Advokátka: S omezenou svéprávností se podnikat nesmí

Je to většinou osoba, která má nějaké psychické problémy, psychickou nemoc a lékařskou diagnózu. Vždy se to dělá na základě znaleckého posudku. Taková osoba není schopná samostatně právně jednat bez toho, aniž by jí pomáhal někdo jiný. Není schopna rozeznat důsledky právních jednání, do kterých by měla vstupovat. Omezení svéprávnosti je v tomto směru největší právní zásah a nastupuje pouze tehdy, pokud není možné zasáhnout jinak. Nový občanský zákoník zná v tomto směru „pomoc osoby jiné“ při právních jednáních.

Nemám k tomu podrobnější informace, a tedy to bohužel opravdu nemůžu blíže komentovat.

Záleží na zdravotním stavu posuzovaného. Omezená svéprávnost může být soudem stanovena jak velmi široce, tak i velmi úzce. Soud může například říci, že osoba nemůže nakládat s nemovitostmi, a tedy je převádět, nabývat, darovat, ale například může chodit nakupovat do obchodů a třeba vstupovat do jiných právních jednání.

Určuje, že daná osoba může například nakupovat nebo uzavírat smlouvy do určené částky. To je částka, se kterou může nakládat sama: může si za tuto částku dojít do obchodu, zavázat se k něčemu, ale nad její výši by tam měl mít souhlas opatrovníka, kterého má přiděleného. Pokud je například zdravotní stav posuzovaného velmi závažný, tak soud určí, že je schopen právního jednání do nějaké výše – například do 900 Kč týdně – nebo může pořídit závěť pro případ smrti do pěti tisíc. A to je všechno, co může sám.

Ano, je mu určen opatrovník, který posuzuje jeho právní jednání, do kterých chce vstoupit. V některých případech musí mít souhlas opatrovníka na všechny větší smlouvy, nájemní smlouvy na byt nebo pracovní smlouvu, pokud by ho někdo zaměstnal.

Nesmí. Jak živnostenský zákon, tak zákon o obchodních korporacích stanoví, že jednatelé, respektive živnostníci musí být plně svéprávní.

S novým občanským zákoníkem po 1. 1. 2014 (předtím šlo o „způsobilost k právním úkonům“, pozn. red.) jsou to u omezení svéprávnosti nejdříve tři roky, ale je možné to prodloužit až na pět let, a to i opakovaně. Jen musí daný člověk po pěti letech znovu projít kolečkem, přezkum se musí znovu otevřít a znovu posoudit, jestli tam nenastala změna zdravotního stavu.

To je složitější. To, že má osoba omezenou svéprávnost, neznamená, že není trestně odpovědná. Trestní zákoník tady odlišuje ještě příčetnost, resp. nepříčetnost, která obsahuje to, jestli byla schopna v době spáchání činu ovládat a rozpoznávat své jednání. V rámci trestního řízení se posuzuje vždy toto. Ačkoli má osoba omezenou svéprávnost, tak se tam musí vypracovat nový znalecký posudek, který posoudí, zda v době toho činu náhodou nebyl takzvaný světlý okamžik a člověk byl příčetný, tím pádem za trestnou činnost odpovědný.

Současně se posuzuje, jestli takový člověk není nebezpečný pro společnost, neměl by mít ambulantní péči, a jestli to, že se s ním vůbec vede trestní řízení, na něj nemá nějaký vliv. Protože někteří lidé tomuto vůbec nerozumí a u těch, kteří mají omezenou svéprávnost, se řeší, jestli to, že bude chodit na policii, k soudu, jestli vůbec je schopen pochopit důsledky trestního stíhání. I to se posuzuje v rámci trestního řízení.

Na to nemůžu odpovědět, vždycky je to na rozhodnutí soudu. Může i nemusí, ale vždycky je to o tom, že se vypracovává znalecký posudek. Pokud je někdo omezen na svéprávnosti, tak to neznamená, že v tu chvíli ho nemůžou stíhat. Sama mám nějaké kauzy, kde je například dlouhodobě nesvéprávný pán a nechtějí mu to zastavit.

Znalci v civilním řízení mají odpovědnost za své posudky. Pokud by orgány našly něco, co by mohlo naznačovat, že tam byl spáchán trestný čin, tak samozřejmě ano.