Článek
Výstavu pořádají společně Národní galerie Praha a Muzeum Rietberg Zürich. Mají ambici představit buddhistické umění od prvopočátků až do 20. století, což je u nás unikát.
Naznačí, jak se Buddhovo učení šířilo z Indie. Veřejnosti jsou málo známá např. fakta o tom, že kdysi se rozvíjela buddhistická filozofie a umění i na území dnešního Afghánistánu nebo Pákistánu. Postupně učení pronikalo na jih na Srí Lanku a na sever do Tibetu, přes Himálaje do dnešní Barmy (Myanmar), Thajska, Vietnamu, Číny, Koreje a Japonska a současně i na sever do dnešního Mongolska a Ruska.
Buddhismus se postupně šířil a vyvíjel, proto nemá jen jednu správnou verzi, nemá dogma či papeže. Každý mistr může učit trochu jinak. Učení (dharma) je současně filozofií a psychologií. Neoperuje s Bohem a nesnaží se přesvědčit stoupence různých náboženství, aby v něj věřili. Představy a zvyky prostých venkovanů třeba v Himálaji ovšem mohou vyvolávat u laiků představu, že jde o nějaké čarodějnictví.
Ve skutečnosti jde o učení o tom, jak změnit své myšlení, rozvíjet moudrost a různé praktické vlastnosti a ve výsledku být šťastný. Podle Buddhova učení většinu našeho utrpení způsobují nevědomost, ztuhlé představy o světě a lidech, lenost, lpění na věcech a na důležitosti vlastního já (ego).
Plastika sedícího bódhisattvy
Dále také nepochopení, že všechny jevy na světě jsou prázdné, vlastnosti jim přisuzuje jen naše mysl, zaslepená tu romantickým poblouzněním a jinde zase vztekem, chamtivostí, konvenčním nebo jinak povrchním myšlením. Hmotné předměty i lidské city existují podle buddhismu jen v podmíněném způsobu bytí, to zjednodušeně řečeno znamená, že platí teď a tady, o pár minut či metrů dál už zase neplatí.
Zásadní je také princip příčiny a následku (karmy). Člověk si sám tvoří karmu svým předchozím jednáním, reakce světa je jeho odrazem. Pochopit do hloubky buddhistickou filozofii a myslet v běžném životě buddhistickým způsobem může být ale velmi těžké. Nejdříve je třeba pochopit učení rozumově, ale aby tak člověk skutečně žil, měl by se podle buddhistů věnovat hlavně meditaci.
V Praze vzniká velké buddhistické centrum pro meditace i výstavy
„Exponáty vytvořené od 2. až 3. po 20. století jsou výběrem nejvýznamnějších sochařských, malířských a dalších děl buddhistického umění ze sbírek obou institucí. Výstava prostřednictvím uměleckých děl, audiovizuálních a interaktivních prvků provede diváky tematickými kapitolami buddhistického umění a poučí je o vzniku a šíření buddhismu v asijských kulturách včetně jeho reflexe v českých zemích,“ doplnila Tereza Ježková z Národní galerie Praha.
Úvodní kapitola výstavy ukáže rozmanitost, s jakou postavu zakladatele buddhismu zobrazovali umělci v oblastech, kam se jeho učení rozšířilo. Následují díla s náměty legend ze života Buddhy – od jeho narození provázeného zázračnými okolnostmi po vstup do nirvány. Oddíl věnovaný učení buddhismu představí dva základní směry, théravádový a mahájánový.
Buddhistické myšlení fascinuje svět tisíce let
Kapitola věnovaná šíření buddhismu napříč Asií obsáhne portréty mnichů, psané i tištěné buddhistické texty, zvukovou instalaci recitovaných modliteb nebo modely stúp určené k uchování relikvií. Závěrem výstava představí ohlasy buddhistické filozofie a praxe v českých zemích od konce 19. století po současnost včetně zájmu o sběratelství buddhistického umění.
V roce 2020 představí Národní galerie Praha také výstavy Rembrandta či Mikuláše Medka a Veletržní palác bude hostit řadu projektů současného umění. Výstavní sezónu zahájí březnový Grand Opening výstavami Kurta Gebauera nebo architektury brutalismu.
Může se vám hodit na Firmy.cz: