Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: ČSSD na lovu podprůměrných

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Tento citát zná skoro každý v Česku. „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Těmto lidem, a je to polovina národa, uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa, a co z tohoto světa v jejich očích zbývá, lze rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení.“

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Autorem citátu je psychiatr Cyril Höschl, ale spousta lidí si myslí, že citát patří Miloši Zemanovi. Skutečně ho uvedl, i s oznámením autora, během debaty ve Federálním shromáždění v lednu 1992, když argumentoval, proč v důležitých otázkách nelze v této zemi zavádět referendum jako závazný prostředek řízení státu. Jednoduše proto, že občané s volebním právem, kteří do vyjmenovaných kategorií spadají, nedokážou pochopit svět, v němž žijí, natož najít správné východisko z problémů, které tento svět nevyhnutelně přináší. Škodili by ostatním, škodili by sobě.

Zeman byl od ledna 1992 členem poslaneckého klubu Sociálně demokratické orientace. Tento pohled na společnost již prezentoval jako nastávající sociální demokrat. V létě téhož roku vstoupil do ČSSD a už koncem února roku příštího byl zvolen předsedou této strany. Tehdy byla ve stejně zoufalé situaci jako dnes, takže podobné kotrmelce byly možné.

Zeman ovšem až do roku 1998 měl snahu zahrnout mezi voliče soc. dem. jak ty z obsahu Höschlova citátu, tak jejich intelektuální opak. Pak se v prezidentských kampaních opíral už jen o tu méně bystrou část společnosti a dnes je duchovním vůdcem její radikální úderky.

V jeho šlépějích kráčí i současná ČSSD. Jana Maláčová zapadá do jednoho z archetypů, které má tento elektorát zabudován v podvědomí. Model xantipa je pro něj důvěrně známý. Chová se dominantně, ve stylu Jany Bobošíkové. Dokonce zevnitř její vlastní strany zazněla kritika, že by neměla vystupovat jako trestající ředitelka, ale jako chápající tetka, tedy vzor Alena Schillerová.

Matěj Stropnický po boku Jany Maláčové coby nově zazářivší hvězda sociální demokracie z konceptu poněkud vypadává. Příliš mnoho let hraje stejnou roli rozjíveného drzého štěněte. Mezitím zestárl, ale jako dospělý pes stále nepůsobí. Vedle dominantní Maláčové, která vyzařuje bodrou lidovost jako porouchaný jaderný reaktor, působí dojmem návštěvníka ze světa, kde se beztrestně prohánějí děti prominentů.

Boj špiček ČSSD, které vábí na to, že prý zastavily migranty na českých hranicích, se zdá být sisyfovský. Elektorát, o který usilují, odešel k jiným, kteří si dali za úkol dostat se touto cestou k moci. Ti jiní jsou na lovu podprůměrných úspěšnější.

Reklama

Výběr článků

Načítám