Článek
Muší váhu tohoto slibu potvrdil vládní místopředseda Jan Hamáček zde. Je to člověk rozvážný, potřebuje najít solidní zdůvodnění. Našel hned dvě. Jednak že by ministerstvo obrany nebylo schopno ty peníze rozumně utratit. Jednak že by se musely kupovat americké výrobky a že jsme prý spojenci s USA, ale ne s Trumpem.
Na první zdůvodnění existuje opačná argumentace exnáměstka ministra obrany zde. Na druhý Hamáčkův bod lze říci, že Babiš dal slib současnému nejvyššímu představiteli spojenecké země. Tedy Trumpovi.
Umím si představit, že spousta lidí v Česku nechápe, oč jde. Jsme holt v tom NATO, tak ať se o nás starají. Navíc nic nehrozí, tak ať jdou ty prachy na důchody, nebo tak nějak.
Teď se podíváme, jak to může dopadnout.
Na právě proběhlé mnichovské bezpečnostní konferenci se hlavy Německa a Francie taky cukaly, že se jim nechce kamarádit s Trumpem. Prý máme vytvořit akčnější Evropu a zbavit se závislosti na USA. Pěkná myšlenka. Tak trochu podle kocourkovských radních. Nic proti odporu k Trumpovi, primitivy a hulváty obdivuje jen primitiv a hulvát. Ale Evropa bez amerického štítu je bezbranná vůči Rusku a Číně.
Emmanuel Macron, který stále více vystupuje jako Putinův užitečný idiot, po svých výrocích o smrti mozku NATO vyzval Evropu k budování partnerských vztahů s Ruskem. Kreml ho za to vyzdvihuje do nebes. A už klade podmínky: EU podnikne konkrétní kroky ke sbližování s Ruskem, NATO stáhne své síly z východního křídla Aliance na jih a Evropa přestane poslouchat USA.
Vladimir Putin letos svolává setkání lídrů pěti zemí: Ruska, USA, Číny, Francie a Velké Británie. Ruští mimokremelští experti říkají, že plánuje novou Jaltu a nové rozdělení světa na sféry vlivu. Pokud by k tomu došlo a určovaly by se nové hranice, chtěl by Putin to, co měl pod palcem SSSR. Nutkání politiků jako Macron zbavit se Čechů, těch věčně nespokojených slibotechen, by mohlo být značné. Ať otravují Rusy.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Vím, že v Česku je dost lidí, kteří by řekli: „Proč ne?“ Budeme se holt mít jako v Rusku. A to je jak? Třeba takhle zde. Tedy s nahým zadkem v trní. Ale někdo to rád.