Článek
Více zde.
Takže dosud jsme měli v Česku vládní zmocněnce pro jadernou energetiku, pro lidská práva, pro informační technologie a digitalizaci, pro sport, pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva, pro zastupování ČR před Soudním dvorem Evropské unie, pro spolupráci na hraničních vodách, pro spolupráci s Evropskou agenturou pro globální navigační družicový systém, pro mezinárodní organizace a pro řešení vlastnických vztahů k pozemkům v česko-polském pohraničí. Přibude vládní zmocněnec pro zdravotnictví.
Jelikož Andrej Babiš kdysi sliboval, že jeho vláda bude mimořádně pružná a efektivní, jo a taky kvalitní, je načase zřídit: 1. Pozici vedoucího vládního zmocněnce, který by práci zmocněnců koordinoval a organizoval. 2. Sekretariát vedoucího vládního zmocněnce (sekretářky, řidiči, uklízečky a další personál v rozsahu nezbytném). 3. Funkci vládního zmocněnce pro mluvení v cizích jazycích (k ruce ministryni Aleně Schillerové a premiéru Andreji Babišovi, který nově prohlásil, že Schillerová neumí dobře anglicky a on zas česky).
Kdyby i tak měl premiér pocit, že má málo zmocněnců, mohl by se obrátit na prezidenta, který má tu vzácnou schopnost, že všude vidí Miroslava Pocheho, i když tam vůbec není. Na vyžádaní by mohl Miloš Zeman Andreji Babišovi říkat, že vládních zmocněnců má jako psů a že jsou to všechno Pocheové.
Naštěstí je v tomto politickém panoptiku místo, kde ještě žije rozum a hrdost. Senát včera přijal usnesení k pokusům Čínské lidové republiky o vměšování do vnitřních záležitostí České republiky. Velmi doporučuji debatu k tomuto bodu na webové stránce Senátu. Je to důkaz, že v české politice neovládli zdaleka všechno podivní strýcové v moci bizarních vidin.
Proti nim stojí senátoři v čele s předsedou Milošem Vystrčilem, který nehodlá být rebelem za každou cenu, ale nedokáže přejít mlčením chování jak Číny, tak s Čínou spřátelené Kanceláře prezidenta České republiky: „Čínská lidová republika má dojem, že bychom mohli být dobrým lokajem tady ve středu Evropy. A třeba i nějakým způsobem pomáhat realizaci jejich zájmů.“
Vystrčil senátorům kvůli situaci, kdy oni stojí proti silnému protivníkovi za hranicemi země a páté koloně tohoto protivníka přímo v zemi, řekl: „Samozřejmě také přijde období, kdy za to budeme peskováni a bude nám to vyčítáno, že jsme jiní než ostatní. Ale je to pro stát hrozně důležité, že jsme jiní než ti ostatní, více svobodomyslní, více nezávislí i více svébytní.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Není co dodat.