Hlavní obsah
Někdejší předsedové ČSSD a ODS Miloš Zeman (vlevo) a Václav Klaus při podpisu takzvané opoziční smlouvy 9. července 1998. Foto: Judita Thomová-Mauerová, ČTK

Jak šel čas v zásadním sporu o volební zákon

Spory o podobu volebního zákona a jeho úpravy se táhnou od druhé poloviny 90. let a od doby tzv. opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS, kterou spolu tehdy uzavřeli jejich tehdejší šéfové Miloš Zeman a Václav Klaus.

Někdejší předsedové ČSSD a ODS Miloš Zeman (vlevo) a Václav Klaus při podpisu takzvané opoziční smlouvy 9. července 1998. Foto: Judita Thomová-Mauerová, ČTK
Jak šel čas v zásadním sporu o volební zákon

Zákon o volbách do Parlamentu ČR byl schválen v roce 1995 s účinností od 1. ledna 1996. Od té doby byl několikrát pozměněn, v poslední době se dílčí změny týkaly například volebních obvodů pro volby do Senátu, financování volebních kampaní či naposledy možnosti hlasování v karanténě.

Spor se táhne od doby opoziční smlouvy

Zásadní spor o volební zákon se odehrál v době menšinové vlády ČSSD premiéra Miloše Zemana. Po volbách v roce 1998 vznikla opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD, která umožnila vznik menšinové vlády. Jedním z výsledků spolupráce obou stran byla novela volebního zákona z roku 2000, která by zvýhodnila úspěšnější strany, tedy v té době právě ODS a ČSSD. Počet volebních krajů byl stanoven na 35 při zachování počtu 200 poslanců. Pro přepočítání mandátů strany zvolily kompromisní variantu označenou jako vyrovnávací d'Hondtova metoda.

Představitelé ostatních parlamentních stran změnu důrazně odmítli a označili ji za účelovou snahu potlačit vliv menších politických subjektů. Prezident Václav Havel novelu vetoval, Sněmovna jej však přehlasovala. Havel, a s ním později i skupina senátorů, se obrátil na Ústavní soud, který většinu jeho námitek uznal. ÚS mimo jiné konstatoval, že změny byly v rozporu s principem poměrného zastoupení zakotveným v ústavě. Nová podoba volebního zákona je tak výsledkem kompromisu všech stran.

Do Poslanecké sněmovny se tak v roce 2002 volilo již podle nových pravidel. Zůstal zachován poměrný systém, změnily se však dva jeho zásadní faktory – způsob přepočítávání voličských hlasů na mandáty a počet volebních obvodů. V roce 1998 byla ČR rozdělena na osm obvodů a pro přepočet se používal v podstatě neutrální Hagenbachův-Bischoffův model. Počty mandátů v krajích se pohybovaly od 14 v jižních Čechách až po 41 na jižní Moravě. Nově je země rozdělena na 14 volebních krajů, které kopírují krajské rozdělení, a pro přepočet mandátů se používá klasická d'Hondtova metoda. I tato je stále o něco vstřícnější k úspěšnějším stranám, než byl starý systém.

Zvýšená laťka pro koalice

Změnil se i minimální počet hlasů, které musí kandidující subjekt získat, aby se do Sněmovny dostal. Stejně jako dříve byla tato klauzule stanovena na pět procent pro jednu stranu. Změna se týkala koalic. Stará úprava stanovila pro dvoučlennou koalici sedm, pro tříčlennou devět a pro čtyř a vícečlennou koalici 11 procent. Novela však sčítá pětiprocentní laťku pro všechny společně kandidující strany; pro koalici dvou stran je to tedy deset procent, pro tříčlennou 15 procent. To nyní Ústavní soud zrušil.

Větší váhu získaly preferenční hlasy, které dají voliči přímo jednotlivým kandidátům. Zákon také umožnil volbu v zahraničí.

V červnu 2009 Sněmovna zamítla volební novelu, kterou koaliční vláda Mirka Topolánka (ODS) navrhovala změnit přepočet hlasů na mandáty a zavést bonus pro vítěze voleb. Proti novele hlasovali sociální demokraté a komunisté.

V srpnu 2014 Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost České pirátské strany spojenou s návrhem na zrušení pětiprocentní uzavírací klauzule ve sněmovních volbách. Navázal tak na své starší nálezy a usnesení, podle nichž volební práh není protiústavní. Nový verdikt se však netýkal podobné klauzule ve volbách do Evropského parlamentu, kterou krátce předtím zpochybnil Nejvyšší správní soud (NSS) právě na základě podnětu Pirátů a také Strany zelených. Návrh na zrušení pětiprocentní vstupní klauzule v zákoně o volbách do Evropského parlamentu ÚS zamítl na jaře 2015.

Návrh na zrušení systému voleb do Sněmovny, kterým se nyní zabýval ÚS, podala v roce 2017 skupina 21 senátorů, složená ze zákonodárců STAN, KDU-ČSL a TOP 09 a nezávislých senátorů. Podle části senátorů malé strany potřebují pro zisk poslaneckého mandátu ve volbách získat více hlasů než velké strany. Senátoři také u ÚS napadli ustanovení, podle kterého koalice dvou stran musí získat pro vstup do Sněmovny nejméně deset procent hlasů a koalice tří stran 15 procent.

ÚS ve středu oznámil, že zrušil část volebního zákona pro porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů. Soud škrtal v paragrafech upravujících určení počtu poslanců v krajích a průběh skrutinia. Změny jsou dílčí, senátoři neuspěli ve všem. Koalicím stran a hnutí postačí pro vstup do Sněmovny získat pět procent hlasů.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků