Článek
Cítíte blížící se šedesátiny jako nějaký životní či umělecký zlom?
Cítím se dobře. Věk je věk a všichni přirozeně stárneme. Když jsme byli malí a někomu bylo šedesát, viděli jsme ho jako důchodce nad hrobem. Musím se všem těm, o kterých jsem si to myslel, dodatečně omluvit. Vždyť to byli statní chlapi, kteří pracovali na polích a v lese až do posledního dechu.
Hrajete na housle. Byl to první nástroj, na který jste se učil?
Ano, byl. Můj táta byl lesník, bydleli jsme ve Křenově, kde měl revír, o který se staral. Jednou jsme jeli do Moravské Třebové a zastavili před budovou tamní hudebky. Mně bylo šest let a táta se mě zeptal, jestli se tam nechci jít podívat, a kdyby mě to zaujalo, tak bych se mohl naučit na něco hrát.
Mě to zaujalo, udělal jsem zkoušky a pan ředitel Maděra řekl, že mám velký talent a mohl bych začít hrát na housle. Od té doby jsem je neodložil.
Ovládáte i hru na jiné nástroje?
Hraju na spoustu nástrojů, na kytaru, piano, harmoniku. Dokázal bych zahrát i na bicí nebo něco zatroubit. Na nic z toho ale nehraju tak dobře jako na housle.
Kdy jste se rozhodl, že vás bude muzika provázet životem?
Bylo to někdy kolem dvanáctého roku. Zajímavé na tom bylo, že těsně předtím jsem chtěl s houslemi skončit a věnovat se jiným radovánkám, například hrát s kluky fotbal. Potom jsem ale začal jezdit k profesoru Šťastnému do Brna a ten mi ukázal, jak hrát a tahat smyčec, abych housle dobře rozezněl.
Ne že bych na ně do té doby hrál špatně, ale on mi pomohl se do nich zamilovat. Když se dostavily první plody naší společné práce, bylo rozhodnuto. Houslím jsem doslova propadl.
Prošel jste potom různými kapelami, hrál jste například s Dobrohoští, spoluzakládal České srdce. Jaké to bylo období?
Vystudoval jsem konzervatoř v Brně, což mi do hudebního života dalo hodně. To období, o kterém mluvíte, byla ale praktická hudební škola a škola života. Když cvičíte, zdokonaluje techniku, prohlubuje svou hru na nástroj. Ale jakmile se začne vystupovat před diváky a začnete muziku tvořit, je to výrazný krok a posun dál. Potvrdil jsem si tehdy, že dělám, co mě opravdu baví a naplňuje.
Vzpomínám velice rád na každou kapelu a každý hudební projekt, jimiž jsem prošel. Když jsem byl na konzervatoři, hráli jsme s Honzou Kolářem, mým spolužákem, ve dvojici na housle a piano. Potom jsme přibrali rytmiku a založili příležitostnou kapelu, kterou jsme nazvali Perkolátor. Tam začala má životní hudební pouť.
Co je perkolátor?
Táta hrál ve vesnické kapele na klarinet a saxofon. Když jsem se hrabal v jeho notách, našel jsem tam slovo perkolátor. Líbilo se nám, a tak jsme si ho dali jako název.
Následně jsme zjišťovali, co znamená. Ukázalo se, že je to nějaký stroj na výrobu hnojiva.
Kdy jste se setkal s Františkem Černým, svým dnešním spoluhráčem z Čechomoru?
Potkali jsme se, když mi bylo asi patnáct let. Franta hrál v různých kapelách, v Povijanu, Kanafasu, Verzi 5 a dalších. Jednou jsme s mou další příležitostnou skupinou, kterou jsem nazval Třebovský výběr, uspořádali v Moravské Třebové koncert. Franta tam přijel hrát s Kanafasem a tenkrát jsme se poznali. Od té doby jsme si spolu občas chodili zahrát.
Dlouho jsme chtěli založit bluesovou kapelu, já si kvůli tomu koupil i kytaru. Nakonec vlastně máme moravskou bluesovou kapelu Čechomor.
Karel Holas (vlevo) tvoří v Čechomoru nerozlučnou dvojici s Františkem Černým
Jmenovala se původně I. Českomoravská nezávislá hudební společnost a věnovali jste se od začátku lidovým písničkám. Proč?
Přišlo to naprosto přirozeně. Já hrál v minulosti s Dobrohoští, která se jimi zabývala, a hrál jsem s Alanem Stivellem, jenž se také věnoval folkloru, konkrétně keltskému.
Franta to jednou hezky vysvětlil. Řekl, že jsme všichni měli své kapely a zkoušeli s nimi ve sklepích bigbít. Po zkoušce jsme šli na pivo a do rána jsme v hospodě hráli lidovky, které nás oslovily natolik, že je hrajeme dodnes.
Proč jste v roce 2000 změnili název kapely na Čechomor?
Kapela vznikla v roce 1988 ještě v době komunismu. Jakmile jsme začali vystupovat po klubech, ukázalo se, že název I. Českomoravská nezávislá hudební společnost je nezapamatovatelný a leckdy i pro někoho nevyslovitelný. Tak jsme ho v roce 2000 zkrátili na Čechomor, protože tak nám od začátku naši fanoušci říkali. A nazvali jsme tak i nové album, které jsme tenkrát vydali.
Naplňovalo vás vždy být členem Čechomoru?
Nevzpomínám si, že by to bylo jinak. A naplňuje mě to dodnes. Naše písničky jsou pro mě tak silné, že se s nimi dá překonat jakákoli životní pohroma.
Byli jste někdy před rozpadem?
V 1996, když zemřel spoluzakladatel kapely, houslista a zpěvák Jiří Břenek. Někteří členové tehdy uvažovali o tom, že se na to vykašleme. Já byl tehdy ten, kdo říkal, že Jirka s námi sice už není, ale že by byla škoda hodit za hlavu naši společnou práci, a proto bychom v tom měli pokračovat. Nakonec se mi podařilo ostatní přesvědčit. A vydrželo nám to dodnes. Letos Čechomor oslaví třiatřicet let od založení.
Jak oslavíte své šedesátiny vy?
S rodinou a dětmi. Minulou neděli jsem se stal dědečkem, takže je co slavit. A až to půjde, určitě se sejdu i se svými kamarády a oslavíme to ještě jednou.
Koncert z Malostranské besedy je dárkem k vašim narozeninám?
Ano, vymysleli ho kluci z kapely, hlavně Franta s managementem. Bude v neděli 18. dubna od 20 hodin. Lístky zakoupíte na Ticketstreamu. Prvních pár písniček zahrajeme na našem Facebooku zdarma, potom se bude třeba přihlásit prostřednictvím kódu, který je součástí vstupenky.
Pozvali jsme i řadu hostů. Vystoupí s námi housloví kamarádi a přátelé, například opravdový virtuos Václav Hudeček, zpěvák Petr Fiala z Mňágy a Žďorpu, Petr Zelenka, Voxel, Martina Pártlová, herec Bob Klepl, také můj kamarád Martin Diviš, se kterým Čechomor spolupracuje už čtrnáct let na dobročinném projektu Pomocné tlapky, který se zabývá výchovou asistenčních psů pro postižené lidi.
Celým koncertem nás bude provádět Zdeněk Mahdal. Je můj celoživotní soused a kamarád. Bydleli jsme spolu v Moravské Třebové a chodili tam do hudebky, on hrál na trumpetu, já na housle. Po našich studiích jsme se potkali v drogerii v pražských Řeporyjích a zjistili jsme, že oba bydlíme ve stejné ulici kousek od sebe.
Může se vám hodit na Zboží.cz: