Novák také původně požadoval čtyři milióny korun jako nemajetkovou újmu, v průběhu řízení ale požadavek vzal zpět — prý proto, aby nezatěžoval státní rozpočet.

Novák byl v roce 2008 přeložen z Brna na jihlavskou pobočku. S přeložením nejprve souhlasil, pak si ale proti němu neúspěšně podal stížnost. Až podle následného rozhodnutí bylo přeložení nezákonné.

Soudce dojížděl do Jihlavy z Brna, i přesto, že měl možnost bydlet v necelých čtyřicet kilometrů vzdáleném Žďáře nad Sázavou, kde má jeho rodina byt.

„Soud se zabýval otázkou, kde žalobce v roce 2009 bydlel, a ze svědeckých výpovědí zjistil, že žalobce měl možnost bydlení jak v Brně, tak ve Žďáře nad Sázavou, a toto bydlení bylo jeho primární,“ konstatoval v pátek v odůvodnění rozhodnutí soudce Per Veleman.

O matku se mohl starat syn

Novák také tvrdil, že musel v Brně bydlet, protože se musel starat o matku. „Soud tento důvod neshledal stěžejní. O matku se mohl starat žalobcův syn, což také činil v době, kdy žalobce nemohl,“ pokračoval soudce.

A jako třetí důvod zamítnutí žaloby Veleman uvedl, že vzhledem k tomu, že Novák soudil v Jihlavě i v Brně a měl možnost bydlení v blízkosti Jihlavy i přímo v Brně, mohl si bydlení i práci rozvrhnout tak, aby žádná škoda nevznikla.

Soudce Novák se původně domáhal osmdesáti tisíc korun, což měla být náhrada za dojíždění hromadnou dopravou, později požadavek navýšil o více než půl miliónu za cesty autem.

Nyní musí Novák vzhledem k neúspěšné žalobě naopak zaplatit necelých šest tisíc za soudní náklady a svědečné.