„Přece jen jsme jedna z posledních zemí v Evropské unii, která kojenecké ústavy ještě má, ale je to běh na dlouhou trať. Z předchozí zkušenosti navíc vím, že vždy budou děti, které jsou do rodiny obtížně umístitelné a o které se musí postarat stát,“ řekla Právu Němcová.

Z některých kojeňáků by chtěla udělat menší ústavy rodinného typu, které by fungovaly podobně jako dnešní klokánky. O děti v klokáncích, jež spravuje neziskový Fond ohrožených dětí, se starají tzv. tety v domě s byty tak, aby se život v nich co nejvíc podobal běžné rodině. Od roku 1990 klokánky prošlo zhruba sedm tisíc dětí, z toho přes 1500 bylo ve věku do tří let.

Vždy budou děti, o které se musí postarat stát Jaroslava Němcová

Česko mělo v roce 2017 zhruba šest tisíc dětí v ústavní péči. V ústavech stále zůstávají i ty nejmenší děti, ČR je jedna z posledních zemí v EU, která tam umisťuje děti mladší tří let.

Rušení v programu nové vlády není

ANO mělo rušení kojeneckých ústavů ve volebním programu. Do návrhu programového prohlášení vlády se tento bod nedostal.

„Zachováme variabilitu forem náhradní péče a budeme ji rozvíjet s cílem vytvořit dostatečné kapacity pro individuální péči rodinného typu tak, aby si jednotlivé formy nekonkurovaly, ale vhodně se doplňovaly,“ stojí ve vládním programu.

Umisťování nejmenších dětí do ústavní péče chtěla postupně omezovat předchozí vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD), která plánovala sjednotit péči o ohrožené děti pod jedno ministerstvo. K tomu nikdy nedošlo, gesci si dál dělí tři resorty (práce, školství a zdravotnictví).

Podle Němcové by mělo dojít aspoň k částečnému sloučení. „K nějaké koordinaci určitě musí dojít, ale v tuto chvíli nedokážu říci, jestli pod jedním, nebo dvěma ministerstvy,“ řekla Právu.

Rušit ústavy chtějí piráti, naopak o jejich zachování se zasazují komunisté, kteří zvažují podporu menšinové vlády ANO.

Déle u pěstounů

Němcová zvažuje prodloužení roční lhůty u přechodné pěstounské péče na dva až tři roky. Do té jsou umisťované především nejmenší děti, které jsou u pěstounů maximálně rok, poté se buď vrací do původní rodiny, nebo jdou k dlouhodobým pěstounům, případně do adopce.

„Budeme analyzovat i prodloužení maximální doby u přechodné pěstounské péče z roku na dva až tři roky. Děti by tak mohly cirkulovat méně, určitě k tomu bude široká diskuse,“ řekla Právu Němcová.

Odborníci nicméně upozorňují, že přechodná pěstounská péče je pouze provizorní řešení a její prodlužování je kontraproduktivní. „Prodlužovat lhůtu kvůli tomu, že se v některých případech nedaří příběh dítěte do jednoho roku vyřešit, považujeme za velmi nešťastné řešení. Stát by se měl soustředit na zlepšování částí systému, které vyřešení příběhu některých dětí brání, ne za své chyby děti trestat a nechávat je v delším provizoriu,“ řekl Právu Zdeněk Soudný, ředitel neziskové organizace Dobrá rodina, která se náhradní rodinnou péčí zabývá.

Slabinou systému jsou dnes především soudyZdeněk Soudný, Dobrá rodina

„Slabinou systému jsou dnes především soudy, které řízení často neúměrně protahují. Lhůtu jednoho roku považujeme za důvodnou, v naprosté většině případů funguje a splňuje efekt nutit úřady pracovat rychleji,“ dodal Soudný.

Podle metodičky Dobré rodiny pro přechodnou pěstounskou péči Alžběty Hláskové není pravda, že děti mezi přechodnými pěstouny cirkulují. „Nic takového, že by děti přecházely z rodiny do rodiny, se neděje,“ řekla Právu.

Prodloužit roční lhůtu u přechodných pěstounů podle ní není cesta správným směrem. „Ublíží to především dítěti. Čím déle bude pobyt v přechodné péči trvat, tím horší pro něj bude začlenění do rodiny. Dítě potřebuje vizi společné budoucnosti, kterou nemůže mít, dokud je odkládána možnost definitivního nebo alespoň dlouhodobého řešení,“ myslí si.

„Je v pořádku dát biologické rodině víc času“

Hlásková též upozornila, že před rokem 2013, kdy vešla v platnost novela o náhradní rodinné péči, žádný limit neexistoval. „Mezi jedním a druhým soudním stáním proběhlo třeba osm měsíců, kdy nikdo nemohl nic konat, jen se čekalo na to, až soud bude mít čas,“ řekla.

Ředitelka Střediska náhradní rodinné péče Věduna Bubleová si v některých případech prodloužení lhůty představit umí, zejména kdyby se dítě mělo navracet do původní biologické rodiny.

„Proč ne, ale muselo by se to posuzovat individuálně. Samozřejmě že je nejlepší co nejrychleji najít dítěti trvalé prostředí. Rozhodně by se to nemělo dělat paušálně, ale je v pořádku dát biologické rodině víc času,“ řekla Právu Bubleová.