Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Plevele nemají co dělat na naší zahrádce

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Plevele nemají co dělat na naší zahrádce

Před čtyřmi lety uspěl ve volbách a stal se poslancem muž, kterého fakticky nikdo neznal, ale to nevadilo. Stačilo, že se jmenoval Miloš Babiš. Ve Sněmovně neoslnil. Letos kandidoval znovu, ale už se tam nedostal. Lidi nejsou blbí, víte?

Symbolem letošních voleb se naopak stala žena, kterou fakticky opět nikdo neznal, ale měla jednu přednost, o které pak po svém zvolení poslankyní řekla, že z ní měl největší radost marketingový šéf hnutí, který to považuje za dobrou reklamu. Asi tím míní Marka „Máru“ Prchala, kterému Andrej Babiš samou vděčností po volbách v přímém přenosu sázel hubany na čelo.

No a ta úspěšná paní se jmenuje Andrea Babišová. Lidi nejsou blbí, vědí, jaké hodnoty mají volit.

Pojďme konečně být politicky nekorektní, když nás k tomu protisystémové strany a hnutí tolik vyzývají. Takže tak: Jsme různí, ten umí to a ten zas tohle, a součástí tohoto životního kolotoče je, že někdo má v hlavě maximálně velorex, jiný trabanta, jiný zas wartburga, a tito všichni pak nemají rádi majitele mozkových mercedesů, ba i těch lepších škodovek.

Nejde primárně o věk a vzdělání a už vůbec ne o pohlaví. Určitě znáte lidsky skvělé elektrikáře a na druhé straně v uběhlé volební kampani jste se mohli realisticky přesvědčit o úrovni některých VŠ mentorů. V běžném životním provozu tato pestrost nevadí. I s těmi, kdož mají dvoudobý mozkový motor, se můžeme potkávat jako se členy rodiny, sousedy či kolegy a bavit se s nimi o počasí, zdraví a domácích mazlíčcích.

Jinak to vypadá, když tito lidé nastartují, vyrazí k urnám a zvolí něco, co v konečném důsledku ohrozí i je, ale to je pro ně příliš složitá úvaha. Tady je první příklad, co pustili ven zde.  To je jenom začátek.

Pak jdou ohledy stranou a zjišťujeme, že si s touto částí společnosti vlastně nemáme co říci, jde-li o základní věci týkající se svobody jednotlivce. Jsou na opačném břehu. Neznamená to na ně pokřikovat nebo jim brát občanská práva. Jenom že je komunikace s velorexy ztrátou času. Jiní nebudou.

Majitelé mozkových mercedesů ale mohou mluvit k jiným spoluobčanům, kteří jim dobře rozumějí, byť sami se zabývají jinými činnostmi. Udělal to tak Jiří Přibáň zde a Jan Kysela zde.

My se střední a vyšší střední třídou mozkových motorů se můžeme obohacovat také navzájem. S vědomím, že plevele na světě byly, jsou a budou. Proč je ale dobrovolně pouštět na vlastní zahrádku?

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků