Článek
Skoro se začal realizovat kanál Volha – Čograj, ale dostal stopku, protože by způsobil erozi či zasolení půdy, vznik nových ohnisek tularemie v Kalmycku, narušení migračních cest antilop, vyhynutí jeseterovitých ryb apod. Kromě toho se proti této akci, která jen v přípravné fázi stála miliardy tehdejších rublů, postavilo veřejné mínění. V roce 1986 byl projekt zrušen.
Miloš Zeman musel o tomto velkolepém plánu slyšet. Po letech ožil starý přízrak v plánech kanálu Dunaj – Odra – Labe, který se stal Zemanovou oblíbenou zábavou v oboru Poručíme větru, dešti. Babišova vláda v pondělí schválila přípravy první části vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe na řece Odře mezi Ostravou a polskými hranicemi. První etapa by měla stát zhruba 15 miliard korun.
Je vhodná doba na takový výdaj. V zemi je všechno v pořádku. Státní rozpočet je v přebytku. Česko je nejen best in covid, ale je také premiantem v dopravě, kdy nám svět závidí skvělé silnice a železnici. Vzdělávání je příkladem pro kohokoliv, kdo chce pozvednout význam Vysoké školy života. Všecičko, na co se podíváš, je vyřešeno, a stát nemá kam upíchnout peníze. Tak bude kanál Miloše Zemana.
Na začátku kanálu Volha – Don stála 25 metrů vysoká socha Josefa Vissarionoviče Stalina. Na začátku kanálu Dunaj – Odra – Labe by mohla stát socha Miloše Zemana. Na výšce nezáleží, velikost našeho prezidenta dobře známe. Jen musí mít v levé ruce koblihu. Vždyť rozhodnutí přijala Babišova vláda.
Babiš z toho bude mít jen užitek. Kdyby v příštím roce získaly opoziční strany v souhrnu více mandátů a dokázaly by vytvořit vlastní vládu bez ANO, bude to mít Babiš u hlavy státu posichrované kanálem, že sestavením kabinetu pověří jeho a klidně ho nechá vládnout i bez důvěry.
Babiš je přitom mazaný. Stavba koridoru by mohla začít po roce 2030. Emír jednou zavolal Hodžu Nasreddína a řekl, že má z jeho osla udělat bohoslovce. „Tady máš pět tisíc zlatých a dvacet let na to, abys ho to naučil. Když to nesplníš, budeš kratší o hlavu!“ řekl emír. Hodža se uklonil, vzal si peníze a odešel.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Přátelé hořekovali nad jeho osudem, ale Hodža řekl: „ Neblázněte! Prachy mám v ruce a za dvacet let někdo natáhne bačkory. Buď emír, osel, nebo já sám.“