Hlavní obsah
Ministr školství Robert Plaga poskytl rozhovor deníku Právo. Foto: Milan Malíček, Právo

Učitelé zareagovali skvěle, říká Plaga o pandemii

Ministr školství Robert Plaga (ANO) v rozhovoru pro Právo zhodnotil stav školství po karanténě, kterou podle něho učitelé zvládli skvěle, dále úspěšnost u státních přijímaček na střední školy a u státních maturit. Popsal i plány resortu.

Ministr školství Robert Plaga poskytl rozhovor deníku Právo. Foto: Milan Malíček, Právo
Učitelé zareagovali skvěle, říká Plaga o pandemii

Víte, co je homofon?

Ne.

To je správná odpověď. Existuje homofonie nebo slova homofonní, tedy stejnozvučná, což lze určovat pouze v páru s jiným slovem (stesky–stezky). Přesto měli sedmáci ucházející se o šestiletá gymnázia v přijímačkovém testu Cermatu určovat ve výběru slov „homofony“, aniž by ta slova byla v páru. Jednou ze správných odpovědí je „víška“ (výška–vížka). Co vás napadá, když toto slyšíte?

Když jsme se letos bavili o jednotných přijímačkách, tak celá debata byla o tom, jestli má být jeden, nebo dva termíny. Já jsem říkal, že nám utíká podstata, tedy obsah zkoušky. A toto je další z příkladů toho, že mnohem zásadnější je to, co a jak je testováno. Teď se nebavím o tom, jestli je to chybně zadáno, nebo ne, ale vůbec o významu testování.

Nechme stranou, že se test zpětně neopravoval. Otázkou je, co jsme zjistili o žákovi, který podle představ Cermatu odpověděl správně.

V době koronakrize nebyla chvíle bavit se s Cermatem o změně obsahu už připravené zkoušky. Ale na mé podněty jsem okamžitě zaznamenal i kritiku, že bez změny rámcových vzdělávacích programů (RVP) není možné měnit obsah zkoušky.

Tato otázka v testu povede řadu škol k tomu, že podle tohoto pochybného zadání budou učit.

Často říkám, že toto není cesta, která by se mi líbila. Ale přiznávám, že není v silách ministra toto změnit mávnutím kouzelného proutku. Nelze během čtrnácti dnů udělat jiný test.

Lidé popisovali technologický skok kantorů jako úplně neuvěřitelný, jako ve Finsku.

Často kritizujete, že vzdělání je u nás úzce expertní, příliš specializované. Ale právě otázka na homofon apod. se může stát součástí výuky na druhém stupni ZŠ, přestože to RVP nevyžadují.

Všichni ředitelé vám řeknou, že ovlivňujeme na jejich školách výuku tak, aby částečně připravovali děti na to, co bude testováno, a ne aby naplňovali to, co si myslí, že je správné, což je rozvoj schopností, kompetencí podle daného vzdělávacího programu ve škole.

Co mě ale rovněž trápí, je fakt, že rodiče v chrtích závodech za omezenými místy na některých gymnáziích připlácejí dětem kurzy mimo školu jenom proto, aby uspěly v přijímačkovém testu. Optimální varianta by přece měla být ta, že to, co učí školy, je dostatečné k tomu, aby pak v rámci přijímacího řízení školy vybraly nejlepší.

Sám jste uznal, že přijímačkové testy je třeba změnit, protože neodpovídají výuce na moderní škole. Ta by měla vypadat jak?

Nechtěl bych paušalizovat. Všechny typy úloh nejsou odtažité od reality. Ale myslím si, že by tam měly být úlohy hodně aplikační, praktické, o používání jazyka.

Příklad s homofonem je ukázkou toho, co podle mě není zásadní věc, která určuje, že člověk jazyku rozumí, umí ho používat. Stejně to vidím i v matematice.

Klíčové úlohy, které ukazují aplikaci matematiky, nejsou ty, které se našrotíte, ale aplikační, slovní, které mají nějaké zadání. To je směr, kterým bychom se podle mého názoru měli víc ubírat. Říkám to i s vědomím toho, že právě u těchto typů úloh děti nejvíce selhávají.

Prodloužení času na testy u přijímaček pomohlo sejmout stres.

Nevyhovuje ale některým středním školám, že jim určité přijímačkové otázky přihrávají děti, které se umí šprtat?

Těžká otázka. Nemyslím, že by primárně každá střední škola preferovala, aby studenti byli šikovní v memorování a neměli ostatní schopnosti. Myslím, že si hlavně zjednodušují práci na vstupu, a ne že by preferovaly memorovací typy před kreativními typy nebo studenty, kteří jsou schopni používat aplikované vědy.

U přijímaček se celkově žáci trochu zlepšili. Znamená to, že se doma dokážou připravit lépe?

To by bylo zjednodušující tvrzení. Svou roli sehrálo, že jsme prodloužili čas jak na test z českého jazyka, tak z matematiky o 15, resp. o 10 minut. To pomohlo sejmout stres, který byl určitě nemalý, a možná to pomohlo i k lepším výsledkům. Přestože to dopadlo dobře, tak bych byl nerad, kdyby letošní model na jednotné přijímačky se stal standardem.

Paradoxně z reakcí rodičů jsem vypozoroval, že fatálnější pro ně nebyla maturita, ale jednotné přijímací zkoušky. Tam byly emoce vybičované, protože je rodiče brali jako zcela zásadní pro budoucnost svých dětí.

K maturitě letos mohli výjimečně jít i ti, kteří by k ní jindy nebyli připuštěni.

U maturity propadlo 17,7 prvomaturantů, což byl největší propad v historii státní zkoušky…

Pokud se podíváte jen na to číslo, tak vypadá jako historický propad. Pokud se podíváme trochu více do střev toho čísla, tak je potřeba říct, že zatímco v předchozích letech se ke zkoušce nedostavilo třeba devět procent studentů, tak v letošním roce to bylo 1,6 procenta.

K maturitě totiž letos mohli výjimečně jít i ti, kteří by k ní jindy nebyli připuštěni. Pokud bereme očištěné výsledky, tak by byly pravděpodobně lepší než v jiných letech.

A zase bych se zeptal, jestli státní maturitní testy odpovídají tomu modernímu typu vzdělávání.

Moje odpověď je stejná jako u jednotných přijímacích zkoušek. Největší neúspěšnost byla právě v aplikovaných úlohách. A kdyby tam byly jenom aplikované úlohy, tak by neúspěšnost ještě vzrostla. Ostatně i proto jsem navrhl zrušit povinnou maturitu z matematiky, která měla v příštím roce odstartovat, návrh už je schválen. Příští rok povinná maturitní matematika zkrátka nebude.

Co vám krize dala?

Jsem velmi překvapen tím, jak skvěle zareagoval terén. Jasně, byla spousta nedorazů, ale to se týká všech zemí. Lidé popisovali technologický skok kantorů jako úplně neuvěřitelný, jako ve Finsku, ke kterému všichni vzhlíží. Totéž se událo u nás.

Objevila se tu vzájemnost, se kterou si učitelé mezi sebou pomáhali, aby nastavili jakoukoliv formu vzdálené komunikace v té naprosto nestandardní chvíli. To je asi nejvíc „aha“ moment.

Ten „aha“ moment nastal i v mnoha rodinách, kdy si rodiče říkali, proč se mají učit děti Křesomysla a ostatní knížata, když měsíc po písemce už je nedokážou vyjmenovat.

Ano, i to byl silný moment. Když jsme se před 11. březnem bavili o redukci učiva a třeba expertní tým profesora Veselého ve Strategii 2030+ říkal, že se učivo musí redukovat o 50 procent, tak následovala strašná masáž, že jsme se všichni zbláznili, že chceme, aby děti byly hloupější. Není to pravda.

Proč?

Když informace nejsou používány, vyhasnou. Tedy když informace do dítěte nalijete, odškrtnete si, že knížata byla odučena, následuje jejich prozkoušení – ale pokud to není v žádných vazbách, tak se to prostě vytrácí.

Radko Sáblík, člen expertní skupiny Strategie 2030+, krásně připomněl Komenského: „Učme se míň, abychom se naučili víc.“ A to je platné zvláště v dnešní době, která je přehlcena informacemi. A to, co vypadalo jako knižní debata ministra školství a jeho expertního týmu, kteří jakoby nevědí, o čem mluví, protože jsou to vědci a ministerští úředníci vzdálení realitě, najednou každý rodič viděl ve svém obýváku, kuchyni…

Mohou si tu revizi učiva udělat školy samy v rámci vlastních plánů, v rámci školních vzdělávacích programů (ŠVP)?

Neznamená to, že bychom neměli modernizovat rámcové programy, ale ukazuje to, že školy si tváří v tvář zpětné vazbě od rodičů uvědomily, že potřebují změny. A motorem změn musí být rodič a tady se to ukázalo.

Ve Sněmovně bylo schváleno, že škola může ve školním řádu upravit používání mobilů. Dosud to totiž mohla korigovat jen ve výuce, ale ne o přestávkách.

Ale opravdu není zásadní revize, ale ta podpůrná část. A to je vzorový vzdělávací program. Pokud školy nemají v této oblasti nápady, tak se mohou nechat inspirovat, podívat se na vzorové učebnice, materiály. Domnívám se, že to, co může prospět vzdělávací soustavě, není revize, ale hlavně celý metodický aparát pro školy, které tu volnost současných rámcových programů nevyužívají.

Kdy se začnou změny, o kterých mluvíte, projevovat?

Školy ať nečekají revoluci. Ta byla před patnácti lety. Hlavně jde o to, aby ministerstvo dokázalo do terénu dostat podporu. Bavíme se o roku 2023. V případě informačních a komunikačních kompetencí (ICT) je řeč o roce 2021.

Pořád tady jsou konsternovaní rodiče, kteří by očekávali víc. Co mohou dělat?

Jsou školy, které mají uznání od rodičů, že to zvládly. A pak ty, které to uznání nemají. Hlavní rozdíl je v komunikaci. Doporučil bych jim, aby své pocity a poznatky, co fungovalo a co ne, škole sdělovali. Je pak na škole, aby je vyhodnotila. Ano, co rodič, to názor, ale třeba jsou i školy, které už nyní své programy upravují. Ten tlak si zažila i gymnázia.

To i na gymnáziích si rodiče stěžovali, že se tam toho učí moc? Vždyť proto tam své děti posílají.

Ani víceletá gymnázia to neminulo. Ale pokud máte osmileté gymnázium, které se profiluje svou vizí gymnázia starogermánského typu, tak tam snížit tlak na memorování a jeho štábní kulturu nebude možné.

Ale každá škola reagovala podle svých možností. Podle šetření České školní inspekce většina škol chytla příležitost za pačesy, byť různým způsobem. Někdo třeba pokládal posílání úkolů mailem za distanční vzdělávání. Někdo zase zahajoval online výuku v devět ráno a končil ve 14.00.

Plány počítají i s tím, že se budou víc využívat moderní technologie. Jak teď v digitální gramotnosti učitelé obstáli?

Před krizí, když jsme se bavili o proměně ICT kompetencí, tak nám z odborné veřejnosti někteří ředitelé říkali, že oni ty své starší kolegy z oblastí fyziky, chemie nedonutí užívat digitální technologie. Teď museli do vody skočit rovnýma nohama a titíž říkali, že i tu myšlenku využívat nové technologie ve svém vyučování přijali.

A pak máme čísla: Národní pedagogický institut dělá webináře o vzdáleném vzdělávání. Během krize jsme měli 35 tisíc účastníků. Celý minulý rok prošlo těmito programy dohromady 65 tisíc lidí.

Takže od září budou děti ve školách víc klikat?

Řada učitelů se posunula v tom, že si umí představit používání technologie ve svém předmětu. Nebudou se toho bát. To procento, kdy to budou dělat z vlastní vůle, od září nezanedbatelně vzroste.

Co nového ještě čekat od září?

Ve Sněmovně bylo schváleno, že škola může ve školním řádu upravit používání mobilů. Dosud to totiž mohla korigovat jen ve výuce, ale ne o přestávkách. Moderní technologie jsou dobrý sluha, ale zlý pán. A školní řád je i pod kontrolou rodičů.

Celý rozhovor naleznete v sobotním vydání deníku Právo.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků