Článek
Už nás nešokuje neustálé ostřelování sídlišť, utrpení lidí žijících týdny v krytech, ba ani masové hroby zabitých civilistů, i když jsou mezi oběťmi těhotné. Ne náhodou se říká, že si člověk zvykne na všechno. I na smrt. Kdyby to nedokázal, tak by dávno vymřel, protože organismus musí být schopen vydržet i extrémní podmínky. A zvyknout si na válku, která se notabene odehrává v cizí zemi, zas není tak těžké.
Teď sice ještě poutá pozornost ofenzíva na Donbasu, kde se pokusí ruské jednotky pro své iredentisty získat celé území Doněcké a Luhanské republiky. I kdyby v tom uspěly, ani ona nepřinese rozuzlení. Rusko bude chtít mít zajištěnou pozemní cestu na Krym a jeho zásobování vodou, což znamená udržet si kontrolu nad okupovanými částmi Záporoží a Chersonské oblasti. To Ukrajina přijmout nemůže.
Válka se tak překlopí v opotřebovávací, kdy už nedochází k velkým pohybům fronty, ale boje pokračují s cílem vyčerpat druhou stranu. Zažil to Izrael po šestidenní válce, kdy Egypt dostával další a další zbraně ze Sovětského svazu, zatímco on je měl problém sehnat, protože Francie ho nechtěla dál podporovat. Zlom přinesla teprve americká podpora židovskému státu. Podobný charakter měly i poslední dva roky korejské války, kdy k příměří vedla únava z krvavého konfliktu. Konec opotřebovávací války nepřináší euforii, jako úspěšná rychlá operace, jíž bylo osvobození Kuvajtu, jen úlevu z konce konfliktu.
Je pochopitelné, že pro mnohé spoluobčany přestává být válka na Ukrajině hlavním tématem, přece jen se jich přímo netýká. Musejí řešit jiné, na ně dopadající problémy, zejména inflaci spojenou s růstem cen potravin a energií.
Začnou zaznívat hlasy, jestli by nebylo lepší válku rychle ukončit, protože Ukrajině už nehrozí zničení a nějakého území se přece může vzdát. Objeví se tu danajský dar v podobě nabídky levnějšího ruského plynu, který by nakonec nebyl zas tak levný. Ne náhodou se říká, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Ono i Rusko potřebuje nějak sanovat svou ekonomiku postiženou sankcemi. Ale ty by se přece taky mohly zrušit, Ukrajinci musejí přece pochopit, že Rusko porazit nejde, tak by se s ním měli nějak dohodnout.
Přesně na tuto notu bude Rusko hrát, protože potřebuje rozklížit západní koalici a uvolnit sevření sankcí. Nesmí se mu na to naletět, ačkoli se toho chopí místní populisté, aby získali hlasy nespokojených voličů. Rusko by zase ovládalo kohouty plynu, a když by to potřebovalo, tak by je přiškrtilo, abychom skousli nějakou jeho další nehoráznou eskapádu.
Bude to o to těžší, že se jistě objeví nějaké vhodně načasované zprávy o ukrajinských zvěrstvech. A nemusí jít vždy o podvrhy, protože zvěrstva se páchají na obou stranách. Válka je svinstvo, ale nesmí se zapomínat, kdo ji rozpoutal. Nelze dovolit Putinovi, aby nakonec vyhrál. Příště by mohl zkusit uzmout třeba kus Moldavska, než zaútočí na Pobaltí.
Byť je to nepříjemné a nepopulární, je třeba vydržet, nepolevovat a dál posílat podporu, i když se vojenská technika ve válce „spotřebovává“ vysokým tempem. Nesmí se zapomínat, že válku silně pociťuje i Rusko. Ani čínské karty UnionPay neumožňují Rusům nakupovat na internetu, jak se jim slibovalo, což bohatším ruským paničkám zvyklým na luxus nebude jedno. Rusové sice vydrží hodně, ale i oni si zvykli na lepší bydlo. A pak tu jsou padlí synové, kteří obecně snižují chuť válčit, zejména když jde o tak pofiderní cíle, jako byl Afghánistán nebo získání rozbombardovaného Donbasu, jehož obnova se stane pro každého noční můrou. Ne náhodou mluvčí Kremlu označil vysoké ztráty za velkou tragédii.