Článek
Dnes vystoupil na tiskové konferenci Ústředního krizového štábu Jan Hamáček, který stojí v jeho čele. Byla to běžná tiskovka s rutinními výstupy. Zní to divně, co teď napíšu, ale už jen tohle je úleva po neurotických výkřicích Andreje Babiše či mumlání Adama Vojtěcha.
Od chvíle, kdy byl jmenován do funkce ministra zdravotnictví, se snaží neschovávat Roman Prymula. Závěry se samozřejmě budou dělat až podle toho, jak dokáže protáhnout zemi pandemií. Ale znovu: řád tady je. To je změna proti uplynulým měsícům.
Prymula řekl: „Padla už nějaká dohoda, že pan premiér do těch protiepidemických opatření zasahovat nebude. Já když jsem nastoupil, tak jsme se takto dohodli. Já si myslím, že do toho není zatím zasahováno, a je to dobře. Měl by za to odpovídat odborník.“
Kibic byl tedy upozaděn. To je dobře. Do takové míry je v této věci zbytečný, že ani nepřišel na tiskovou konferenci vlády, na které se oznamoval nouzový stav v zemi.
To je jako v tom vtipu: Sedí v saloonu starý kovboj a nováček. Najednou kolem nich strašlivou rychlostí prosviští nějaký kovboj na koni. Starousedlík neřekne nic. Za chvíli se to zopakuje, jen uhání na druhou stranu. Nováček nevydrží: „Kdo to je?“ - „Ále. To je Nepolapitelný Joe.“ - „Nepolapitelný? Protože je tak dobrý?“ - „Ne. Protože na něj každý s..e.“
Dobře, třeba je Babiš na svém místě při plnění jiných premiérských povinností. Například dokáže bránit české zájmy a české lidi tam, kde na ně útočí. Zástupkyni ČR v Evropské komisi, notabene Babišovu nominantku a někdejší první místopředsedkyni v ANO Věru Jourovou atakoval maďarský premiér Viktor Orbán. Co na to předseda české vlády? Že pozvedl hlas na obranu této ženy? Ale houby. Nebude o tom s kamarádem Viktorem mluvit a raději uštědřil špílec Evropské komisi, že se nemá tolik bavit s maďarskou opozicí.
Místo toho ale Babiš napadl Prymulu: není spokojený s jeho komunikací ohledně chystaných opatření či nouzového stavu. Od mistra komunikace to fakt sedí.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Kibic by měl jít úplně z kola ven. Hned to není možné, ale od toho jsou volby. Zítra jsou taky nějaké.