Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Když chce Macron EU spojovat, musí přestat mistrovat – Thomas Kulidakis

Francouzský prezident se poprvé za tři roky od svého nástupu do funkce odhodlal navštívit Polsko. Po odchodu Velké Británie je náš severní soused pátá největší země unie. Podle toho s ní najednou Macron zachází. Je to dobré znamení, že s projektem sjednocení starého kontinentu ještě není vše ztracené.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Když chce Macron EU spojovat, musí přestat mistrovat – Thomas Kulidakis

Šéf Elysejského paláce tentokrát zapomněl na výhrůžky, které pronášel ještě na začátku svého mandátu. Tenkrát sliboval, že s údajně neposlušnými státy bývalého východního studenoválečného bloku zatočí. Na mysli měl především země V4 v čele s Polskem. V jeho očích to byly v migraci nesolidární státy, demontující liberální demokracii, právní stát. Země, které stojí v první řadě při rozdávání dotací a poslední pomáhají.

Tentokrát Macron umírněně prohlásil, že polská soudní reforma je znepokojující, ale není to Francie, která by měla poučovat a soudit. Je to prý záležitost celoevropská. Věc Evropské komise. Jen pár dní před Macronem přijela eurokomisařka Věra Jourová. Do justičních změn polské vlády se opřela vyjádřením, že reforma v Polsku se dostává za rámec standardů potřebných pro zachování právního státu. Tedy principům, ke kterým se všechny státy zavázaly.

Narážela tím na fakt, že pokud máme jednotný trh a volný pohyb zboží, lidí, služeb i kapitálu, musíme si být jistí nezávislým soudnictvím v každé unijní zemi. Z hlediska Macronova změněného přístupu je dobré, že si vzpomněl, že v EU existují postupy a nařízení platné pro všechny státy. Dohlíží na ně Evropská komise a o případných prohřešcích rozhoduje k tomu určený unijní soud. Jednotlivé státy by tedy měly být ve vyjádřeních k ostatním členům evropského spolku zdrženlivé.

Macron také obšírně mluvil o potřebě společného setkání takzvaného výmarského trojúhelníku, tedy Německa, Francie a Polska. Mělo jít o způsob, jak pomoci Polsku coby nejlidnatější postkomunistické zemi hrát roli ve smíření odvěkých rivalů Německa a Francie. Polsko má skutečně ambici a potenciál hrát významnou roli v unii, které s podporou ostatních členů může pomoci pochopit pozice novějších členských států.

Nejdůležitější na Macronově návštěvě byla slova o pokusech přepsat historii. Tu moderní, z posledních několik staletí, lze popsat jako soupeření jednotlivých států, které v Evropě neustále ústilo do válečných střetů. Klid nastal až s evropskou integrací. Všudypřítomnou hrozbu války ale zdůraznily konflikty doprovázející rozpad Jugoslávie. Na základě poučení z historie vychází, že je lepší, když se evropské státy mohou dohadovat u unijního soudu na základě společně a dobrovolně přijatých pravidel než být v konfliktu.

K udržení Evropské unie celistvé a silné je nezbytné, aby nikdo nehrál první housle na úkor ostatních. Není jen potřeba dosáhnout stavu, kdy Německo bude evropské a nikoliv Evropa německá. Stejně to platí v případě Francie. I ta musí být evropská a odolat snaze mistrovat ostatní. Musí se také ohlížet na zájmy ostatních. Sama prosazuje hlasování většinou. Posledně proti vůli většiny ostatních zablokovala zahájení přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií. Kritizovala všechny a nezametala před vlastním prahem.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

Teď má Paříž šanci dokázat ochotu se dohodnout, nemistrovat a podpořit skutečnou integraci výhodnou pro všechny. V případě prezidenta Macrona ale doposud často platilo, že zela hluboká propast mezi slovy a reálnými činy. Šance se nabízí při jednání o novém unijním rozpočtu a reformě azylové politiky.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků