Hlavní obsah
Petr Vacek má rád divadlo, které divákům nevnucuje názory. Foto: Petr Horník , Právo

Herec Petr Vacek: Z papírového Čapka se mi vyloupla živá a zábavná bytost

Petr Vacek je znám především jako divadelní a filmový herec a moderátor televizního pořadu Tajemství těla. Méně se ví o jeho autorských aktivitách, k nimž patří i spolupráce s pražským Divadlem Na Jezerce, v němž působí i jako herec a pro které v roce 2018 zdramatizoval a zrežíroval Jirotkova Saturnina. V listopadu 2021 k němu přibyla autorská hra Ze života Čapka, která tam měla v jeho režii premiéru a je jedním z nejzajímavějších titulů loňského roku.

Petr Vacek má rád divadlo, které divákům nevnucuje názory. Foto: Petr Horník , Právo
Herec Petr Vacek: Z papírového Čapka se mi vyloupla živá a zábavná bytost

Proč jste si vybral právě život Karla Čapka?

Původní nabídka od Jana Hrušínského byla na dramatizaci Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy. Ale když jsem si je znovu přečetl, přišlo mi, že jsou psané spíš filmově a bylo by těžké najít pro ně ryze divadelní prostředky.

Tehdy mě napadlo uvést hru o Čapkově životě. A když jsem se probíral Čapkovým dílem, tak jsem si říkal, proč bych to měl psát znovu, když on si to už napsal vlastně sám. V jeho díle je hodně autobiografických prvků, a situace a motivy z jeho próz i her se dají použít k jednotlivým etapám jeho života. Tak vznikla hra Ze života Čapka, kdy už sám název odkazuje k jeho dílu.

Čím jste se kromě Čapkova díla ještě inspiroval?

Velice mi pomohla románová rodinná biografie Čapci od Marie Šulcové, která během několika desetiletí zmapovala život Karla Čapka od dětství až po smrt, a poté ještě napsala knihu Prodloužený čas Josefa Čapka o jeho věznění v koncentračních táborech. I když řada věcí se možná odehrála jinak, je to ohromná práce založená na spoustě dokumentů a zjištění.

Jedním z hlavních témat vaší hry je rodina. Proč právě ta?

Rodina hrála v Čapkově životě velkou roli. Znalec jeho díla Hasan Zahirović tvrdil, že by se to mělo jmenovat Ze života Čapků, protože hra není jen o Karlovi, ale o celé jeho rodině. Postavy Čapkových rodičů, sourozenců Josefa a Heleny, a pak i Olgy Scheinpflugové, s níž se Čapek scházel i rozcházel a trvalo řadu let, než byl s to přijmout myšlenku, že spolu budou žít jako manželé, to všechno je látka na velice poutavý seriál. Jen kdyby se ho chopila Česká televize, získala by ohromně zajímavou látku.

Stejně tak nemůžete oddělit Čapka od doby a politiky, protože se neustále angažoval a zasazoval o mnohé věci, což nakonec vedlo ke štvanici na jeho osobu. Za totality nám byl Čapek předkládán jako autor První party a Matky, ale už ne eseje Proč nejsem komunistou anebo Hovorů s TGM, což je pro jeho pochopení velmi důležité.

Před Čapkem jste v Divadle Na Jezerce uvedl Saturnina. Zajímá vás doba první republiky?

Jak říká Honza Hrušínský, je to doba, kdy se k sobě lidi chovali slušně. Ale je to složitější. Byla to i doba plná korupce, skandálů, podvodů, uplácení, k tomu z jedné strany Hitler, ze druhé Stalinovo Rusko, z jihu Mussolini. A velká chudoba, z níž se, jak to Čapek přesně pojmenovává, líhne podhoubí komunismu a populismu. O tom všem by se mělo mluvit a hrát, aby k tomu nadále nedocházelo.

Jsem přesvědčený o tom, že jednou z mnoha rolí divadla je lidi vychovávat k větší dokonalosti. Názory, že bez divadla a obecně bez kultury se národ obejde, jsou velmi omylné a vyvrátil je už Masaryk. Když zmizí divadlo, zmizí i Češi. Postupně začneme mluvit německo-anglickým ptydepe a ztratíme národní identitu.

Petr Vacek

Foto: Petr Horník , Právo

Čeština a její bohatost jsou jedněmi z témat vaší čapkovské inscenace.

Čapek češtinu ctil a miloval. Uměl vyjádřit jazykem i to, odkud která postava pochází, což jsme se snažili v inscenaci respektovat. Je až hrozivé, jak obecně otupuje cit pro jazyk. Podívejte se na diskuse na sociálních sítích, některé už jsou na hranici nejen slušnosti, ale i srozumitelnosti. V respektu k jazyku musí divadlo sehrát svou velkou roli.

Co nového jste se o Čapkovi dozvěděl během práce na inscenaci?

Asi úplně všechno, přestože jsem měl pocit, že už o něm všechno dávno vím. Ale najednou se mi z papírového Čapka vyloupla velice živá a zábavná bytost. Jeho knihy jsem četl už od dětství, ale k jeho skutečnému pochopení jsem se propracovával postupně, vlastně až doteď.

Objevuju si Čapka laskavého, který naslouchá lidem s láskou a pochopením, vtipného vypravěče, autora a člověka s velkou schopností tolerance a pokory, který dokázal uznat a veřejně hlásat kvality Jaroslava Durycha, ačkoli osobně s ním nesouhlasil. Navíc byl nesmírně zvídavý, znal spoustu věcí ze všech možných oborů, až to budí údiv. A to mám na něm také rád.

Ačkoli nejsem věřící, řekl bych, že svět jakožto Boží dílo je tak krásný, že stojí za to ho neustále objevovat. Proto mě baví televizní Tajemství těla, proto rád čtu věci o vesmíru a myslím si, že vědomosti mohou člověku pomoci v jeho náhledu na svět. Tohle všechno jsem se naučil od Čapka.

Váš objev Karla Čapka laskavého a zvídavého má odraz i v laskavém tónu inscenace.

Pokud tomu tak je, jsem moc rád. Mám rád laskavé divadlo, na které přijdou lidi, ale které není jen prázdným mlácením slámy. Mám rád divadlo, kde divákům nevnucujete svůj názor, ale dáte jim šanci, aby si věci sami poskládali, objevili a doslovili.

To ve mně probudila Ypsilonka a způsob práce jejího zakladatele a šéfa Jana Schmida. A také to, že jsem rád, když herci předvedou to, co umějí. A oni toho umějí hodně. V téhle inscenaci krásně mluví, hýbají se i zpívají.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků