Hlavní obsah
Ministr obrany Lubomír Metnar Foto: Petr Hloušek, Právo

Metnar: V Afghánistánu jsme nevyhráli, ale pomohli jsme

Ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) v rozhovoru pro Právo vysvětluje, proč mu nevadí, že ho premiér Andrej Babiš vytáhl na kandidátku jako králíka z klobouku. Válku v Afghánistánu podle něj Západ nevyhrál, ale přinesl tam pokrok.

Ministr obrany Lubomír Metnar Foto: Petr Hloušek, Právo
Metnar: V Afghánistánu jsme nevyhráli, ale pomohli jsme

Pane ministře, na severu Moravy budete kandidovat na poslance. Zalíbilo se vám v politice?

Vždycky, když jsem něco dělal, tak jsem to dělal naplno a zodpovědně. A chtěl bych říct, že vždycky jsem výzvy přijímal a není mým stylem, že bych z boje utíkal. Na ministerstvu obrany jsem zažil spoustu krizových situací, kdy jsem musel rozhodovat pod tlakem. To považuji za velmi dobrou průpravu pro politickou kariéru.

Dříve jste na dotazy, zda půjdete do politiky, odpovídal, že ne, že jste spíše krizový manažer. Co ta změna?

Vše plyne a vyvíjí se, ale na druhou stranu, to nebyl můj nápad. Dostal jsem nabídku od pana premiéra a po zralé úvaze a po diskusích jsme se domluvili, že budu kandidovat.

Nejsem moc viditelný, ale není mým stylem, abych někde tajtrlíkoval

Budete dvojkou za ANO v Moravskoslezském kraji. Když o tom rozhodovala tamní organizace, tak jste nominaci nezískal a na kandidátku vás dosadilo až vedení ANO. Nevadí vám, že jste nezískal důvěru v kraji, který máte ve Sněmovně zastupovat?

Před 14 dny jsem byl s premiérem na Ostravsku a tam jsme s hejtmanem Vondrákem moji kandidaturu projednávali. Hejtman Vondrák mi řekl, že by moji kandidaturu velmi uvítal a že se těší na spolupráci. Já osobně se nikam necpu.

Viděli jsme nyní v ČSSD na jižní Moravě, že takovýto způsob dosazování kandidátů na čelní místa kandidátek vede k rozbrojům. Nebojíte se, že to vyvolá zlou krev?

Vyloučit nelze nic. Ale nepředpokládám to. Nechci se hodnotit, ale nepovažuji se za kontroverzního člověka. Vždycky jsem věci řešil uvážlivě a s rozumem, takže předpokládám, že jsem takto vnímán.

To je sice hezké, ale zabíráte někomu místo.

To už je politika a podle mého o tom v ANO diskuse proběhla.

Podle mého tento způsob vytahování králíků z klobouku škodí demokracii, a hlavně té vnitrostranické. Jak to vnímáte vy?

Rozumím, kam míříte, ale vy hovoříte o organizační stránce a já se spíše zaměřuji na výkonnou část politiky. Je možné dodržovat vámi naznačený systém, který by neškodil politice, ale podívejte se do historie a můžeme hodnotit celou řadu politiků, kteří byli nominováni svými regiony a jejich přínos pro tuto zemi a svoji stranu nebyl zrovna valný.

Tento pohled přinesl do české politiky Babiš: řídit to jako firmu. Ale v ústavě je, že všechna moc vychází z lidu a způsob, kdy straníci na okresech a krajích nominují kandidáty do zastupitelských sborů, nejlépe tomuto ústavnímu zadání vyhovuje. A jak se to dělá v ANO, SPD a teď i v soc. dem., to podle mě silně nabourává. Vám to nevadí?

Na přímou otázku odpovídám, že ne, protože si myslím, že není dokonalý žádný systém a až historie ukáže, co se osvědčí.

Mluví se o vás jako o neviditelném ministrovi. Dotklo se vás to?

Nedotklo. U ministrů obrany považuji určitou střídmost a racionalitu jako dobrý přístup a v minulosti se mi to opravdu několikrát potvrdilo. Ve světě je řada úspěšných ministrů, kteří nemají potřebu být obden v médiích a plnit sociální sítě salvou příspěvků. To je můj přístup a naprogramovaná změna by na mně byla vidět a podprahově by to voliči poznali. A to by bylo špatně a není mým stylem, abych někde tajtrlíkoval.

Ministr obrany Lubomír Metnar

Foto: Petr Hloušek, Právo

Přesto se asi budete muset zapojit do kampaně. Počítáte s tím?

Každopádně. Když jsem přijal kandidaturu, tak k tomu přistupuji zodpovědně a vážně a budu chtít uspět. Veškeré této činnosti, které jsou v souvislosti s kampaní, jsem připraven se zúčastnit, prezentovat se a tyto akce realizovat, protože bez toho to asi nejde.

Budete i realizovat rozdávání třeba koblih na mítincích?

To nevím. Toto je moje první kandidatura, do které vstupuji. Ptám se proto kolegů, kteří to mají za sebou, jaké s tím mají zkušenosti. Uvidíme, jaký to bude mít rozměr.

Co bylo za ty roky na obraně pro vás nejsložitější?

Nejsložitější bylo odpovědně proniknout do těch věcí, pochopit je a najít řešení hlavně při akvizicích. Odstraňovali jsme chyby, které odstraňujeme dodneška, spoustu nákupů jsme se snažili rozhýbat. Když jsem přišel, tak řada nákupů byla zastavená, celá řada akvizic byla pod trestním řízením, byl tu politický tlak, aby se to rozhýbalo a aby modernizace běžela, protože to jsou i naše závazky vůči NATO.

Myslel jsem si, že řeknete, že nejhorší bylo, když jste musel pohrozit demisí, pokud obraně nevrátí vláda peníze.

To byla samozřejmě složitá situace, ale nebylo to osobní, avšak profesní rozhodnutí, protože jsem věděl, že je naprosto špatně, aby tu docházelo ke škrtům, a nechtěl jsem s tím spojovat své jméno.

Ke škrtům ale zřejmě dojde, protože ministerstvo financí v rozpočtech obrany na příští tři roky seškrtalo 17 miliard. Armáda je znepokojená, náčelník generálního štábu bije na poplach. Smíříte se s tím, anebo jak ministryni financí přesvědčíte?

Určitě se budeme snažit to změnit. Budeme mít jednání o rozpočtu ke konci srpna.

I vojáci se prý snaží ministryni Schillerovou přesvědčit.

Ano, ve středu jí ukázali v Přáslavicích, jak vypadá zastaralá technika, která by už neměla být v armádě, ale v muzeu, a ukázali jí také novou techniku, jak by to mělo vypadat, aby armáda směřovala k 21. století.

Chápu, že pandemická doba má dopad do ekonomiky, ale nemohu se s novým návrhem absolutně ztotožnit, byť rozpočet za poslední roky roste, protože máme plány, které jsou vládou schválené. Chceme modernizovat armádu. Proto chci na ministerstvo financí jít s ambicí, aby se finanční výhled vrátil, kde byl.

Brzy se bude rozhodovat o stíhačkách. Existuje varianta, že bychom se bez nich obešli?

Byl bych absolutně proti, a to nejenom z hlediska ochrany našeho vzdušného prostoru, ale i kvůli mezinárodnímu kontextu, protože pomáháme s Air Policingem (střežení vzdušného prostoru – pozn. red.) nejenom na Islandu, ale i v Pobaltí. Jsem za to rozhodnutí, které bylo učiněno v minulosti, že budeme mít stíhačky, velmi rád, protože to armádu staví do úplně jiného světla.

Pobaltské země, které jsou ve větším ohrožení než my, je nemají.

Nejsme malá armáda. Z aliančního pohledu jsme hodnoceni jako armáda středního typu a nadzvukové letectvo k tomu patří a já bych se nechtěl zařadit do skupiny malých armád.

Často slyším výhradu, nač obraně přidávat peníze, když je stejně neumíte utratit. Velké projekty, které spolknou nejvíc peněz, se vlečou. Proč to nejde rychleji? 

Není to v žádném případě ideální, ale není to tak, jak říkáte. Začnu tím, že peníze údajně nedokážeme utratit. Minulý rok jsme nespotřebované nároky stáhli na částku 1,8 z necelých čtyř miliard před dvěma roky a řada ministerstev na tom byla mnohem hůř.

Druhá věc, proč se to vleče. Žijeme v poměrně složitém právním řádu ČR i EU a celý proces je velmi byrokratický a zdlouhavý. Vezměme si například největší nákup BVP (210 bojových pásových vozidel za 52 mld. Kč – pozn. red.). Podle zákona o rozpočtových pravidlech, pokud nemáte finančně krytou zakázku, nemůžete dělat žádné stěžejní rozhodnutí a vést jednání.

To se třeba stalo teď, když obrana přišla o deset miliard a posledních pět miliard bylo vráceno ke konci dubna. Navíc během pandemie byla osobní jednání velmi složitá a některé věci prostě neprojednáte, když máte covidová opatření. Museli jsme také stále odsouvat zkoušky funkčních vzorků.

Smlouvu na BVP už před volbami nepodepíšete. Stihnete podepsat alespoň nákup děl od francouzské firmy Nexter a raketový systém Spyder od Izraele? A podařilo se vám srazit cenu, protože proti předpokladům by zbrojaři chtěli navíc přes 50 procent původní ceny?

Ano, přišly nabídky, které byly poměrně vysoké. Začalo intenzivní vyjednávání o ceně, aby došlo k jejímu snížení a aby se dojednaly výhodné podmínky pro to, aby se nezastavila modernizace. Teď jsem byl v Izraeli a o kus jsme se posunuli, musí se ještě posoudit zapojení českého průmyslu. Poté ještě bude muset ověřit cenu znalec a schválit vláda.

Ale mou ambicí je, abychom to do voleb někdy v září podepsali. V Izraeli jsme dosáhli nejen určitého snížení ceny, ale i na další benefity v podobě výcviku a vzdělání pro speciální jednotky, vojenskou policii nebo pro obsluhu bezpilotních prostředků v řádu stovek milionů.

Podle mých informací Izraelci nedokážou přenést 30 procent z té zakázky na české firmy.

To se teď posuzuje. Musí přenést 30 procent, jinak nesplní kritéria, která jsme na počátku vyjednávání nastavili. U děl je jiný problém, a to výroba munice českými firmami.

Jak jsem to pochopil, tak firma Nexter chce od českých firem STV Group a Explosia tak vysoké poplatky za certifikaci munice, že se to rovná šikaně. Co s tím uděláte?

Šikanou bych to nenazval. Dodavatel si klade určité podmínky. To se musí vyřešit a já do té doby nedovolím, aby se to posunulo dál.

Neukazuje se u těchto zakázek, které jste dali určitým výrobcům napřímo pouze na základě marketingového průzkumu, že příliš riskujete, že vás vezmou ti zbrojaři na hůl, protože nejsou vázáni vysoutěženou cenou?

My si nevybíráme podle nejnižší ceny, ale podle toho, co nejvíce odpovídá požadavkům armády. A potom zkoumáme, jaká je reálná cena. Až pak začíná vyjednávání a samozřejmě se do ceny započítá inflace, zvýšení cen materiálů, ceny práce. A nakonec se udělá znalecký posudek, který ověří, jestli je ta cena reálná.

Ale u výběrového řízení by tyto vícenáklady šly za dodavatelem, protože vyhrál s nějakou cenou a s tou by se nemělo hýbat.

Z hlediska bezpečnosti dodávek je nejlepší řešení nákup vláda–vláda. Tam je možné se vyhnout složitým situacím, kdy neúspěšní dodavatelé podávají stížnosti a námitky, které mohou nákup zablokovat klidně i na dva roky.

Vrtulníky jste také nakupovali od americké vlády přímo, a přesto jste dostali od antimonopolního úřadu (ÚOHS) půlmiliardovou pokutu. A vsadím se, že až podepíšete nákup děl, tak přijdou Slováci a budou si stěžovat, že nabízeli nižší cenu.

To není pravda. Tím jsme se zabývali a i poté, co Francouzi navýšili cenu, tak slovenská děla vyjdou dráž. A neplní základní technické parametry, které chtějí vojáci.

A ta pokuta? ÚOHS to tak vyhodnotil, ale jen proto, že má jiný právní názor, než má ministerstvo obrany. A jaký právní názor je dobrý, může rozhodnout pouze soud. A podívejte se, kolik ÚOHS prohrál správních sporů. Dvě třetiny.

Jde o právní názor a resort obrany i já jako ministr dostáváme hroznou sodu, jak jsme to všechno špatně udělali. Samozřejmě že vše, co jde, jako výstroj nebo auta, soutěžíme. Ale u složitějších nákupů je lepší z hlediska bezpečnosti nakupovat systémem vláda–vláda.

Zastáváte názor, že je chyba, že se spojenci stahují z Afghánistánu. Proč? Jasně se ukázalo, že tam to vojenské řešení nemá.

Jasně, ale vojenská přítomnost měla napomoci politickému řešení vleklé vnitropolitické krize v Afghánistánu. Otázkou je ta rychlost, jakou jsme se stahovali, protože pouze eskalovala útoky na civilní obyvatelstvo. Špatně bylo rychle odcházet, i když vím, že tam nebylo možné být do nekonečna. Tuto válku v Afghánistánu jsme nevyhráli, ale došlo tam k velkému pokroku. Tálibán začal dodržovat dohody a neútočí na spojenecké vojáky, jedná s místní vládou.

Když spojenci před 20 lety přišli, afghánská armáda měla šest tisíc vojáků, nyní má 300 tisíc vojáků a dobře vycvičených 25 tisíc vojáků speciálních sil. Za tu dobu se zdvojnásobil přístup k vodě, ztrojnásobila se výroba elektřiny. Před dvaceti lety tam byl milion studentů a dnes jich je deset milionů, z toho je třetina žen. Je tam svoboda tisku, ženy jsou soudkyně.

To je hezké, ale pochybuji, že to tak zůstane, když to tam ovládne Tálibán.

Ale tam se to generačně mění, za posledních 30 let se tam zvýšil počet obyvatel o 20 milionů (celkově žije v Afghánistánu 40 milionů lidí – pozn. red.) a nová generace nebude chtít s Tálibánem žít a pokrok, kterého se tam dosáhlo, bude chtít udržet. Tam jsou provincie, kde Tálibán nikdy nebyl a není tam ani teď.

Ale od té doby, co se spojenci stahují, ovládl řadu měst a provincií, umírá tam spoustu lidí.

Věřím, že ta většina, která proti Tálibánu je, se o sebe postará. Ze začátku vojáci neuměli číst a psát a dnes už vzdělání a rozhled mají.

Celý rozhovor s Lubomírem Metnarem si můžete přečíst v sobotním Právu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků