Šedo: Utekli jsme tygrovi, ale ještě číhá

O očekávání se u takové studie po prvním dni asi mluvit nedá (rozhovor vznikal ve čtvrtek a v pátek - pozn. red.). Kdybychom věděli po prvním dni, tak bychom to nemuseli dělat týden. Podstatné je naplnit jednotlivé kategorie a potom výsledky zhodnotit jako celek. Ale překvapilo nás, jaký je o studii obří zájem. Někteří lidé přitom přesně nevědí, co jim mají výsledky říct. Vedeme k tomu tedy i jakousi misii a vysvětlovací činnost, aby lidé věděli, co pro sebe mohou očekávat za informaci.

Bohužel jsme si vědomi, že je to nekomfortní pro zájemce, ale udělat objednávkový systém, nediskriminující například seniory, kteří nepracují s výpočetní technikou, v intervalu patnácti minut pro lidi, kdy někteří stejně nakonec dojdou s objednávkou, někteří bez ní, navíc v situaci, kdy ještě stále existuje hrozba hackování zdravotnických serverů… Tudy cesta nepovede. Na účast ve studii není nárok, je to prostě nabídka lidem, není to zdravotnické zařízení.

Nezdá se, že by to byla hrozba, protože reálně nakažených není v populaci mnoho. Ale na druhou stranu je to pro mě určité zklamání, protože jsem si myslel, že s dospělými lidmi se dá domluvit, že budou dodržovat rozestupy. Museli jsme proto posílit službu městské i státní policie, dobrovolníků a armády, aby to bylo možné usměrňovat.

Zvládají to skvěle a musím pochválit na prvním místě mediky, kteří jsou hlavní silou odebírání, ale i spolupracující vojáky, zdravotníky a městské části. Funguje to neuvěřitelně, na to, jak je to náročné.

Přinejmenším v Praze určitě. Zatím se kohorty plní hodně. Samozřejmě mohou přijít třeba bouřky, ale myslím, že se to zvládne ve stanovený čas.

Nejdřív každý vyplní dotazník o předchorobí a uvede základní demografická data, abychom na něj měli spojení. Poté mu je změřena teplota, v některých stanech se to dělá bezkontaktním teploměrem, někde je zase termokamera. Poté si zájemce vydezinfikuje ruce a posadí se ke stolečku, kde ho personál píchne do bříška prstu, stejně jako to znají třeba diabetici.

Je to kapilární kapička krve, která se pipetou kápne do testeru, přidají se k tomu dvě kapky reakčního roztoku a čeká se patnáct minut na výsledek. Poté se tester vyfotí a přiřadí k dokumentům s pacientovým číslem. Tím to pro pacienta končí a dozví se, jestli má nebo nemá protilátky.

Ano. Pokud výtěr proběhl, pacient je poučen, že do výsledků by na sebe měl uvalit karanténu. Kdyby výtěr odmítl, na což má samozřejmě právo, tak bychom ho museli nahlásit hygienikům, kteří mají právo pacienta vyzvat ke spolupráci.

Žádný vzorek se neuchovává, protože od pacienta se vezme jen kapička krve, která se nanese na test. Tester se potom ničí jako biologický materiál, proto výsledek fotografujeme.

Nás zajímá celkový souhrnný výsledek, nikoliv data konkrétního pacienta, protože chceme zjistit, jak na tom obecně jsme populačně s prevalencí. Ta data se potom mohou případně hodit, kdyby se z nějakého důvodu ten výzkum opakoval třeba po roce. Ale to je jen otázka úvah, ne že by se něco takového již konkrétně plánovalo.

Má dva významy. Prvotní informace je, kolik lidí v populaci onemocnění prodělalo bez nebo s nezávažnými příznaky.

A to nám umožní počítat rizika těžkých průběhů. Když bychom to počítali teď, tak nám to vychází 30 až 40 procent ze všech diagnostikovaných.

Kdybychom věděli, že ve skutečnosti bylo v populaci infikováno třeba 200 tisíc lidí, jsme řádově úplně jinde a procento je výrazně nižší. Zrovna tak je to se smrtností, protože teď víme, že ze 7 tisíc pacientů zemřelo přes dvě stě, to není úplně málo. Když by to ve skutečnosti v populaci prodělalo 200 tisíc lidí a umřelo by jich 200, tak je to zase míň alarmující informace.

Druhou informaci, kterou nám to může poskytnout, je to, do jaké míry se s onemocněním už společnost setkala. Zejména v některých skupinách to může být rozdílné, takže třeba budeme vědět, že děti to prodělaly, aniž bychom to věděli, tak je můžeme pustit do školy. A kdyby to ohrožovalo seniory, tak budeme vědět, že je musíme víc chránit.

O imunizaci to informuje nepřímo. Víme, že u různých virů je reakce našeho imunitního systému různá. U některých virů zůstávají vysoké protilátky, u některých zůstávají paměťové buňky, u některých protilátky, které nás ale před další infekcí nechrání. V případě tohoto typu koronaviru to zatím nevíme.

Biomedicínská věda bohužel neví přesně, jaká je dynamika tvorby protilátek u infikovaných jedinců, protože jsou pacienti, kteří byli prokazatelně nemocní, ale prakticky si žádné protilátky nevytvořili, nevíme, jak dlouho protilátky pacient má a ani jak jsou proti viru účinné.

Stejný. Není to tip, ale díváme se na výsledky v jiných zemích. Bohužel to není dobrá zpráva. Vypovídalo by to o tom, že společnost je proti tomuto viru dosti zranitelná. O viru se prostě musíme dozvědět mnohem víc.

Podotýkám, že nejsem odpůrcem uvolňování a chápu, že děti musí do školy a ekonomika se musí nastartovat, ale zároveň se to musí dělat s velkým respektem vzhledem k tomu, co kolem nás je. Utekli jsme tygrovi z lopaty, a když teď vesele vyběhneme ven, tak ten tygr tam pořád číhá.

Rozhodně to nebude k ničemu. Bude to k tomu všemu, o čem jsem mluvil. Jiná věc je to, že když si z toho vláda nevezme ponaučení a nebude s tím pracovat, tak z tohoto pohledu je to zklamání. Ne nad tou studií, ale nad vy- užitím jejích výsledků.

Ano. Nechci vládu kritizovat, protože nedokážu posoudit všechny ekonomické a další souvislosti, ale myslím si, že by rozhodně měli experti vládě vysvětlit, co výsledky znamenají, a ta by se podle toho měla zařídit.

Součástí rozvolňovacího procesu by měla být zároveň jasná konstatování, že když se epidemiologická situace začne vyhrocovat, přijmeme další konkrétní opatření.

Očekával bych, že se jednotlivé kroky budou provádět v omezeném počtu, tak aby mohly být jejich důsledky hodnotitelné. Harmonogram musí být daný a musí být dáno, kdy, za jakých okolností a jak se případně bude tahat za záchrannou brzdu.

Jasně se ukázalo, že roušky mají naprosto významný efekt. Vzhledem k tomu, že se teď změnilo úplně všechno, tak si netroufám říct, dokdy roušky budou, protože jestli se za čtrnáct dní začnou plnit nemocnice, tak bych tu roušku radši každému doporučil.

Problém je, že rouška chrání ostatní, ne toho, kdo ji nosí. A obávám se, že po rozvolnění u lidí klesne disciplína a spolupráce, takže to může být problém. Já bych rozhodně nebyl pro k tomu všemu rozvolnění sundat ještě roušky.

Kdyby těch pacientů začalo přibývat třeba 300 denně, dvacet procent z toho by mělo těžký průběh a polovička z nich by potřebovala dýchací ventilátor, tak si můžeme spočítat, za jak dlouho budou všechny ventilátory plné. A pak stoupne smrtnost, protože další lidé se na podporu nedostanou. Ale opravdu bych to nechal na epidemiolozích.

Potřebovali bychom vědět množství bezpříznakových pacientů a těch s lehkým průběhem. Musíme se dozvědět, jaká je dynamika tvorby protilátek, a pak z toho můžeme dělat závěry z hlediska jejich přírůstku i úbytku a také jejich protektivního účinku.

Tedy nás zajímá, jak se vyvíjejí v čase, jak dlouho zůstávají, jak to závisí na věku, jak dlouho člověka chrání. To jsou základní věci. Potom nás zajímá struktura toho viru, protože se na něj designují léky a vakcíny.

Může to trvat třeba tři čtvrtě roku, ale také se to nemusí povést nikdy. Třeba na HIV vakcínu nemáme, a to se do výzkumu dosud vložilo hrozné množství peněz a práce.

Teď jsou vakcíny proti koronaviru v klinických studiích a jejich výsledky uvidíme řádově v měsících, ale jak to bude ve zkouškách nakonec úspěšné, se zatím nedá zaručit.