Hlavní obsah
Ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun Foto: Petr Hloušek, Právo

Šéf vojenských zpravodajců: Zájemci o službu musí mít pocit vlastenectví, počet takových roste

Ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun je v čele armádní tajné služby už pět let. V exkluzivním rozhovoru pro Právo řekl, že je rád, že se zpravodajství podařilo získat zpět sebedůvěru, kterou ztratilo po zatčení svých dvou šéfů v kauze Jany Nagyové.

Ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun Foto: Petr Hloušek, Právo
Šéf vojenských zpravodajců: Zájemci o službu musí mít pocit vlastenectví, počet takových roste

Do vedení Vojenského zpravodajství jste přišel před pěti lety jako nevoják, jak vás vojenská komunita přijala mezi sebe?

Příslušníci Vojenského zpravodajství sice slouží podle zákona ve vojenském poměru, ale není to klasická armáda a klasická vojna.

Nikdo neměl problém s tím, že nejsem voják. Mám zkušenosti v bezpečnostních sborech a nikdy jsem ke zpravodajské práci nepřistupoval z pozice vojáka, ale z pozice člověka, který se celý život pohyboval v bezpečnostním a zpravodajském prostředí.

Pracoval jste u policie, u takzvaných nelegálů, což je jednotka, která se infiltruje mezi zločince. Je taková zkušenost dobrá pro službu u špionů?

Určitě. Útvar pro skryté operace – a jeho činnost není jen o nelegálech nebo policejních agentech – je policejní práce, která má nejblíž ke zpravodajským službám.

Co vás vedlo k tomu, jít do takovéhoto dobrodružství?

Mě nic nevedlo. Já jsem to dostal jako rozkaz.

Z policie jste odešel do civilní rozvědky (ÚZSI), teď řídíte Vojenské zpravodajství. Přijde mi, že hledáte práci s adrenalinem záměrně.

Jestli je to něčí záměr, tak ne můj. U policie jsem měl velké štěstí, že tehdejší náměstek policejního prezidenta Honza Zátorský řekl, že potřebujeme útvar pro skryté operace.

Vytáhl mě, ať ho vybuduji. Později se na skryté operace – používání agentů, různé předstírané převody, což jsou nákupy drog či zbraní na ulici nebo ve zločineckém prostředí – nabalily všechny ostatní věci, jako je ochrana svědka apod.

Sám jste někdy pracoval mezi kriminálníky?

Ano, dostal jsem se do toho ještě na klasické kriminálce, kdy to nebylo ještě zákonem upravené a kdy se to dělalo jako běžná policejní práce. V okamžiku, kdy se to upravilo zákonem, tak už jsem měl smůlu a už jsem to jenom řídil a měl nervy, protože u těchto akcí člověk zestárne, zejména když nemůže být u toho a sedí přitom v kanceláři.

Proč jste se dal k rozvědce?

Na skrytých operacích jsem byl strašně dlouhou dobu a člověka to unaví. A když přišla nabídka, jít pomoci stavět operativu na ÚZSI, tak jsem šel.

Hledáme různé zaměření osobností, ale to, co ty lidi musí spojovat, je pocit vlastenectví, musí to dělat z přesvědčení pro svou zemi.

Nabíráte do Vojenského zpravodajství nové lidi, o koho máte zájem?

Dovedností potřebujeme celou řadu. Není to úplně jednolité, protože člověk, který je vhodný na kontrarozvědku, není vhodný na rozvědku a naopak. Hledáme různé zaměření osobností, ale to, co ty lidi musí spojovat, je pocit vlastenectví, musí to dělat z přesvědčení pro svou zemi. Nemůže to být člověk, který to dělá čistě jako zaměstnání. To se nikdy nepovede.

To je to hlavní?

Myslím, že míra vlastenectví se za poslední roky zvyšuje. Počet uchazečů, kteří u pohovoru nebo při testech sami o sobě říkají, že jsou vlastenci, roste.

V inzerátu, který máte na stránkách, píšete, že požadujete, aby uchazeči měli charakter. Co tím myslíte?

Platí pravidlo, že z darebáka charakterního člověka, kterého potřebujete pro službu, nikdy neuděláte. Charakterního člověka ale naučíte hrát roli, aby se v tom prostředí ztratil, aby s ním splynul, ale ten člověk v sobě musí mít morálku a charakter.

Daří se vám nabírat?

Daří, byť není kvůli ekonomické situaci taková poptávka. Ale nemůžeme si stěžovat, že by to byla kritická situace, a hodně lidí vyřazujeme jak na psychotestech, tak na absenci právě morálních vlastností a hodnot.

Za pět let jste určitě zažil různé chvíle. Co se povedlo a co ne?

Asi nejvíc si cením toho, že se službu povedlo stabilizovat, protože po období, kdy došlo k zatčení generálů Páleníka a Kovandy, to nebylo úplně jednoduché. Služba neměla žádnou sebedůvěru sama v sebe. Podařilo se rozvinout obory, které se ve službě předtím nedělaly. Služba je stabilizovaná personálně i v otázce kolegiálních vztahů a profesionality. Nepovedl se nám dotáhnout zákon o kybernetické obraně.

Proč si myslíte, že jste se už vzpamatovali ze skandálu kolem Jany Nagyové?

Z několika důvodů. Za prvé už od té doby uběhl docela dlouhý čas. Za druhé došlo k naprosté obměně lidí, kteří v tu dobu byli ve funkcích a kteří o něčem mohli rozhodovat. A potom ti lidé, kteří do toho byli vtaženi, tak to nebyli lidé, kteří to dělali jako svoji profesionální činnost. To byli jednotlivci, kteří se věnovali ve službě úplně jiným věcem.

Ve zpravodajství je několik tisíc lidí. Jak je možné, že dopustili, že došlo k takovému zneužití?

Zneužití zpravodajské služby? Tak to označil soud. Lidé, kteří do toho byli zapojeni, tak to byli jednotlivci. To nebyla služba jako služba. Na druhou stranu, a to se musím zastat jak generála Páleníka, tak Kovandy, to byli dlouholetí vynikající velitelé speciálních sil a byli v různých funkcích v armádě i na zahraničních misích, a to se v tom příběhu pak už bohužel neobjevilo.

Co se změnilo, aby k takovému průšvihu už nemohlo dojít?

Zásadně se změnila atmosféra ve službě a kontrolní mechanismy, aby k tomuto už nikdy nemohlo dojít. Kontrolní mechanismy se znásobily a vztahy ve službě nejsou až tolik vojenské, ale jsou opravdu na principu profesionality v oblasti zpravodajství, a v tom se samozřejmě diskuse a vlastní názory počítají mnohem víc než prostá subordinace.

Další průšvih byla kauza Fajád. Do Libanonu jste poslali svého agenta Martina Psíka, jenž byl ve skupině unesených, které se podařilo až po půlroce vyměnit za libanonského obchodníka se zbraněmi Fajáda. Tehdy se mluvilo o tom, že to bylo natolik závažné, že se pod vámi kývala židle. Byl ve hře váš odchod?

Musím jasně říct, že to nebyl v žádném případě průšvih Vojenského zpravodajství. Víc o tom nechci mluvit, a hlavně ani nemohu.

Nikdy jsem od tehdejšího ministra obrany Stropnického nebo od premiéra necítil tlak na to, že bych měl odejít. Nikdy. Nakonec celé vyšetřování potvrdilo, že se o žádné zavinění Vojenského zpravodajství nejednalo.

Říkalo se, že jste neodhadli situaci a poslali svého člověka do nebezpečí.

Ale od čeho stát ty služby má? Stát má služby od toho, aby v nebezpečném prostředí konaly a aby dělaly činnost, která by byla nebezpečná pro běžné občany, a aby je ochránila. Říct, že je něco nebezpečného a že v tu chvíli to zpravodajská služba nebude dělat, nejde.

Ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun

Foto: Petr Hloušek, Právo

Působení v zahraničí s sebou nese nějakou míru rizika. Jsem přesvědčený, že věci, které se měly udělat, aby se nebezpečí eliminovalo, se udělaly, a prostě to dopadlo tak, jak to dopadlo. Když se podíváte dnešníma očima na situaci v Libanonu, tak Libanon není společnost v západním střihu a dějí se tam věci, které si ve střední Evropě nedokážeme představit.

Kyberzákon, který už pět let tvoříte, se nelíbí civilní kontrarozvědce BIS. Co říkáte na výhrady, že by internet neměla sledovat a proti hackerům útočit zpravodajská služba?

Úkol vytvořit kybernetickou obranu je platný čtyři pět let a Vojenskému zpravodajství dala tento úkol ještě předchozí vláda premiéra Sobotky. Úkol je pořád platný a výhrady BIS nejsou v podstatě o věcném naplnění zákona, ale je to filozoficko-ideologický problém, který musí rozseknout vláda. Není tam věcný problém, že kybernetickou obranu nemá dělat Vojenské zpravodajství.

BIS říká, ať to dělá generální štáb.

To nemá v podstatě žádnou logiku, protože generální štáb na to nemá vybudované prostředky. My jsme ty prostředky vybudovali a podstata té práce je sdílení zpravodajských informací, a to nemůže dělat generální štáb, to musí dělat zpravodajská služba, a jelikož se jedná o obranu země, tak zpravodajská služba v působnosti ministerstva obrany.

Kdyby to neřešil nikdo, co by se stalo?

Když to nebude řešit nikdo, tak země bude mít sníženou míru možnosti se bránit kybernetickým útokům. Důvod, proč to bylo svěřeno Vojenskému zpravodajství, vznikl na základě analýzy, na které se podílely zpravodajské služby včetně BIS, a došly k závěru, že je potřeba vybudovat aktivní formu obrany, a tím bylo pověřeno Vojenské zpravodajství. Situace v kybernetickém prostoru se od té doby změnila, ale jedině k horšímu.

Ve vaší poslední výroční zprávě píšete, že Spojené státy americké „už nejsou jedinou velmocí, která disponuje takovými vojenskými technologiemi a prostředky, jimž by jiná velmoc nemohla konkurovat“. Co z toho vyplývá pro naši obranu? Znamená to, že Spojené státy už nejsou tzv. světovým četníkem?

Nevím, jestli to nazvat četníkem, ale je úplně jasné, že moderní vojenské kapacity za poslední desetiletí nebývale znásobila Čína. Je vidět, že Rusko se také vrátilo k vývoji zbraní a dokáže svět překvapit svými vojenskými technolo­giemi.

Pro nás z toho vyplývá, že musíme tvrdohlavě budovat kolektivní obranu. Členství v NATO je naše jediná šance pro budoucnost, na zajištění obrany, protože žádná bilaterální smlouva České republiky třeba se Spojenými státy zemi neubrání.

Myslíte, že se dnes spoléháme na to, že nás případně Američané vytáhnou z bryndy?

Myslím si, že nespoléháme. Minimálně mezi odborníky je jasně převládající myšlenka, že musíme být součástí kolektivní obrany a musíme se na ní aktivně podílet. Vláda si uvědomuje, že pokud chceme být platným členem kolektivní obrany, pokud nechceme být jenom černým pasažérem, tak musíme dotáhnout zbrojní rozpočet na ta dvě procenta HDP.

Dále ve výroční zprávě píšete, že „čínská iniciativa Pásu a cesty, její globální ambice a pravděpodobnost jednostranné čínské expanze se stanou zdrojem rostoucích obav představitelů zemí EU“. Z čeho vyplývá takovéto tvrzení?

Jednak to vyplývá z toho, že je to naprosto jasná snaha Číny o zvýšení vlivu a o posílení postavení v regionech, kudy Hedvábná stezka prochází. Samozřejmě země Evropské unie, jakmile se stanou součástí tohoto projektu, tak musí nějakým způsobem vyvažovat mezi členstvím v tomto projektu a v Evropské unii.

Asi nenaplní ambice obou projektů. To samozřejmě není úplně správná cesta. Čína se tímto snaží prosazovat svůj vliv.

Co se týče operací kontrarozvědky, tak tam jste v informování veřejnosti velice skoupí. Píšete pouze, že se práce cizích tajných služeb na území Česka nezměnila. Na rozdíl od toho BIS ve své zprávě popisuje, jak tady pobíhají čínští a ruští agenti. Proč jste v tom tak opatrní?

Skoro bych to nechal bez komentáře. Určitě naše kontrarozvědka netrpí nedostatkem činnosti.

Čím jste si vysloužili, že vás prezident Zeman šetří na rozdíl od civilní kontrarozvědky? Čučkaři vás nenazývá ani vás nekritizuje, že byste měli přestat s honěním čínských a ruských agentů a raději bojovat s korupcí. Jaké s ním máte vztahy?

Já jsem s ním nikdy nemluvil. Viděl jsem ho jen, když mě jmenoval generálem.

Už nějaký čas budujete centrum pro zpracování satelitních snímků. K čemu ho budete používat?

Armáda ČR působí v mnoha zahraničních misích a my jsme spoluodpovědní za její bezpečnost. Pro nás je snímkování oblasti, kde naši vojáci působí, naprosto klíčové, protože nám to umožní zvýšit jejich bezpečnost a jim to umožní operační působení v terénu.

Základna je vybudovaná, od 1. ledna příštího roku začne její provoz a teď už se dělají jen vylepšení, aby se snímky daly získávat rychleji, ve větším rozlišení apod.

Ta věc je poměrně zásadní, protože když jsme měli vojáky v Iráku a Islámský stát hrozil tím, že vyhodí do vzduchu Mosulskou přehradu, tak jsme vypracovali matematicky složitý model, kam by se až dostala voda z protržené přehrady a co by to znamenalo pro naše vojáky. K tomu všemu se dá využít satelitní centrum, satelitní snímky, protože tím změříte výšku terénu, profil a můžete vypočítat, co se stane, když někdo udělá takovouto věc.

Když jste to vypočítali, tak jste jim řekli, ať se v záplavové oblasti nepohybují?

Jasně. Dali jsme doporučení, že v nějaké oblasti by se rozhodně neměli zdržovat, čemu se vyhnout. Má to dopad na evakuační plány a podobné věci. Sdíleli jsme to se zahraničními partnery a diskutovali jsme dopady.

Boj proti terorismu a Islámskému státu je mantra, která nás všechny spojuje.

Jak nás ohrožuje turecká operace na severu Sýrie? A jak to ovlivňuje spolupráci s Tureckem v rámci NATO?

Je jasné, že zájmy Turecka v tuto chvíli nejsou totožné se zájmy České republiky. Česko, stejně jako ostatní země NATO, má zájem, aby tam byl klid, a ne aby se tam vyvolávalo další napětí. To pouze vyvolá další vlnu uprchlíků a nekontrolovaný pohyb osob, mezi kterými se mohou ukrývat islamisté a bojovníci IS.

Měli bychom rychle překonat období naprosté neinformovanosti a nekoordinovanosti západního světa a dojít k jednotnému postupu, jak situaci stabilizovat. Ale nebude to jednoduché, protože jde o složitý region s mnoha vlivy a historickými křivdami.

A jak to ovlivnilo spolupráci tajných služeb NATO a Turecka?

Zpravodajské služby mají tu výhodu a sílu, že spolupracují i země, které nejsou ve zcela přátelských vztazích. A v rámci NATO je to jiná situace, byť spolu ty země nesouhlasí, tak ta spolupráce je dobrá. Jsou věci, které spojují všechny. Boj proti terorismu a Islámskému státu je mantra, která nás všechny spojuje, protože nás všechny ohrožují.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků