Hlavní obsah

Skupina Like-it vydala debutové album: Je potřeba mít pokoru a respekt

Právo, Jaroslav Špulák

Třebíčská popová kapela Like-it vyslala do světa své první album City in the city. Jsou na něm mimo jiné i již dříve zveřejněné písně Nádech, Mrazí nebo Křídla, ale i skladba Nech vítr vát, kterou pro ni napsal Marek Ztracený. Křest desky proběhne 1. října v klubu Roxy v Třebíči. Like-it tvoří zpěvák Dominik Kříž, kytarista Dan Dukovský, baskytarista Marek Vejtasa a bubeník Pavel Jansa.

Foto: BrainZone – Petr Kozlík

Like-it, zleva Dan Dukovský, Dominik Kříž, Pavel Jansa a Marek Vejtasa.

Článek

Jaká je historie kapely?

Kříž: Na scéně jsme poměrně dlouho, začínali jsme už v roce 2009 v základní škole. Sestava je pořád stejná, jen jsme měnili názvy. Nikdo z nás nikdy nehrál v jiné kapele.

Vejtasa: Když jsme se v roce 2014 dohodli, že opět změníme název, chtěli jsme, aby si ho pamatovali především naši vrstevníci, mladí lidé. A tak jsme použili slovo like a z něho pak po různých nástřelech vznikl náš současný název.

Kříž: Předtím jsme se jmenovali Acheron, ale naráželi jsme na to, že si spousta lidí myslela, že jsme metalová kapela. S tím stylem jsme přitom neměli nic společného.

Byli jste vždycky popová kapela?

Vejtasa: Začali jsme jako rocková kapela, potom jsme hráli trochu tvrději a dál jsme se posunuli až k punk rocku. Nakonec jsme zakotvili u popu. Vyplynulo to z nás, ve skládání a hraní melodických písniček se cítíme nejlépe.

Kdy se stalo něco, co vám napovědělo, že by vaše snažení mohlo někam vést?

Kříž: Vždycky jsme chtěli, aby naše písničky zněly v rádiu. Už když nám bylo třináct let. Nechtěli jsme hrát na zábavách, vystupovat do tří hodin ráno, vzít si peníze a jet domů. A tak jsme zpočátku jezdili na akce, na které chodilo málo lidí, málokdo nás znal a ohlasy byly spíše vlažné. Měli jsme ale svou cestu a věřili, že se naše písničky budou lidem líbit.

Jansa: První výraznější ohlas jsme zaznamenali v roce 2016 na turné se skupinou Chinaski k jejímu albu Rockfield. O tři roky později jsme natočili písničku Nádech, která se začala hrát v rádiích. Byli jsme s ní dokonce první v žebříčku IFPI. To byly okamžiky, kdy se nám začalo dařit.

Co to udělalo s kapelou?

Kříž: Když jsme hráli na turné s Chinaski, neměli jsme v podstatě žádnou výraznou písničku. Přesto jsme na sociálních sítích sledovali, že na nás lidé reagují a přidávají se k našim profilům. Po skončení turné jsme si řekli, že bychom měli začít sakra něco dělat, když nám tak velká kapela dala šanci.

Začali jsme makat, a když se pak povedla písnička Nádech, bylo nám jasné, že v tom modu chceme zůstat a musíme se snažit napsat další písničky, které budou ještě lepší než Nádech. Na tom turné jsme také pochopili, že je potřeba mít pokoru a respekt.

Po skladbě Nádech přišly další poměrně úspěšné singly. Jak to, že to najednou šlo?

Kříž: Moc jsme o tom nepřemýšleli, přišlo to samo. Máme výhodu, že jsme všichni čtyři od dětství kamarádi. V naší partě funguje dobrá chemie a já si myslím, že plynule přešla i do tvorby. Když spolu netrávíme čas na koncertě nebo ve zkušebně, jsme společně v hospodě. Je nám vedle sebe dobře, tak proč by to nemělo fungovat i v hudbě.

Dlouho jste vydávali pouze singly, nedávno přišla deska. Jste zástupci generace, která už k celým albům nemá tak silný vztah. Má pro vás vůbec smysl?

Vejtasa: Pro vydání alba jsme se rozhodli hlavně kvůli tomu, že jsme chtěli uzavřít etapu naší kapely, která trvala šest let. Teď ji máme za sebou a jdeme dál. Kromě toho se nás na koncertech spousta lidí na cédéčko ptala. Myslíme si, že alba ke kapelám patří.

Jansa: Nedávno mi jedna má kamarádka řekla, že naše album je tak pozitivní, že se to dnes už moc nevidí. Spousta kapel a zpěváků u nás totiž zpívá o temných věcech, moderní pop mi připadá trochu agresivní. Připouštím ale, že to tak má spousta lidí ráda. My se řadíme k těm pozitivním a přímočarým kapelám. A jsme na to pyšní.

Pořád hrajete hlavně pro své vrstevníky?

Kříž: Zpočátku na nás chodili oni i lidé o dost mladší. V posledních dvou letech se ale věkový průměr trochu zvedl, chodí i pánové se svými ženami a přítelkyněmi. Troufám si říct, že teď na našich koncertech potkáte lidi ve věkovém rozmezí od patnácti do padesáti let.

Album City in the city uzavřelo jednu etapu vaší kapely. Jaká bude ta další?

Kříž: Zanedlouho začneme natáčet nový klip. Měl by být k písničce Domovina. Prvního října pokřtíme naše album v klubu Roxy doma v Třebíči. A potom budeme psát další písničky, zase s tím, že by měly být lepší než ty předešlé.

Až vzniknou, nahrajeme je na další desku, protože si myslíme, že to tak je nejlepší. Pro mě osobně je logičtější, když má kapela patnáct písniček na desce, než když každé dva měsíce vydává singl. Věřím, že se to třeba někdy zase více posune k té albové tradici. Neznamená to ale, že singly nebudeme vydávat také.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám