlatá husa. Bylo je třeba vymazat z povědomí veřejnosti.

Vymazání kolekce Galerie Zlatá husa pak pokračovalo v instalaci, následoval dokonce pokus o vyřazení Nějakého svatého z výstavy a vyvrcholilo to katalogem. Až se nakonec ten nahý hoch v trní ocitl i na obálce katalogu, ve kterém ale chyběl Nějaký svatý, obraz, který sám Mikuláš Medek považoval za svůj vrcholný.

Ale my máme katalog s obálkou, na které je fotografie Mikuláše Medka a jeho signatura…

To je největší a vlastně světová kuriozita celé výstavy, kdy Národní galerie ze své výstavy vydá do písmene shodný katalog, ale se dvěma různými obálkami. S jednou graficky skvělou, to je ta, kterou máte vy, a druhou obálkou velmi nudnou a plochou, zase s tím unylým nahým hochem v trní. Poněkud marnotratné, ale účinné. Bude-li se prezentovat Národní galerie, ukáže tu pěknou obálku.

Bude-li se někdy dražit ten nahý hoch, bude naopak jako komerční promo užita ta druhá obálka. Ty dvě obálky pro jeden katalog jasně naznačují, že se tu hrají velmi šikovné hrátky. Katalog prestižní výstavy je vždy nejlepším komerčním nástrojem pro prodej umění.

Ještě před výstavou Národní galerie měla Galerie Zlatá husa v plánu uvést výstavu děl Mikuláše Medka a Jana Koblasy, který byl jeho souputníkem. Vrátíte se ke svému původnímu záměru?

Galerie Zlatá husa nyní obnoví původní koncept výstavy Koblasa–Medek, od které jsme ustoupili ve prospěch, jak se zdálo, kulturně mnohem významnější výstavy v Národní galerii. Umožní nám to vystavit vrcholná Medkova díla v kultivované, rozvolněné podobě, která našim návštěvníkům poskytne příležitost obrazy skutečně vnitřně prožít.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků