Hlavní obsah
Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD). Foto: Petr Hloušek, Právo

Toman: Češi platí řetězcům za potraviny moc

Češi musí platit obchodním řetězcům za potraviny nezřídka víc než lidé v sousedních zemích, i když jsme jednotný trh. Někdy dokonce platíme za jídlo až přemrštěně moc, řekl Právu ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD).

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD). Foto: Petr Hloušek, Právo
Toman: Češi platí řetězcům za potraviny moc

Proč jsou u nás důležité potraviny o tolik dražší?

Na cenu nemá absolutně vliv výrobce, zemědělec, ale konečnou cenu určuje obchodní řetězec.

Účtují si vysoké marže?

Ano.

Čím to, že jsou spotřebitelé ochotní tohle platit?

A co jim zbývá?

Jak je ale možné, že řetězec zvedne v Česku cenu výše, když se jedná o jeden unijní trh?

Tak to se ptáme úplně stejně. Není obvyklé, aby marže dosahovaly padesáti, sto procent. Čím větší přidaná hodnota výrobku, tím je to více. Například u výsekového masa je nejmenší, kolem 25 procent. U salámu je to třeba 60, 80 procent, někdy i více.

Je nějaká šance, aby řetězce potraviny Čechům zlevnily?

Je třeba o tom veřejně nahlas mluvit, aby lidi věděli, kolik si na tom obchody přirážejí, aby se konečně u nás začaly chovat normálně. Chápu, že řetězce mají náklady a musí vydělávat, ale všeho s mírou. Účtují si totiž ještě tzv. zadní marže, tedy různé poplatky.

Nechápu jednu věc: na počet obyvatel máme nejvíce hyper- a supermarketů v Evropě, takže by podle základních zákonitostí trhu mělo fungovat to, že čím je větší konkurence, tím je zboží levnější…

Obchodních ploch máme sice nejvíce v Evropě, ale ve skutečnosti je jen několik velkých hráčů, kteří drží 80 procent trhu.

Jaké má tedy stát možnosti?

Stát může a musí zejména sledovat bezpečnost a kvalitu potravin a pak propagovat a finančně podporovat české a kvalitní potraviny, jejich výrobce a producenty.

Co je to vlastně česká potravina a jak je prosadit na regály?

Definice jsou jasné: u masa například musí být zvíře narozeno, odchováno a poraženo u nás. Pak jsou vícesložkové výrobky obsahující například 70 procent české suroviny.

To znamená, že český sýr se vyrobí z polského mléka?

Ne. Třeba jogurt je z českého mléka a náplň je zvenčí. Nebo značka Regionální výrobek garantuje, že je z dané konkrétní oblasti naší republiky. Česká cechovní norma je zase značka Potravinářské komory. Stanovují to podle norem pro hlavní složky, u některých produktů je stanoven minimální podíl české suroviny.

Jakmile mají výrobky na sobě např. značku Klasa, Česká potravina nebo další, tak musí splňovat určité parametry a kontroluje to potravinářská inspekce. Pokud výrobek parametry nesplňuje, dostane výrobce pokutu a o označení přijde.

Proč se tedy maso od nás vyváží do ciziny, tam se z něho něco vyrobí a doveze se to do Česka? Proč se toho vlastně k nám tolik dováží a nevyrobí se to u nás? Proč kupovat holandská rajčata nebo polská vajíčka?

U masa je to o ceně a možnostech porážky u nás. Obchodní řetězce zkrátka nakupují finální výrobky tam, kde je pořídí nejlevněji. Pak je pro ně výhodnější koupit maso třeba ve Španělsku. U rajčat se podpořilo budování skleníků a jsou opravdu lepší. Však jsme také poskytli 1,8 miliardy korun na podporu tuzemské rostlinné a živočišné výroby a 1,6 miliardy na zpracování. Jen na pěstování ovoce, zeleniny, brambor a chmele půjde letos navíc 800 milionů. Podporujeme i výrobce drůbežího masa a mléka.

Mnoho lidí říká, že dříve jsme byli potravinově soběstační a dnes nejsme. Je to pravda?

V mnoha komoditách jsme byli soběstační, dříve jsme si toho museli co nejvíce vypěstovat sami, protože hranice byly zavřené a dovozy byly problém.

Nebylo by dobré se k tomu vrátit?

Že bychom zavřeli hranice?

Ne, k větší potravinové soběstačnosti…

Nerad vytahuji vzpomínky starých zbrojnošů, ale je prostě pravda, že v 90. letech se říkalo: na co to tady budeme pěstovat, když si všechno můžeme dovézt levněji. Zemědělství, a potravinářství taky, se v té době podcenilo a nebylo dostatečně podporováno.

Až to dopadlo tak, že za potraviny nezřídka platíme víc než třeba Němci?

Typickým příkladem je česnek. Všichni tleskali čínskému česneku, protože byl výrazně levnější než český. Za pár let ale všichni přišli na to, že čínský česnek není česnek, a teď se to chce zpátky. Jenže ono to nejde tak rychle otočit, i když se to děje.

To samé je například i u krůtího masa a dalších produktů. Je to o tom, že se dlouhá léta zapomnělo propagovat, že to, co je české, tak je naše a dobré. A to je fakt. Nejmenší podíl zjištěných závad je u českých potravin.

Kontrola potravin a normy u nás historicky patří k nejpřísnějším na světě, nebo ne?

Přesně tak. Není v podstatě západní země, která by u potravin neměla velký průšvih…

Je ale třeba podporovat poptávku po tuzemských potravinách, aby jediným kritériem spotřebitele nebyla jen cena, ale i kvalita. Ono to funguje. Exaktně je doloženo, že jedna koruna investovaná do propagace značky Klasa přinesla v obratu těchto výrobků 62 korun.

Všímám si toho, že přibývá lidí, kteří si raději koupí krůtí maso nebo kuřecí od menších farmářů, byť o něco dráž, a nechutná jim kuřecí z velkochovů. Tvrdí, že takové kuřecí je mazlavé, nevoní. Jak jsme na tom s antibiotiky v kuřecím mase?

Máme jedny z nejpřísnějších norem, i co se týče sledování antibiotik. Nedívejme se na dokumenty o zaoceánských kuřatech, tam to je opravdu šílené, ale tak to v ČR opravdu není.

Takže takové chemické koktejly se třeba ve Vodňanech, které patří k našim největším velkoproducentům, nedělají?

Ne, nemůžou. To by veterinární inspekce nedopustila. U dovozového kuřecího i dalšího masa ale ještě hrají roli podmínky při převozu a skladování, zda je staré nebo čerstvé a další. Zrovna u kuřecího masa jsme soběstační ze 70 procent spotřeby.

A jaká je tedy celkově naše potravinová soběstačnost?

Mezi komodity, které jsme si v ČR schopni zajistit sami alespoň ze dvou třetin, patří brambory, mléko, mouka, hovězí maso. Například u jablek jsme soběstační z 90 procent, ale pokud budeme hovořit o konzumních jablkách, tak je to jen 45 procent. U pečiva jsme zcela soběstační, kromě speciálních věcí.

Nemám ovšem problém s tím, že sem někdo vozí například francouzský sýr nebo kozí sýr. Ale mám problém s tím, že sem vozí odtučněný eidam, který nemá chuť. Chápu, že někdo má potřebu jíst odlehčené potraviny, já bych měl taky, jenže mi to nechutná. Ale proč tady má být eidam z Holandska nebo hrušky z Jižní Ameriky? To mi vadí. Nerozumím ani jablkům z Japonska.

Když si to někdo koupí, tak proč ne?

Je každého věc, pokud chce dát za kilo jablek pět stovek. Pro běžnou konzumaci bychom si prostě sezonní ovoce tady měli dělat sami.

Co si vlastně myslíte o alternativních, moderních potravinách, jako je tzv. nekafe, nemléko? Výrobci jsou tuzemští a slaví s tím úspěchy. Zrovna nemléko má výrobnu v Černošicích a nestíhá objednávky.

Z čeho se to vlastně dělá?

Myslím, že z kokosu nebo mandlí, prostě alternativa…

Tak to prostě není mléko, ale kokosový nebo mandlový nápoj. Mléko je z mléka. Co není z mléka, není mléko, i když to tak vypadá. Že to někdo takhle spojuje, tak je to jen marketing.

Respektuji alternativní potraviny, ale nejsem jejich příznivcem. Vypadám snad na to?

To máte jako s brouky. Do zákona o potravinách jsme museli napsat, že hmyz jsou potraviny nového typu, a do veterinárního zákona se musely vyjmenovat podmínky, za jakých se může chovat. No, jestli někdo chce jíst brouky, tak ať je jí…

A proč pěstujeme tolik řepky, když se jí nenajíme? Řepka navíc potřebuje víc postřiku. Kvůli těm pak hynou včely…

Dvě třetiny produkce řepky se používají v potravinářství. Nahrazuje například palmový olej. Ten také není přece žádoucí.

Proč ji nevyužívali naši předkové?

Dříve se využívalo máslo, sádlo. Výzkumy prokázaly, že řepkový olej má lepší vlastnosti než olivový olej. Je stabilnější při kuchyňském využití.

A třetina produkce řepky nám všem kazí benzín, respektive zanáší motory... Většina motoristů řepku takhle prostě vnímá.

To bychom se třeba i shodli, ale já to nevymyslel, že se přidává do paliv. Ministerstvo zemědělství s tímhle nic společného nemá.

Vy si to myslíte také, že řepka v palivech do aut je ničí, a co se ekologického přínosu týče, je sporná?

Tady není podstatné, co já si myslím.

No tak, pane ministře, jste člen vlády…

Když si Česko vyjednávalo s EU emisní podmínky, tak
řepka byla jediná cesta. Mimochodem, výměra ploch, kde se pěstuje řepka, za poslední léta klesla. Předloni se pěstovala na 412 tisících hektarech, letos na 369 tisících hektarech. A celá třetina nejde do paliv. Část se používá i v kosmetice.

A co ta chemie a uhynulý život kolem? Na internetu je video, jak vedle řepkového pole v křečích umřel zajíc. Není pak divu, že mezi lidmi se jí říká žlutý mor.

Tak ten zajíc měl tularémii, byl nemocný. Byl vyšetřen, nešlo o žádnou otravu. Řepka má největší nevýhodu, že kvete žlutě. Je moc vidět.

To ale není odpověď na to, že postřiky řepky likvidují zvířata a včelstva…

Na řepku se používají obdobné chemické přípravky jako na ostatní rostliny. Jsou povolené a mají pravidla používání. V používání pesticidů jsme ve srovnání se zbytkem Evropy podle Eurostatu výrazně pod celoevropským průměrem.

Možná chemicky stříkáme méně, ale není to pořád i tak moc?

Tak pak budou rostliny plné plísní a parazitů, ale to asi jíst nechceme, ne? To se shodneme. A když budou naši zemědělci pěstovat v režimu tzv. bio, tak výnosy budou menší a bude to znamenat citelné zdražení. Chemie ano, ale s mírou.

Je nad zemědělci kontrola, jak chemii používají, důsledná?

Absolutně. Pravidelně chodí kontroly, program na používání pesticidů je pečlivý, důsledný. Sleduje se, kolik se toho prodalo, použilo. Musíme také hlídat, aby nevznikl černý trh, pokud by se dozor přimáčkl až příliš.

Já sám se ptám, proč v některých zemích EU jsou některé přípravky povoleny. Naše zemědělce a potažmo lidi nemůžeme vystavit tomu, že sice budeme super bio, ale neprodá se to, protože to bude drahé. Dvě třetiny celkové spotřeby pesticidů v Evropě jdou na vrub Španělska, Itálie, Francie a Německa.

Pak se v Unii řekne, že se má o polovinu snížit používání pesticidů. Fajn, ale z jaké základny, ta není stejná. To stejné je u produkčního zatížení, přece nejde, když Holanďané mají tři takzvané velké dobytčí jednotky na hektar a my 0,4, tak to všem snížit o polovinu! Tohle mi opravdu vadí.

V Česku se pesticidy používají uváženě a samozřejmě výjimky existují. Jsou i předpisy, že zemědělec musí o chystaném postřiku předem informovat včelaře v okruhu dvou kilometrů.

A včelařství, to je u nás třetí největší v Evropě. Neobhajuji přitom jednotlivé případy, kdy se očividně nedodržela pravidla.

Pojďme dál. Teď konečně zapršelo, někde až moc. Takže sucho máme za sebou?

Zemědělské sucho pro tuto chvíli ano. Problém s tím, že potřebujeme zadržovat vodu v krajině, ale tím vyřešen není.

Budete zemědělcům důsledněji měřit erozi?

Existuje registr zemědělské půdy, v němž se eroze velmi detailně sleduje na základě měření a propočtů. Nelze ale teď říct: zlikvidujme všechny meliorace, potřebujeme zadržovat vodu. Meliorace jsou na 1,2 milionu hektarech, z toho půl milionu ale bylo vybudováno už před rokem 1945.

Kdyby ale například jižní Čechy nebyly odvodněné, tak tam dneska skoro nikdo nebydlí a jsou tam jen komáři. Meliorace mohou vodu stáhnout a umožnit vsakování bokem. Část z nich lze využít k vyrovnávání hladin v krajině.

A jak přimějete vlastníky půdy a její hospodáře, aby část ploch vyčlenili na remízky?

Přes peníze. Snížili jsme daně na remízky. Podporujeme také mokřady. Zjednodušeně řečeno, když farmář na lánu udělá mokřad, tak z této plochy dostává stejnou dotaci, jako by tam měl pšenici.

Od 1. ledna letošního roku je také maximální výměra jedné plodiny třicet hektarů. Se stohektarovými lány končíme. Pás bez zemědělských plodin, jenž vodu zadržuje, musí mít minimálně 22 metrů.

Jak to zkontrolujete?

Přes satelit. A kontroluje se to. Má zemědělec moc velký lán? Nedostane dotaci. Jakmile žádá zemědělec o dotace, tak se to prověřuje. Jakmile bude eroze dvakrát třikrát za sebou, tak se to bude se zemědělcem řešit.

Jenže, sucho a kůrovec pěkně řádí. Vidíte ty holiny?

Ano, protože se na to předchůdci vykašlali, nereagovali včas. Co se dá dělat. Jen za loňský rok se vysadilo přes 111 milionů kusů listnáčů a 31 milionů smrků.

Teď není smrkové dřevo pomalu už kam vozit, jenže za pět let ho bude zase málo. Nezdraží pak rapidně?

Logicky lze předpokládat, že ano. Proto někde je třeba i nadále vysazovat smrky. Štvou mě lidi, kteří o tomhle mluví a neví o čem. Nejde sázet jen listnáče.

Kolik státní kasu stojí zalesňování?

Předloni přes miliardu, loni 2,8 miliardy korun a teď žádáme o sedm miliard korun.

Kde ty peníze vezmete? To lítá miliarda sem, miliarda tam.

Tak v případě lesů se teď do nich jen vrací to, co se z nich bralo. Za pět let z nich do státního rozpočtu šlo přibližně
30 miliard korun.

V letech 2013/2014 bylo na účtech Lesů ČR okolo dvaceti miliard korun.

Před dvěma lety tam nebylo nic. Předchůdci je odvedli do státního rozpočtu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků