Článek
Podle Ústavy vláda podává demisi po ustavující schůzi nové Sněmovny, na které se volí vedení dolní komory, tedy i předseda. To ale předpokládá, že se na volbě musí politici dohodnout. Lze tedy říci, že pokud hnutí ANO nezíská většinu ve Sněmovně, je i spojenectví Andreje Babiše a Miloše Zemana k ničemu?
Chtěl bych předeslat, že společnou odpovědností všech zúčastněných ústavních orgánů je umožnit po volbách vznik stabilní a akceschopné většinové vlády. To platí jak pro poslance, a zvláště pro vedení stran zvolených do Poslanecké sněmovny, tak pro prezidenta republiky. Prezident může jmenovat premiérem kohokoli, ale právě kvůli této společné povolební odpovědnosti by měl premiérem jmenovat toho, kdo má nejlepší vyhlídky získat pro svoji vládu většinu ve Sněmovně.
Máte pravdu, že jmenovat premiéra může prezident až po demisi předchozí vlády, ta podává demisi po ustavující schůzi Sněmovny, tedy až po zvolení předsedy a místopředsedů Sněmovny.
Na volbě předsedy se přitom celý proces může zaseknout. V roce 2006, kdy předpokládaná koalice Mirka Topolánka měla jen 100 poslanců z 200, byl předseda Sněmovny zvolen až 72 dnů po sněmovních volbách. Bez zvolení předsedy Sněmovny tedy není možné jmenovat nového premiéra.
Pokud by se ale politici nebyli schopni dohodnout na volbě předsedy a místopředsedů, tak by schůze mohla trvat i několik měsíců. Co s takovou zablokovanou Sněmovnou?
Jak jsem říkal, je odpovědností politiků dospět k nějakému řešení. Tím může být koaliční smlouva, dohoda o toleranci menšinové vlády i třeba jen prozatímní dohoda na zvolení předsedy Sněmovny.
Kdyby se Sněmovna ocitla v patové situaci, kdy nikdo nedokáže získat většinu ani pro novou vládu, ani pro zvolení předsedy Sněmovny, může 120 poslanců odhlasovat rozpuštění Sněmovny a předčasné volby. Předpokládám, že politici k nějakému řešení dospějí, Sněmovna do zvolení svého předsedy nemůže schvalovat zákony ani státní rozpočet, což by byla situace škodlivá pro celou zemi, i ekonomicky.
Kdy může prezident jmenovat nového premiéra?
Prezident musí vyčkat na demisi předchozí vlády a k té demisi má dojít až po skončení ustavující schůze Poslanecké sněmovny. Premiér Jiří Paroubek se v roce 2006 pokoušel celou situaci urychlit tím, že nabízel demisi dřív, ale prezident Klaus ji, podle mě správně, nepřijal. Kdyby totiž demisi přijal a jmenoval novou vládu, ta by podle výslovného znění Ústavy musela po skončení ustavující schůze Sněmovny zase hned odstoupit.
Takže Sobotkova vláda prostě musí vládnout do té doby, než se politici dohodnou? Ať to trvá třeba měsíc dva nebo půl roku?
Ano. Rusnokova vláda vládla v demisi skoro půl roku, než prezident Zeman jmenoval Sobotkovu vládu, a Sobotkova vláda by v situaci, o které se bavíme, dokonce ani nebyla vládou v demisi. Předpokládám ale, že odpovědní politici nebudou chtít případný stav nefunkční Poslanecké sněmovny protahovat a že se nějak dohodnou.
Na volbě předsedy Sněmovny se celý proces může zaseknout jako v roce 2006
Jinými slovy, prvním lakmusovým papírkem je dohoda na vedení Sněmovny, protože to prozradí, jestli kabinet vůbec vznikne. Neboli jestli vláda s Babišem a ANO, nebo bez nich, se ukáže v dolní komoře?
Je pravda, že ty politické strany, které chtějí sestavit vládu a vyhrát s ní hlasování o důvěře, by měly být také schopné poskládat dostatek hlasů ke zvolení předsedy Sněmovny. Ten ale bývá obvykle zvolen ještě před podpisem koaliční smlouvy, takže by stačila nějaká prozatímní dohoda poslaneckých klubů o zvolení předsedy a místopředsedů Sněmovny.
Prezident má ale dva pokusy pro jmenování premiéra. Kdyby v mezidobí Miloše Zemana vystřídal na Hradě někdo jiný, měnilo by to něco na situaci?
Neměnilo. Po přijetí demise předchozí vlády jmenuje prezident nového předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády. Pokud pak vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, podá demisi a prezident jmenuje druhého premiéra. Tato pravomoc náleží prezidentovi jako úřadu, nikoli jako osobě. Novému prezidentovi tudíž zbude jen tolik pokusů, kolik jich nevyčerpal jeho předchůdce.
Třetí pokus má ale předseda Sněmovny, třeba i kvůli tomu nebude snaha politiků se dohodnout. Nakolik právě to může situaci ztížit?
To se právě stalo v roce 2006, kdy žádná strana nechtěla opačnému táboru přepustit funkci předsedy Sněmovny, protože na jeho návrh jmenuje prezident případného třetího premiéra. Nakonec byl zvolen Miloslav Vlček z ČSSD díky tomu, že veřejně slíbil, že odstoupí dřív, než by takový návrh na jmenování premiéra podal.
Komplikace to tedy být může. Ostatně to ústavní pravidlo není úplně šťastné, v řadě států premiéra prostě volí parlament nebo jeho dolní komora jako celek, čímž řada komplikací odpadá.
Bylo by únosné mít další volby jen několik měsíců poté?
Pokud by se politikům nedařilo splnit jejich hlavní povolební úkol, tedy vytvořit stabilní a akceschopnou vládu, mohou být předčasné volby lepším řešením než mít po mnoho měsíců zablokovanou Sněmovnu, neschopnou přijímat zákony a třeba ani státní rozpočet.
I v kolébce parlamentní demokracie, ve Velké Británii, se čas od času konají dvoje volby za sebou, než vznikne stabilní a akceschopná vláda. I ve Španělsku se loni konaly nové volby půl roku po těch předchozích, protože se politici nedokázali shodnout na většinové vládě.
Naši politici nakonec vždy nějaké řešení našli, takže velké obavy nemám. Jistě k tomu můžeme přispět i my, voliči, tím, že budeme volit spíše státotvorné politiky a strany schopné se spolu dohodnout na rozumné vládě.
