Hlavní obsah
Foto: koláž Novinky.cz, Novinky

ROK S COVIDEM: Co nám nejvíc chybí podle slavných Čechů

Už více než rok žijí všichni obyvatelé České republiky pod více či méně přísnými protikoronavirovými regulemi. Covid-19 nám sebral naše blízké a změnil naše životy. Novinky se zeptaly čtrnácti osobností českého veřejného života na to, jaký podle nich byl a je rok s covidem. Jako první přinášíme jejich odpovědi na otázku, co jim z doby předkoronavirové chybí nejvíce.

Foto: koláž Novinky.cz, Novinky
ROK S COVIDEM: Co nám nejvíc chybí podle slavných Čechů


Dagmar Pecková, operní pěvkyně

Foto: Právo

Samozřejmě „normální“ život umělce. Práce na textu nebo hudbě. Denní konfrontace s režiséry, dirigenty, kolegy. Chybí tvoření, tvořivost, tvorba. Diskuse nad kávou nebo i něčím jiným v pauzách. A samozřejmě mně chybí Praha a její kouzlo vůbec. Prožila jsem víceméně velkou většinu roku 2020 i 2021 mimo území Česka.

Jiří Strach, scenárista a režisér

Foto: Právo

Mnoho lidí si neklade otázku, co jim chybí, ale kdo. Protože ten někdo jim kvůli covidu už navždy leží v hrobě. A já si teď mám stěžovat, že bych si dal čepovanou plzeň nebo zašel do kina? Že jsem nemohl do Alp lyžovat? To bych si musel nafackovat, nemyslíte?

Daniel Beneš, předseda představenstva společnosti ČEZ

Foto: Právo

Normální život, ve kterém se člověk rozhoduje podle toho, jak chce svůj život žít. Svoboda je nejvyšší hodnota, kterou považujeme většinou za samozřejmost, ale její výjimečnost si uvědomíme až v momentě, kdy si ji nemůžeme plně užít.

Ivan Netuka, přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM

Foto: archív autora

Přiměřená předvídatelnost budoucnosti. Absence možnosti osobních kontaktů v naší mezinárodní odborné komunitě, které považuji přes veškeré možnosti digitální komunikace za nenahraditelné. A samozřejmě si i vyrazit s rodinou na nedělní oběd.

Eva Zažímalová, předsedkyně Akademie věd

Foto: Právo

Nejvíce asi sociální kontakty: s přáteli, s kolegy, možnost navštívit koncert nebo divadelní představení.

A pak si uvědomuji, jak jsme se cítili jako „západní civilizace“ bezpeční. I když mnozí experti na hrozbu globální virové epidemie upozorňovali, představa, že by něco mohlo takto paralyzovat náš současný svět, patřila do říše sci-fi. Ukázalo se ale, že je to realita a že navzdory všem vymoženostem současné doby (ale možná i kvůli nim) jsme jako společnost velmi zranitelní.

Helena Illnerová, biochemička, fyzioložka, bývalá předsedkyně AV

Foto: Právo

Setkávání se. Možnost vyměňovat si názory z očí do očí. Možnost vzít někoho okolo ramen, ukázat mu náklonnost, utěšit ho. Pohled z okna ve všední den ráno na školu přes ulici, do níž se hrnou brebentící děti.

Jiří Hrdina, bývalý hokejista

Foto: Právo

Nejvíc mi chybí setkávání s přáteli, kamarády, návštěvy různých sportovních a kulturních akcí a také cestování.

Jiří Grygar, astronom a astrofyzik, Fyzikální ústav AV ČR

Foto: Právo

Pořád nevím, proč při jízdě na kole mám mít roušku, tak radši mám kolo v kamrlíku a šlapu na rotopedu na balkoně, což je ovšem jen náhražka.

Martina Sáblíková, rychlobruslařka

Foto: Právo

Možnost vídat se s rodinou a kamarády bez jakéhokoliv omezení. A také cestování.

Petr Čech, fotbalista

Foto: Právo

Ze sportovního úhlu pohledu mi určitě chybí diváci na tribunách a atmosféra, která jednoduše k fotbalu patří. Zajímalo by mě, jak by se lišily jednotlivé ligové tabulky, pokud by týmy měly k dispozici podporu svých fanoušků. Zároveň mi samozřejmě chybí možnost cestování za rodinou do Čech.

Pavel Kolář, fyzioterapeut

Foto: Právo

S oživením a nárůstem státního dirigismu mi chybí možnost svobodně žít a myslet. Stát paternalisticky přebírá vládu nad rozhodováním a odpovědností jednotlivců! V rámci konání dobra se tak vracíme ke stavu, v němž vládnou a rozkazují elity a nesvobodná masa poslouchá příkazy. Je třeba si více uvědomit, že konání takového dobra často končí konáním zla.

Aleš Linhart, Předseda České kardiologické společnosti

Foto: archív autora

Pohledem zpátky byla doba před pandemií jedním velkým svátkem. Skoro na každém kroku byl cítit nějaký pokrok. V mém oboru, tedy ve zdravotnictví a přesněji v kardiologii, byla velmi intenzivní výměna zkušeností na národní i mezinárodní úrovni. Hodně se cestovalo, přednášelo, sdíleli jsme zkušenosti, informace i vědecké projekty. Měli jsme příjemný pocit, že Česko zaujímá v této oblasti více než důstojné místo.

Pandemie ale hodně věcí zpřetrhala a zabrzdila. Osobní setkání nahradily webové konference. Spousta projektů se prostě nemohla uskutečnit. Ani vzdělávání lékařů či mediků není možné v takové míře a kvalitě jako dřív. Mně osobně chybí nejvíce právě možnost osobních interakcí.

Václav Cílek, geolog, klimatolog, Geologický ústav AV ČR

Foto: Jan Handrejch, Právo

Skoro nic, snad nejvíc mi chybí výlety po české krajině a možnost prohrabávat se v antikvariátu starými tituly. Lituji, že méně vídám vnuka, protože část doby jsem na chalupě.

Václav Pačes, biochemik, bývalý předseda AV ČR

Foto: Právo

Volný styk s lidmi.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků