Článek
Andrej Babiš na tiskovce potvrdil, jaký je to jedinec. Příznačná je jeho reakce na dotaz, zdali cítí vlastní odpovědnost za stav, který jeho první vicepremiér Jan Hamáček označuje za tak katastrofální, že vidí svým vnitřním zrakem mrazáky s mrtvolami v ulicích. Velmi příhodně byla Babišova odpověď zpracována graficky, aniž byla pozměněna.
Přečtěte si to. Jsou dvě možnosti. Buď je to geniální tvorba prokletého básníka. Anebo obsah lebky předsedy české vlády. Co se hodí pro bohéma, je vražedné pro premiéra. Bohužel v tomto případě nejde jenom o něj… Před nedávnem se chlubil, že zachránil tisíce mrtvých. Včera zas řekl, že tisíc mrtvých umřelo „s covidem“, ale že se běžně v Česku umírá víc. Jako ukázka projevů pacienta na pozorování by to nebylo od věci. Pozor však, tento člověk má v rukou moc.
Jenže my všichni, Babišovi voliči i jeho odpůrci, jsme v této chvíli rukojmími vlády Patů a Matů. Nehledě na to, co si o nich myslíme, musíme dodržovat zdravotní opatření ve vlastním zájmu, v zájmu svých nejbližších a v zájmu lidí v celé společnosti. A nezapomínat, že tato nemehla musíme jednoho dne pohnat k odpovědnosti. Nejen vládu, ale také prezidenta, který stále trvá na tom, že pro něj coby lepší sortu neplatí to, co musí plnit běžní lidé. Trvá na ceremoniálu 28. října a Babiš jako zmoklá slepice mu není s to oponovat.
Vlastně nemá cenu o Miloši Zemanovi dlouho mluvit. Když už i Danielu Hůlkovi došlo, co je to za kreaturu, která číhá za barikádou v Lánech, pak je to se Zemanem v pytli.
Má cenu se zamyslet, proč došlo k tomu, že o osudech lidí rozhodují naprosto nevhodní jedinci. Každý samozřejmě dojde k vlastnímu závěru. Já poslouchám před spaním vždy kousek jednoho z Poirotových příběhů. Včera se tam strašně rozčilil kapitán Hastings kvůli tomu, že jistý muž vydíral mladou dívku. Hastings nevynikal velkou inteligencí, ale byl to člověk vychovaný v tradicích cti, pravdy a chování podle pravidel.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Zkuste toto světlo vrhnout na Zemana a Babiše. Možná by pro začátek změn stačilo netrpět ve vysokých funkcích naduté Paty a Maty.