Hlavní obsah
Skupina Panoptiko se již představila na koncertech. Lord Panoptik v bílém. Foto: Jiří Wasserbauer

Kapela Panoptiko: Milujeme génia Wolfganga Amadea Mozarta

Panoptiko je nové jméno na naší hudební scéně. Pětičlenná kapela vystupující v maskách, se svérázným příběhem, nadsázkou i přístupem k věci, vydala loni debutové album Poslední tango a vyjela na první koncerty. O tom, jak se na scénu údajně dostala, co přináší a plánuje, hovoří zpěvák Lord Panoptik.

Skupina Panoptiko se již představila na koncertech. Lord Panoptik v bílém. Foto: Jiří Wasserbauer
Kapela Panoptiko: Milujeme génia Wolfganga Amadea Mozarta

Jak přišlo Panoptiko do českého hudebního světa?

Jednoho slunečného odpoledne jsme s naší partou Panoptiko hráli na bále na jednom ostrově v Egejském moři a potkali jsme tam Wendela Dreiseitla, člověka z vašeho století. My všichni z Panoptika jsme nesmrtelní, žijeme staletí, prolétáme jimi a hrajeme na spoustě velkoveselic v různých dobách na různých místech v celém světě.

Wendela jsme oslovili s tím, zda bychom prostřednictvím jeho studia Bomb Jack v Hranicích nemohli vstoupit i do vašeho století. On souhlasil a díky tomu jsme na zdejší scénu v této době přišli.

Bylo složité najít ve studiu zvuk, který by odpovídal současnému hudebnímu světu?

Nebylo, protože jsme zvyklí zvuk naší kapely přizpůsobovat době, v níž zrovna jsme, a tak ve studiu bylo jednoduché vytvořit progresivní sound pro tento svět. Jsme tu hosté, vybrali jsme si tuto epochu, abychom eposy, které jsme psali po staletí na různé pergameny a papyry, mohli právě v této vaší poblázněné době vyprávět a prezentovat.

Přišli jsme v kostýmech, které jsou složeny z módních prvků pradávných časů. Jejich součástí jsou mimo jiné kusy spodního prádla šlechtičen, které jsme na svých cestách a vystoupeních blíže potkali.

Proč hrajete v maskách?

Ve vašem podivném světě jimi chceme vznést otázku, co je to za svět plný lží, přetvářek a pozérství, v němž si lidé, aby byli aspoň na chvíli sami sebou, musí nasadit masku. V minulosti si ji lidé přeci nasazovali proto, aby byli někým jiným. Dnes je to přesně naopak. A proto jsme přišli a ptáme se, čím a kým jste.

V našich písních se toho často dotýkáme, například v Pyramidě narážíme na teorii amerického psychologa Abrahama Maslowa o pyramidě lidských potřeb. V zašlých časech byly primární potřeby základní, tedy zahnání hladu, žízně, pocit bezpečí a jistota spánku. Dnešní zvrácená doba tu pyramidu zpřeházela. Vyjdeme na ulici velkoměsta a hned narazíme na nejméně dva lidi, kteří na sobě mají oblečení, na něž si právě půjčili peníze, mají mobil, jejž mají na splátky, a hrají celý den falešné divadlo na úspěšné, navzdory tomu, že večer nebudou mít znovu kam jít, co jíst a kde ulehnout.

Kytarista kapely Panoptiko Dr. Konektor.

Foto: Jiří Wasserbauer

Z jakých hudebních inspirací vycházíte?

Nemáme žádné vzory ani konkrétní inspiraci, a to proto, že nejsou múzy, scenérie nebo opiáty, které by nám jimi byly. A tak vyprávíme pouze příběhy, kterými jsme byli sami, ať už všichni, nebo zvlášť, svědky.

Přesto máme spoustu přátel, se kterými jsme v průběhu staletí hráli, tančili, jedli a pili. Milujeme například Wolfganga Amadea Mozarta, našeho přítele a génia. Na našem druhém albu mu věnujeme opus Mozartovy kule. Bude to pocta démonu géniovství, protože máme pocit, že se v této době příliš rychle zapomíná na fenomenální umělce nedávné historie. Ve zvuku a náladách, které jsme vytvořili v Bomb Jack studiu, dáváme tímto vzpomenout na největší legendy dob nedávno minulých.

Jsou ve vašich textech i témata této doby?

Dvacáté a jednadvacáté století je extrémně zvrácené. Nás to ale jako umělce přitahuje. V našich textech přinášíme spoustu témat z různých časů a zároveň si všímáme toho, co se děje dnes. V prvním plánu je to hlavně zábava. Přejeme si, ať se lidé hlavně skvěle pobaví a zapomenou na každodenní útrapy. Kdo se ale do textů trochu více zaposlouchá, najde v nich dlaždice, po nichž může přeskákat ke druhému i třetímu plánu, tomu, co přesně chceme říct.

Třeba text písně Bathory není vůbec o naší staré známé Bathory, se kterou jsme zažili mnoho skvostných večírků. V nejhlubším nitru je o tom, že v současné době je spousta takzvaných zlatokopek, které touží, krouží, sají, a my muži, ač víme o jejich záměru, za nimi stále lezeme. Je to pořád dokola. Dělo se to v minulých stoletích a děje se to i dnes.

Své skladby jste prezentovali již na koncertech, byli jste hosty na turné skupin Traktor a Dymytry. Jaké na vás byly ohlasy?

S kapelami Traktor a Dymytry jsme se potkali v Bomb Jack studiu. Jejich členové omylem spálili košťata našich dívek, na kterých jsme přiletěli na oslavu pálení čarodějnic. Jako omluvu nás vzali na své turné Monster Meeting.

Tam jsme poprvé mohli představit své eposy publiku této doby. V průběhu našich koncertů jsme byli šokováni tím, jak se lidé úžasně baví a začínají vnímat a chápat naši poetiku. Vždyť právě proto jsme přišli, abychom je bavili na nikdy nekončících bálech.

Naznačil jste, že máte připravené další písně. Hodláte tedy na současné scéně ještě nějakou dobu setrvat?

Když máme volno a necestujeme do jiných dob, zastavíme se rádi v několikrát zmíněném studiu a nahráváme tam do analogového pásu všechny eposy a příběhy, které jsme v průběhu staletí sepsali. Vaše doba nám totiž umožňuje nejlepší prezentaci toho, co bychom chtěli představit.

Určitě se tu ještě hodně dlouho zdržíme. Jsme nesmrtelní, žijeme celá staletí, a jelikož je ještě mnoho nezodpovězených témat a otázek, rádi tady nějakou dobu pobudeme.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků