Článek
Zákon o ochraně veřejného zdraví, o který se nyní při zavádění protikoronavirových opatření opírá ministerstvo zdravotnictví, neobsahuje ustanovení o náhradě škody. Zato ustanovení paragrafu 36 krizového zákona, na který se opatření vlády odkazovala původně, odškodnění obsahuje.
O náhradu škod kvůli nouzovému stavu nebude možné žádat
„Soudy již v minulosti několikrát aplikovaly ustanovení paragrafu 36 krizového zákona na akty přijaté jinými orgány než vládou, a to orgány místní samosprávy či povodňovými komisemi. Tyto akty mají se současnou situací společné to, že byly učiněny zaprvé za situace vyhlášeného nouzového stavu a zadruhé k boji proti nebezpečí, kvůli kterému byl nouzový stav vyhlášen, například povodně v roce 2002,“ řekl Novinkám Kordač.
„Navíc ministerstvo zdravotnictví je orgánem krizového řízení ve smyslu krizového zákona, stejně jako jimi jsou orgány místní samosprávy a vláda,“ připomněl právník.
Všechny zavřené podniky mají smůlu, vláda jim nenahradí nic
Rozhodující slovo může mít až Ústavní soud
Podle něj bude změna postupu vlády zkouškou pro obecné soudy, které budou muset zvolit, zda při rozhodování upřednostní obsah, nebo formu. „Pokud by preferovaly obsah, měly by dojít k závěru, že stejné opatření by mělo vyvolávat stejné účinky bez ohledu na to, jaký právní předpis je formálně citován v jeho preambuli. V takovém případě by přiznaly náhradu škody i za opatření přijatá ministerstvem zdravotnictví. Pokud by se ubíraly opačným směrem, došly by k závěru, že stát má nahradit jen tu škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s opatřeními vlády,“ uvedl Kordač s tím, že druhý uvedený přístup by byl podle jeho názoru přehnaně formalistický.
„Jako pojistka proti přehnaně formalistickému rozhodování obecných soudů však v řadě případů v minulosti posloužil Ústavní soud,“ připomněl právník a nevyloučil, že postižené subjekty uplatňující škody vzniklé v důsledku opatření ministerstva zdravotnictví budou nuceny hledat zastání až u Ústavního soudu.