Článek
Druhé polovině festivalového programu dominoval hostitelský soubor. Muzikálová komedie o čarodějných ženách podle románu Johna Updika a známého filmu tvořila jednoznačně vrchol festivalu. Inscenace v režii Stanislava Moši měla vše, co má dobrý muzikál mít - švih, spád, vtip a především výborné herecké i pěvecké výkony jak sólistů, především "čarodějek" Jany Musilové, Johany Gazdíkové a Jitky Čvančarové a Petra Štěpána coby ďábelského Darryla, tak i celé company a orchestru.
Další zážitek připravilo MDB koncertem Jazz Side Bandu, v němž Brno získalo jazzband se slibnou perspektivou pokračování jazzové tradice moravské metropole. Ze zahraničních hostů získala zasloužený aplaus Asita Djavadiová ze stuttgartského divadla Altes Schauspielhaus v inscenaci Piaf. Charismatická protagonistka se nejen typem, ale především obdivuhodným hlasem a bezprostředním projevem velmi přiblížila legendární francouzské šansoniérce.
Příjemným zpestřením programu byla muzikálová Popelka v podání studentů ostravské konzervatoře, určená nejen dětem, stejně jako Kniha džunglí plzeňského Divadla J. K. Tyla. Sobotní dopoledne patřilo již tradičně diskusi u kulatého stolu, která se snažila pojmenovat současné trendy a problémy žánru, jemuž se z nedostatku lepšího pojmenování říká zábavné hudební divadlo, což znamená jak operetu, muzikál, tak i hudební komedii či rockovou nebo popovou operu.
Diskuse se točila zejména kolem problému, jak v tomto interpretačně velmi náročném žánru udržet při vší zábavnosti kvalitu a jak diváky přimět k tomu, aby tuto kvalitu rozpoznali, přijali a vyžadovali, a nespokojovali se s pouhým odvarem nenáročné a neprofesionálně odváděné zábavy. Budiž řečeno, že Městské divadlo Brno v kultivaci hudebně zábavného divadla odvádí velký kus práce - ať již vlastní uměleckou činností, nebo právě pořádáním festivalu Dokořán, který přináší cennou možnost konfrontace a chuť k otevřené diskusi.