Piráti navrhli, aby všechny výbory připadly opozici, když to vypadá na menšinovou vládu ANO. Nebyl by to ze strany hnutí vstřícný krok?

To je návrh mimo realitu. Výbory byly vždy obsazovány podle výsledků voleb. A pokud se bavíme o menšinové vládě, tak jen proto, že ostatní strany od první minuty po sečtení hlasů říkají, že budou v opozici, aniž by se snažily o nějaká vážná jednání.

Ostatní strany ale tvrdí, že nechtějí jít do koalice s trestně stíhaným premiérem.

Letošní kampaň byla naprosto raritní v tom, že se vůbec nevedla o programu, ale personálním vymezováním vůči Andreji Babišovi a ANO. Chápu, že to patří ke koloritu kampaně, ale předpokládal jsem, že po volbách to opadne.
Jenže realita je taková, že se ostatní strany předhánějí, která bude větší opoziční partají. To se v dějinách ČR dosud nestalo. Přitom účelem každé strany je prosadit pro své voliče maximum ze svého programu, což reálně jde jen ve vládě.
Správně by se nejdříve měla vést debata o programových průnicích, pak o personáliích a nakonec o nějakém aranžmá. Ale k tomu vůbec nedošlo, protože pirátiODS okamžitě řekli, že jdou do opozice.

Piráti by neměli jen radit, ale i převzít odpovědnost

Co když největší překážkou je Babiš?

Personální záležitosti jsou až ve druhé třetí linii a kdo ví, jak se to nakonec vyvrbí. Ale i kdybych přijal vaši námitku, tak od ostatních stran jsme už stejně slyšeli, že i kdyby tam nebyl Babiš, tak by ten dotyčný byl Babišovou loutkou, protože ANO rovná se Babiš.

Nakolik je ale menšinová vláda životaschopná?

Samozřejmě že by pro mě nejlepší alternativou byla viditelná, většinová, středopravicová vláda s ODS, případně by se mně v některých oblastech líbili piráti, to by ale museli chtít převzít odpovědnost, a ne jen dávat rady. Když se máte pod nějakou smlouvu podepsat, tak si nějaké hrdinské nápady často rozmyslíte. To už jsem pirátům říkal na pražském magistrátu.

Vždy jsem byl zastáncem většinové vlády, která má jasné pravomoci a zodpovědnost. Nejhorší je mít ve Sněmovně někoho, kdo nemá zodpovědnost, ale kibicuje a drží v šachu druhého, který má navenek veškerou zodpovědnost, ale nemůže toho tolik dělat.

Jenže to vypadá, že vláda ANO vznikne jen díky toleranci komunistů a SPD. To je pro vás přijatelné?

Ostatní nás tak staví do pozice, že s námi nebudou jednat, nebudou nás tolerovat a v momentě, kdy by nás podporovala třeba SPD, tak to budou kritizovat a říkat: to je vaše odpovědnost, vyhráli jste volby, tak to nějak udělejte. To je dost destruktivní.

Takže hledání menšinové vlády vzniklo jako alternativní scénář, který vyústil kvůli neochotě stran jednat. Půjde tedy o to, najít programové průniky napříč spektrem.

Přijde mi, že se hledají problémy, kde nejsou

Jste předsedou výboru pro vzdělávání na pražské radnici. Zůstanete?

Vždy jsem vystupoval proti kumulaci funkcí. Přestože předseda výboru není exekutivní pozice a jsem si jist, že bych obě funkce mohl časově zvládnout a určitě to i nějak zdůvodnil, tak se místa na magistrátu vzdám a budu se naplno věnovat práci ve Sněmovně.

Tam se chci jako dosud na pražské radnici dál věnovat za prvé ochraně spotřebitele a finanční gramotnosti, za druhé sociální politice a pomoci tělesně postiženým a za třetí oblasti mediálního práva.

K tomu se chci zaměřit ještě na jednu oblast, která mě trápí a o níž píši knihu, kterou jsem pracovně nazval Šílenosti doby korektní. Poslední zhruba tři roky vnímám, jak se mění společenský diskurz ve světě a pomalu i u nás, jak jsou ostrakizováni lidé, kteří nemají jeden správný názor. Člověk aby se pomalu styděl za to, že je muž a heterosexuál.

Ale je to problém v Česku?

To takto nemůžete brát. Problém to třeba zatím není, ale kdo ví, jak to bude za pár let. Jsme svědky toho, jak se odstraňují křížky z řeckých kostelů, v metru se ve světě používá genderově neutrální oslovení, protože oslovení dámy a pánové by mohlo někoho urazit, v nemocnici se mluví o těhotných lidech, ne těhotných ženách, zavádí se společné toalety.

Pokud se někdo cítí jako třetí pohlaví, tak je úžasné, že naše demokracie mu tak umožňuje se cítit, ale není možné upravovat kvůli tomu všeobecná pravidla. A je otázka, zda tyto absurdní snahy, které mají nesnášenlivost snížit, nemají přesně opačný efekt. Přijde mi, že jak směřuje k vrcholu míra absurdity, tak se zvětšuje míra netolerance a agrese.

Přijde mi, že se hledají problémy, kde nejsou, a uměle se nastolují společenská témata, která třeba trápí jen nějaký zlomek lidí, a to bůhví jestli. A těch absurdit je už tolik, že mi přišlo zajímavé to sepsat.