Tornádo zničilo rodině oba domy

Dva domy vedle sebe v Hlavní ulici v Hruškách byly donedávna zázemím pro tři generace. Starší budovu si nedávno opravili manželé Hříbkovi, radovali se v ní ze dvou malých synů.

„Když to přišlo, popadla jsem děti a utíkali jsme na záchod. Je to jediná místnost uprostřed domu, kde nejsou žádná okna. Drželi jsme dveře a čekali, až to skončí,“ vzpomíná Dita Hříbková na osudnou noc, kdy se z opraveného domu stalo monstrum bez střechy a oken.

„Žena byla v práci. Já jsem zrovna vylezl ze sprchy, když to přišlo. Byl jsem v obývacím pokoji. Najednou smršť vyrazila okno do haly a na druhé straně letěla ven. Vyletěl jsem zavřít prosklené dveře z haly do pokoje. Létaly tam břidlice ze střech a všechno možné. Podařilo se mi dveře zavřít. Až pak, až vše ustalo, jsem pochopil, že kdyby mě to vytáhlo hned, tak by mě nikdo nenašel,“ vzpomíná Ladislav Darmovzal, otec Dity.

Že v tu samou dobu tornádo strhlo jednu vnitřní zeď na schodiště a strhlo i boční stěnu domu, zjistil, až bylo po všem.

Randál tornáda byl silnější. „To jsem viděl, až tornádo prošlo,“ říká muž. Jeho syn Ladislav mladší byl v tu chvíli na zbrojnici, očekával poplach na pomoc při krupobití.

Dobrovolní hasiči z Hrušek okamžitě půjčeným traktorem s nakladačem prohrnuli alespoň nouzový průjezd ulicí a začali pomáhat. A nejen oni. „Když jsme se dostali z domu, běželi jsme zkontrolovat sousedy. Jeden hodně krvácel z řezné rány, toho jsme rychle ošetřili,“ vzpomíná Tomáš Hříbek, zeť Ladislava.

Po události se zvedla vlna solidarity, spousta přátel i zcela neznámých lidí jim pomáhá obnovit bydlení. „Čeká nás oprava střechy a musíme připravit podkroví, aby tam rodiče mohli bydlet, než budou mít vlastní dům,“ popisuje Dita.

Novější dům jejího otce je neobyvatelný a statik vynesl ortel: demolice. „Sháním firmu, která postaví nový, kdy se tak stane, nevím. Není materiál a nejsou ani volné kapacity stavbařů,“ říká Darmovzal.

Celá rodina má i spoustu dalších starostí. Syn přišel o doklady, tornádo vzalo i rodný list. „Něco už mám. Našel se můj řidičák. Byl někde u Lužic,“ pousmál se Ladislav mladší.

Bilance třígenerační rodiny ze dvou sousedních domů podle Dity Hříbkové obnáší věci smutné i povzbuzující. Jeden dům k demolici, druhý potřebuje celkovou rekonstrukci. Všechna auta rodiny zničená.

„To je majetek, pořád jsou na tom lidé, kteří dopadli hůř. Jenže to dopadlo i na naše děti. Mladší, když je v našem domě, tak se bojí, nehne se na krok ode mě a pláče. Bude to těžké zapomínání,“ říká mladá žena.

Vzpomínky na těžkou životní zkoušku ale bude mít spojené taky s obrovskou vlnou podpory a pomoci. „Je to neuvěřitelné, co lidé dovedou, jak se umějí spojit a pomáhat,“ říká.

Ovšem neplatí to pro všechny. „Bohužel. Přijela sem parta řemeslníků na pomoc. Zatímco pracovali, někdo jim ukradl vozík i s latěmi na opravu střech. Kdybychom tak zloděje dostali do rukou. Ten už by do ruky nic nevzal,“ jiskří v očích Tomáši Hříbkovi.

Kde je možné přispět na oběti tornáda: